Goyovy přízraky

Mně se to líbilo... vlastně si takhle nějak představuji kvalitní historické drama. Příběh bastarda beze cti Lorenza je plný dějových obratů, nenudí, ani nepůsobí zkratkovitě a Goya je v podstatě jen takovým nedotknut(eln)ým (nebo nevyužitým?) prostředníkem. Inés... Inés je často odstraňována dějem ze scény, sic v druhé polovině již pomatená, ale Natalie Portman byla OK. Krásná je kamera a celá vizuální stránka, potemnělá jako Goyovy obrazy. Nic vyjímečného, žádný opravdu silný moment, prostě "jen" hezké historické drama. (08.01.2008)

no...co říct! Zklamání to je i není! Po negativních ohlasech jsem čekal něco horšího,ale na Formana je to přeci jen slabší! Pokud se u nějakýho filmu dá mluvit o naprosto nevyužitém potenciálu, tak je to tady! Forman si vzal moc věcí najednou a tím pádem se žádné rovině filmu nevěnoval dost důkladně! Jako portrét doby je tam moc málo politiky a jako drama tří hlavních postav je tam moc málo emocí! Nádherný poslední záběr dokazuje, co z toho mohlo být, kdyby se víc zaměřil pouze na Inés, Lorenza a Goyu a ne na dobové události! Herci skvělí, hlavně Bardem! Portmanová mi tam neseděla! Na patnáctiletou je moc stará, na starší zničenou moc mladá! Ale jinak pěknej film! (03.06.2007)

Jako nesporně mnozí přede mnou jsem se při zprávách o novém filmu Miloše F. duševně připravila na Amadea 2, tentokrát s tváří španělského dvorního malíře, a jako asi nemnozí jsem se na obraz umělce a jeho přízraků předpřipravila s pomocí jiného pana F., Liona Feuchtwangera. Kde bych byla tušila, že se Forman místo pátrání po přízracích, démonech a nejspíš i upírech sužujících nebohou duši zmítanou uměleckými a dalšími vášněmi rozhodl dokazovat starou pravdu, že horší než mor je inkvizitor, že nejprodejnější děvky zpravidla najdete mezi těmi, kdož prodávají vlastní ctnost a neomylnost a že Natálka Portmanová španělskou inkvizici věru nečekala. I tak by, byť se stokrát omletým tématem a Goyou coby nestranným pozorovatelem ztraceného času mohla vzniknout zajímavá a originální malba, jenomže z kontur vystupuje zmatené a neoriginální cosi, v kterém sice vyniknou mnohé detaily, ale celek se rozplývá v šedi a jediný, kdo z plátna vystupuje plasticky a barvitě, je Javier Bardem. (02.07.2009)

Film se skládá ze spousty emotivně silných scén, ale příběh celkově nedrží moc pohromadě. Poměrně nevyrovnaně se Forman věnuje i postavám. Samotný Goya, ve slušném podaní Stellana Skarsgarda hraje až druhé housle. Hlavní postavou (alespoň podle mě) je inkvizitor Lorenzo, kterého přesně ztvárnil Javier Bardem. Nejpůsobivější výkon podala Natalie Portman ve své trojroli (naivka, troska, šlapka), její úloha v příběhu bohužel místy vyznívá poněkud naprázdno. Zamrzí i docela chudá výprava, hlavně bitevní scény jsou hodně odfláknuté. Goyovy přízraky nejsou vyloženě zklamáním, protože na Evropské poměry je to pořád silný nadprůměr, ale od někoho jako je Miloš Forman bych prostě čekal víc. (28.11.2007)

Typicky Formanovský příběh silného lidského individua s nosným typem hlavního hrdiny se tentokrát nekoná (sama postava Goyi není ani postavou hlavní, jak by se podle názvu dalo čekat), avšak přesto jde o mistrné podobenství poukazující na to, jak špatný je jakýkoliv systém, v němž se ideje a morální premisy nekryjí se skutečným počínáním a životy lidí v tomto systému žijících. Prázdnota velkých slov o svobodě a rovnosti, stejně jako o boží pravdě a správnosti (inkvizičního) počínání v jeho jméně, je konfrontována s násilnickou podstatou každého společenského uspořádání stojícího na nesvobodě jedince a potřebě tuto nesvobodu násilně udržovat. Ať už se jedná o monarchii, republiku či církev svatou...trpět bude vždy obyčejný malý člověk... To jsou ty Formanovsky a Carrierovsky viděné Goyovy přízraky. Historicky zdánlivě bezvýznamné příběhy lidí, které pohltila a zničila mašinérie ať již jakékoliv instituce - státu, církve, války, a to paradoxně právě na pozadí historicky vděčnějších velkých (učebnicových) dějinných událostí. Dějiny všedního života obyčejných lidí jsou ale možná mnohem důležitější... Forman k tomu použil záměrně umírněný vypravěčský styl bez velkých efektů či spektakulárně dramatických scén (emocionálně se snaží působit spíše záběry na detaily nějakých bezvýznamných věcí - např. plenění vojáků postihuje záběry na zmatené slepice hynoucí pod kopyty koní...), jde spíše o jakési konverzační drama, i když ne v jeho pravém smyslu slova. Hlavním hrdinou tohoto zajímavě komponovaného dramatu je pragmaticky se chovající otec Lorenzo v úchvatném hereckém ztvárnění španělského herce Javiera Bardema - a zvláště jeho role kněze z první části filmu je geniálně zahraná, už dlouho jsem neviděl lepší herecký výkon (zajímalo by mě, jak to ten Forman dělá, že dokáže z herce dostat takhle uhrančivý výkon, podobný pocit jsem měl při sledování Muže na Měsíci). Také Stellan Skarsgård v roli Goyi, stojícího trochu mimo čas a právě panující režimy, hraje přesvědčivě, ostatní role mi trochu splývají. Mírné rozpaky pak možná ale budí fakt, že Formanův film vlastně nemá hlavního hrdinu, ústřední partie je rozdělena mezi Otce Lorenza, Goyu a snad i Ines, ale možná měli být tyto dvě poslední postavy potlačeny ve prospěch dominujícího Lorenza... Těžko však soudit, co by bylo, kdyby... Každopádně tu máme další skvělý Formanovský silný filmový spektákl, který má silnou výpovědní hodnotu nejen o době a místě, které popisuje, ale i o době a místech současných, kde se odehrávají podobné příběhy i dnes. A jistě má sloužit i jako memento do budoucna... Podobné filmy: Kladivo na čarodějnice, Jméno růže, Nostradamus (21.03.2007)