Babel

Potřetí tři příběhy, aneb sázka na jistotu. Inarritu natočil opět v podstatě jedno a to samé a z části jsme mu všichni opět skočili na špek. Babel je jednoznačně nejvíce artovním snímkem v jeho keriéře - potažmo se jím alespoň snaží být (celková kompozice, myšlenková síla, použítí hudby a hluchých scén, ruční kamera). Trojice příběhů je tentokráte spletena dohromady poněkud jednodušší a divákovi vstřícnější formou, která nevyžaduje takový timing a souslednost scén resp. preciznost střihače. Narozdíl od předešlého režisérova snímku se dá Babel naprosto bez obtíží pobrat už napoprvé. Herecky nikterak převratné, spíše standartní, spousta scén působivých (střelba na bus, scény z "východu") a formální stylizace jak se patří správně strohá, s minimem barev. Úsporné, jednoduché a vcelku syrové, jen již je to jaksi celé trochu okoukané. (17.08.2007)

Babel. Postmoderně zajímavý filmový artefakt, který se dá jen těžko popisovat. Tedy v bodech: 1. Ryzí dokumentárnost podpořená kamerou snímanou z ruky (hlavně v části z Maroka) 2. Geniální střih - a to v průběhu celého filmu...stupňováni gradace, skvělá dynamika (střídání pasáží zvuku a ticha v Japonsku, marocké přestřelky...) x ale i samotné namixování všech 3 příběhů, třech dějových složek... 3. Sémanticky nosná symbolika - symbol střelné zbraně - to ona je vlastně hlavní postavou, celým hybatelem všech třech příběhů, hlavním propojovacím článkem x navíc ale např. na svatební veselici v Mexiku znamená přítomnost pistole v ruce a za pasem Bernalovy postavy nejenom pro americké děti symbol ohrožení, ale i předzvěst čehosi špatného v dějové linii, předzvěst tragédie. Ztotožnění se s premisami Michaela Moora (Bowling For Colombine) 4. Bravurní scénář - i přes chronologickou a dějovou roztříštěnost složitá defragmentace mozaiky funguje a divákovi se postupně skládá dohromady 5. Zlo nemá žádnou konkrétní tvář (jako v mnoha jiných filmech), neštěstí přicházejí jen jakoby náhodou - vyplývají z dětské hry, zprvu nevinného výletu do Mexika, z tíživé a temné minulosti v japonské rodině, z existence střelných zbraní... 6. Hodnotový propletenec - stejně jako v reálném životě se záporné a kladné hodnocení lidských činů prolíná - marocké děti zabijí americkou turistku, ale akt ,,vraždy" byl jen HRA, pouhá zkouška dostřelu nové hračky; absurdně a paradoxně manželský vztah mladé Američanky se teprve v mezní situaci boje o život naplňuje a oba manželé nalézají svůj dávno ztracený smysl spolubytí; v západních i japonských velkoměstech panuje STEJNÁ nuda a citová vyprahlost jako v městečku v marocké poušti atd. 7. Poselství filmu? Nejspíš humanismus. Lehko se nám tu akademicky hodnotí povrchnost a vykonstruovanost Ińárrituova a Arriagova filmového světa, když si tu sedíme v bezpečí a koukáme na jejich filmy s životní úrovní, které nedosahují zbylé 3/5 světa. V mexických reáliích ale budou výchozí premisy determinace životních hodnot možná až nepředstavitelně odlišné... To je jen několik střípků z divácké mozaiky světa, kde se i přes zmatení jazyků dějí a fungují věci na stejném principu. Ze světa Babylonu. Myslím si ale, že skutečným uměleckým vrcholem Ińárrituovým bylo 21 gramů ... (06.05.2007)

Nejsem první a určitě ani poslední, kdo uvidí ve vzdálenosti japonského příběhu jakousi čtvrtou stranu trojúhelníku. Je dál, o co si je vše ostatní blíž: chlapci, kteří nechtěně způsobí zranění turistky v jedoucím autobuse, milující chůva, která nezvládne situaci - ty příběhy jsou úzce provázané, intenzivní a bolestné. Japonský, i když souvislost s Marokem je zde nastrčená v podobě osudné zbraně, si žije vlastním životem a přes svou neotřelost, mi rušil prožitek z dění kolem "Pittovy" rodiny a to je škoda, protože sám by vydal na film. A když jsme u Pitta, ten chlap dávno není ve filmech pro okrasu, tady doslova překvapil, jak sešel a jak je to dojemné. Stejně jako film o zoufalství, které se nevyhýbá lidem ani místům, film křehký a silný in 1. (12.02.2007)

Stejně jako u 21 gramů jsem váhal jestli dát 4 nebo 5 hvězd a až druhá projekce rozhodla. Je pravda, že A. G. Iñárritu použil stejný, již dvakrát viděný koncept skládání příběhů a dokonce ani celá pointa filmu (komunikace) není tak silná jako ve zmiňovaných 21 gramech, přesto se mě film dotýkal jaksi více. Konkrétně nejvíce mě zasáhli Pitt s Blanchett, kteří potvrdili, že patří mezi absolutní špičku a svým charizmatem dotáhli svůj příběh takřka k dokonalosti. A nedaleko za nimi byla hořkými emocemi naplněná japonská část, jenž zpracovávala problematiku hluchoněmých tak, jak jsem to nikdy dříve neviděl (mluvím nejen o diskotéce) a byť se na rozdíl od ostatních příběhů neodehrávala v prostředí, jak vystřiženého ze zemí třetího světa, zapadala mi, zejména svým emocionálním dopadem, do filmu dokonale. Navíc, když k tomu přidám výbornou režii s bezchybným střihem (skvělě odhadnutá délka a "dávkování" záběrů i scén), nemohu jinak - 9/10 (03.08.2008)

Očakávania filmových fanúšikov na tento film bol opodstatnený. Pod taktovkou uznávaného režiséra Alejandra Gonzáleza Inarritu, ktorý má na konte snímky hraničiace s mimoriadne depresívnym podtónom, 21 GRAMOV, alebo AMORES PERROS, sa zakaždým zrodia filmy, ktoré majú k dokonalosti relatívne blízko. V každej jeho snímke je detailne "rozkúskovaný" život hlavných postáv a ich neustále zápasenie s útrapami každodenného života, vygradované, pochopiteľne, až ďaleko za hranice ľudského chápania. Roztrieštený život postáv, ktoré sú úžasným stelesnením akoby autorovej bytosti, nechýba ani v tejto snímke. Čo mi na Inarritu neskutočne imponuje, je kontrast zladený s úplnou odlišnosťou hlavných postáv a vzápätí ich harmonické spojenie v jednej udalosti, ktorá ovplyvní rámec ostatných udalostí a zároveň zmýšľanie postáv. Zdá sa, že tento film okrem deja neobsahuje nič viac a podľa názoru nezainteresovaných by bolo celkom jednoduché zhrnuť ho do hodinovej epizódky. Kto však objaví nezameniteľný štýl tohto režiséra, uvedomí si, že film zahrňuje veľa geniálnych motívov, chvíľkových vzplanutí alebo rozhodnutí, ktoré by sa dali zhrnúť do trojhodinového filmu, v ktorom by bolo všetko dopodrobna vysvetlené. Malo by to však aj jeden zápor. Diváci by nemali dostatočnú možnosť na utvorenie si vlastných predstáv, záverov a myšlienok. Myslím si, že tento film nie je dokonalý a predchádzajúci film 21 gramov bol výstavbou deja určite zložitejší. Prekvapili ma výkony hlavných predstaviteľov, najmä Brada Pitta, autenticky vyobrazené prostredie perfektne zakompované do dejového rámca, a samozrejme, typické skákanie z jednej situácie do druhej, bez ktorého by Inarritu nebol Inarritom. Dráma, ktorá je pre mňa priam stvorená. (02.06.2008)