Překonat sám tisíce mil

Složité bývají cesty za klidem vlastní duše. Ač Yimou nešetří záběry (příliš) krásné čínské přírody, hrdina musí svést především vnější, citový souboj nad sebou samým, takže se občas zastaví a zasněně kouká do krajiny. Nenapadá mě, co zásadního tomuto pozvolnému putování vytknout. Jde o takové neškodné, neurážející a politicky korektní rozjímání nad lidmi, jejich vzájemnými vztahy a nad pozvolným zánikem tradic, potažmo tradičních (mezi)lidských hodnot. Jestli máte dostatek času a náladu na něco pěkného, sentimentálního, na něco bez zbytečného křiku a bez zbytečných střihů – tak prosím. 70% Zajímavé komentáře: kitano, Brandon (01.04.2010)

Po velikém zklamání z posledního dosud mnou viděného asijského filmu jsem se bál, že i další film z Asie bude nudný a nesnesitelný. Ale opak je pravdou, z tohoto filmu jsem velice příjemně překvapen. Jednoduchý, ale o to více procítěný děj, kdy se postarší muž vydává na cestu do Číny a je ochoten udělat i nemožné, aby synovi pořídil nahrávku čínské lidové opery v maskách s jedním zpěvákem, se kterým se jeho syn už jednou setkal, ale který je momentálně zavřený ve vězení. Jeho syn je totiž vážně nemocný a umírá a jeho otec by se s ním rád smířil, a proto odjíždí do té Číny. Jedná se opravdu o procítěný a citlivý příběh, který ukazuje Čínu v docela jiném světle, než jak ji známe z tisku, kdy se spíše mluví o násilnostech v této zemi. Faktem ovšem je, že Čína má co nabídnout, a na některé čínské scenérie se krásně dívá. Tenhle film mě opravdu velice zaujal a celý příběh jsem prožíval spolu s hlavním hrdinou. I když ze začátku jsem jeho jednání nechápal, musel jsem uznat, že se zachoval velice správně. Jinak toto je mé první filmové setkání s režisérem Yimou Zhangem, ale už teď je mi jasné, že na tenhle film patrně nikdy nezapomenu. Ovšem je pravdou, že toho patosu zde bylo na můj vkus až příliš, takže nakonec to jen těsně není na maximální hodnocení, ale jen na čtyři hvězdičky. I tak je však pěkné hodnocení. (16.12.2008)

Překonat sám tisíce mil je snímek, který nemá nějaké závratné tempo, avšak přesto nenabízí prostor pro nudu. Toto Zhangovo drama působí takovým přirozeným dojmem, příjemně se sledují záběry na krásnou čínskou přírodu, hezky se poslouchá hudba, jež podbarvuje jednotlivé scény, a potěší rovněž představitel hlavní role, jehož výkon je poměrně dost autentický, takže jsem jako divák neměl problém mu jeho emoce, monology a dialogy věřit. Překonat sám tisíce mil je snímek opravdu v mnohém podobný novější Pouti (2010). Mnohé scény jsou vskutku dost emotivní a povyšují celkový zážitek z tohoto lehce sentimentálního, krásného a smutného příběhu s nejednou hlubší myšlenkou o mezilidských vztazích. V paměti divákovi může utkvět scéna s malým Yang Yangem, kdy se s hlavním hrdinou ztratí, dále pak smutná zpráva po telefonu a čtení dopisu či závěr ve vězení. Chyba: V Kamenné vsi nemá pan Takata signál, takže v okamžiku, kdy chce telefonovat, zavedou jej vesničané na jednu ze střech, kde signál je. V další scéně, v níž se pořádá hostina, už však na střechu jít nemusí a telefonní hovor bez problémů přijme. (16.12.2012)

Častokrát až choroba v rodine spojí jej členov rozdelených nenávisťou, odcudzením či nepochopením. Nezhody vyplývajú primárne z odmietnutia komunikácie a pocitu hrdosti. Dôvodom môžu byť hádky v oblasti delenia peňazí (dedičské spory, potomok, cítiaci sa znevýhodnený voči súrodencom), domáce násilie alebo hnev rodičov, ktorí majú pocit nedostatočného naplnenia ich ambícií vlastnými deťmi. Nech je ako chce, v posledných štádiách choroby sa každý snaží robiť veľké gestá a naprávať stratené roky mlčania a odlúčenia. Aj tu sa postarší tata vyberie do Číny vybehať pre syna nesplnenú veľkú túžbu. Popri rozjímavej rovine sa do filmu dostala aj propagandistická. Ukazuje Čínu ako krajinu kde sa miesi modernosť s tradíciou a prísny režim s ľudským pochopením. Kolektívne rozhodovanie vládne dedine i mestám, no zároveň sa rešpektuje individuálna požiadavka a ústup z prísnych regulí v mene pomoci blížnemu v ťažkej životnej situácii. Emócie a ochota pomôcť v Číne tak vždy dokážu zvíťaziť nad neochotou otvárať cudzincom pribuchnuté dvere do vnútorného chodu čínskych inštitúcií. 69% (27.04.2015)

Po dvoch vypravnych epickych dobrodruzstvach je to Zhangov navrat k prostemu minimalizmu. Film krasny nie obrazom, ale dojemnym pribehom, kde dolezitejsie ako farebna kompozicia sceny je jednoduchost a uveritelnost predkladaneho deja o otcovi, snaziacemu sa najst si spat cestu k umierajucemu synovi. Formou male, ale na city bohate a kontemplativne pohladenie po dusi. (03.01.2006)