Rambo: Do pekla a zpět

John Rambo rozjímá v thajské džungli, loví kobry a provozuje amatérskou kovařinu, aby se záhy dostal zpět do vřavy a po dlouhých 20 leti našel vykoupení. Je to docela krutor. Dojde i na trochu Rambovské filosofie, "Live for nothing or die for something." a světozoru -"Fuck the world," to když se skupinka křesťanských misionářů rozhodne léčit barmskou genocidu pomocí zubních vrtaček a acilpirinu. Škoda že se tohohle nedožil Jerry Goldsmith a nezachránil snímek od jediného silného nedostatku: zcela nevýrazné hudby, která je i v těch nejheroičtějších momentech zcela neučiná. Ach jo ... (03.03.2008)

„Live for nothing, or die for something.“ Slye sice za každého zabitého Vietnamce dostal včelí žihadlo, za každého zabitého Rusa ho píchla vosa a steroidy se stihnul opíchat sám, nicméně musím uznat, že formu má skoro jako za časů First Blood. Vše začne nutným zlem v podobě rádoby hlubokých řečí a pak konečně přijde to, co akční film dělá akčním filmem. Divák i hrdina je přinucen nenávidět zločinné zrůdy (masakr ve vesnici), aby nemilosrdná vendeta i její brutální prostředky získaly opodstatnění (závěrečný výživný přísun čerstvého mletého masa pro barmský McDonald za pomoci Browning M2 .50 calibre). Čím má Rambův film starší datum výroby, tím větší motivaci vidím za tím, co v něm stroj na zabíjení činí, ale čert to vem. Nejdůležitější je přece urvat padouchovi kus krku a narvat mu ho do čéšky, protože nejen každý ovocnář ví, že ohryzek je nedílnou součástí jablka.. Snad ten konec značí, že John James Rambo z Bowie v Arizoně konečně našel klid, protože vzhledem k prostorové výraznosti jeho představitele by ho mohli v dalším díle už jen tak leda vyhodit svázaného do kozelce z bombardéru nad Severní Koreou. Cíl: Kim Čong-il.. (22.04.2010)

Sylvester Stallone je zvláštní řízek. Začínal jako herec v pornografickém snímku a odborná kritika se o něm vyjadřuje ve stylu "mistr jednoslabičných vět" nebo "mistr jednoho výrazu", ale Stallonovi to vůbec nevadí a jeho fanouškům taky ne. Za svou činnost před kamerou, kterou bych nenazýval herectvím, obdržel neuvěřitelné množství anticen zvaných Zlatá malina za nejhorší herecké výkony, desetkrát ji získal a třicetkrát byl nominován. Mimo jiné má tuším výhru i za Ramba 2. Je čestným držitelem titulu Nejhorší herec století. Už jednička Ramba je z pohledu jeho hereckého výkonu zoufalá, ale kompenzoval to relativně slušný scénář, který pracoval s postválečným syndromem, a několik charakterních herců k tomu. Čtyřka nic z toho nemá, o scénáři je zbytečné hovořit, tohle napíšu u snídaně, (vlastně ne - nic tak ubohého bych nenapsal ani u snídaně po těžkém flámu), herecké výkony se ve filmu prakticky nevyskytují a celý film se dá zredukovat na nekonečnou řadu bojových výjevů v tom nejpohádkovějším duchu akčních filmů. O podobné produkci se někdy v půli 90. let vyjádřil v televizi jeden český nájemný žoldnéř ve velmi pejorativním duchu a jeho zpověď by si každý příznivec "akčních pohádek" měl poslechnout. Tehle druh pohádkových příběhů pro dospělé mě nebavil ani v patnácti. Schází tomu byť jen minimální nadhled nebo realismus. Je to jenom oslava zabíjení. Má to relativně slušnou kameru a střih, takže za to jednu hvězdičku. Celkový dojem: 15 %. Tenhle druh filmů je zajímavý spíš ze sociologického hlediska. Chodí se na něj ze stejného důvodu jako se kdysi diváci hrnuli na zápasy gladiátorů nebo proč jsou tak oblíbené zápasy profesionálního boxu nebo wrestlingu. Nad tím, proč má podobná produkce tak vysoké hodnocení a že hravě poráží oskarové snímky, nemá cenu mudrovat, je to spíš doklad toho, že jakékoli žebříčky jsou čistě orientační a člověk musí znovu a znovu zapojovat vlastní mozek. (10.03.2008)

Zatraceně krvavá záplata na bezmoc, přidušenou nenávist a frustraci, kterou člověk zakouší při sledování dalších a dalších strašidelných výjevů genocidy. Sly dobře zná tepnu akčního žánru a ví, že když člověk řízne do pravého místa, pak ta prolitá krev a čile poletující střeva mohou mít silně terapeutický účinek. O to víc, že se k jejich autorství hlásí muž, pro nějž byla válka jediný známým domovem. Cením si toho, jak málo Rambo sází na nostalgickou notu – takto pojatá akce by v 80. letech obstála leda ve snu šíleného řezníka – jak málo přebytečné psychologie ve filmu najdeme a také jak málo jakýchkoli morálních otázek. Je to krvavé jak Starý zákon, eticky samozřejmě naprosto uhozené, ale přitom očistné a doslova natlakované tím nejdebilnějším a nejsvůdnějším hrdinským romantismem. Rambo shlížející na bojiště (a svou mimoválečnou porážku), toť jeden z nejlepších obrazů celé série. Ta si prošla lecjakými korektnostmi, aby ke stáru dozrála do lahůdkové masité řeže, kterou nejlépe vystihuje Johnovo "fuck the world". Je to všechno o pocitu a ten můj byl během sledování Ramba silně euforický. V jádru naprostá kravina, ale o jádro tu skutečně nejde. (09.08.2010)

Sylvester Stallone vzkřísil po Rocky Balboovi i jeho druhou životní postavu, Johna Ramba. Sly nás tentokrát zavede do nehostinné Barmy, kde probíhá již nekolik desetiletí občanská válka. Několik lidí z Ameriky se rozhodne jet do Barmy, aby zde pomáhali a poprosí Ramba, který zde vede samotářský život, aby je odvezl na místo určení. Po jejich zajmutí se Rambo s pomocí několika vojáku rozhodne pro jejich vysvobození. Při hodně syrovém, krutém a smutném pohledu na těžký život v Barmě určitě každému přejede mráz po zádech. Za pochvalu stojí i hodně kvalitní exteriéry, slušně natočené akční scény, střih a v neposlední řadě hudba a samotná režie. Ať už je to s herectvím Sylvestra jakkoliv, tak svými postavami Ramba a Rockyho se navždy nesmazatelně zapsal do filmové historie........ (03.02.2008)