Vlajky našich otců

Místy sentimentální velice kritický film, kdo čeká patetický americký patriotismus, bude vlastně zklamán. Skvěle nasnímané akční scény jsou vždy v kontrastu k vyprázdněnému přiživování se parazitů na slávě tří mariňáků. Tak sžíravou kritiku systému bych od Clinta snad ani nečekala. Být film méně sentimentální, zasloužil by si plný počet. (11.02.2020)

Totální zmatek. Sedm hlavních hrdinů (po válce zredukovaných na tři), snad čtyři časové roviny, hory patosu a hlavně tuna různých voice-overů. Jednak jsem se docela nudil a druhak jsem se v tom nevyznal. Ale jako předvoj před Dopisy to funguje skvěle. Zvyknete si na výbornou válečnou stylizaci a se zapadajícím útržky příběhu působí Dopisy mnohem kompaktněji. (22.03.2007)

Zklamání. První polovina působí zmateně, roztříštěně, nesrozumitelně, aniž to má důvod v režisérově záměru. Hlavní postavy jsou si podobné, ve stejných vojenských mundúrech se pletou. V závěru film malinko přidává na dramatičnosti, jenže to už si divák sakra uvědomuje, jak je to všechno zbytečně dlouhé. (18.07.2009)

Clint Eastwood a jeho pocta americkým vojákům, kteří postavili slavnou vlajku na vrcholku Iwo Jimy a kteří se stali symboly války a snahy USArmy o přesvědčení obyvatel o nutnosti jejich peněžní podpory. Ryanu Phillippemu sedí role vojáka medika skvěle a je rozhodně z celé skupiny nejlepším hercem. Ostatní se spíš vlečou. Hlavní síla filmu, která není dostatečně využita tkví v bojových scénách. Při použití modrého filtru a "něčeho navíc" dostal Eastwood úchvatné záběry vojska a drsných soubojů proti japonským jednotkám. Velká škoda, že se Clint nerozhodl čemu se chce pořádně věnovat. Kdyby vynechal kompletně cestu vojáků po americe a jejich reklama na Americkou armádu, dostal by velmi kvalitní vojenský snímek, který by se vizuálně řadil mezi to nejhezčí. Přesto vše se moc těším na druhou část Letters from Iwo Jima o tom co se dělo na druhé straně. Japonci to rozhodně neměli nejjednodušší a pohled z jejich strany nebude kažen nudnými skoky mimo bitvu. Doufám. (18.02.2007)

Scénaristická břečka, která se Eastwoodovi úplně roztekla mezi prsty a film je jako celek naprosto nefuknčí a nekompaktní sled nezajímavých scén. Ve vyblité obrazové styliazci to sice bouchá na všechny strany a vzduchem létají utržené hlavy, jenže divák žádné dotyky hrůzy a mrazení v zádech necítí. Mimo válečné scény se zase nic podstatného neděje, protože sdělení filmu je prosté, okamžitě pochopitelné a vyžvaněné hned v prvích minutách. Vlajky našich otců jsou tedy takřka protipólem podařených Dopisů z Iwo Jimy. Nechápu. (15.08.2007)