Vlajky našich otců

Předpřipraven zdejším hodnocením, nedělal jsem si žádné iluze a čekal na nejhorší. Možná právě proto nakonec uděluji solidní čtyři hvězdičky. Ano, film má pomalé tempo, jenže to k vybranému tématu výborně pasuje. Starosvětská Eastwoodova režie nikdy nenudí, ba naopak, překvapuje množstvím mimořádně zdařilých scén. Za všechny bych vyzdvihnul alespoň slézání do lodí po provazovém žebříku (kdy si uvědomíte nebezpečnost i jiných, než těch běžně prezentovaných válečných aspektů) a první vylodění na Iwo Jimě (kdy jsou nic netušící američtí vojáci sledováni „zakopanými“ Japonci jako nějakými hororovými stvůrami). ___ Strukturou vyprávění připomínají Vlajky uzavřený cyklus, možná dva propojené cykly, tedy osmičku. Scény ze začátku jsou zařazeny do smysluplného kontextu a dále rozvíjeny až ke konci. Paralelně sledujeme tři různé časové roviny, jimž bohužel není věnován rovnoměrný prostor. Při té první, válečné, bych uvítal více prostřihů do linie třetí, ze současnosti a naopak. Druhé linii, mapující cestu tří vojáků z oné proslavené fotografie, je věnován prostoru až příliš, přičemž jde o linii nejméně zajímavou (neustále omílá totéž). ___ Za velice mazaný tah z Eastwoodovy strany považuji posledních cca patnáct minut, věnovaných víceméně pouze nikterak výjimečným životům titulních „hrdinů“ – nádherná demonstrace toho, o čem se nás celý film snaží přesvědčit, totiž, že hrdinové jsou docela obyčejní lidé, které pro svůj život potřebují jiní docela obyčejní lidé. ___ Bitevní scény mají daleko k efektivnosti Zachraňte vojína Ryana, kamera je klidnější, zabírá pouze to podstatné, krev nestříká ze všech stran a tím působivější jsou občasné záblesky explicitního násilí (jako explozí urvaná hlava). ___ Obsazení vesměs neokoukaných tváří pak jistě nebylo snahou na zmíněné triky ušetřit, neznámým hercům spíše uvěříte odhodlané mladé kluky. Když procházeli územím, na kterém bych se v dané době a za daných podmínek sám dokázal leda tak připosraně krčit někde v zákopu, věřil jsem jim strach v jejich očích a okamžitě mi bylo jasné, že chtějí být jinde a s někým jiným. Krásná je nostalgická scéna s písní věnovanou jejich stále čekajícím dívkám. Patriotismus k americkému filmu z druhé světové války patří odnepaměti, způsob jeho podání zde je však poměrně originální. Neštval mě, naopak jsem byl v duchu rád za všechny ty lidi, kteří odhodlaně bojovali pro to, co považovali za správné a bez nichž by mnoho, dnes zcela obvyklých věcí nemuselo nikdy existovat. ___ Vlajky našich otců lze jen stěží označit za standardní americkou válečnou podívanou. Ať už pro jejich atypický přístup k pojmu „hrdinství“ (celý film možno označit za snahu o jeho definici), pro mnoho silných momentů či polodokumentární, nicméně nedokumentárně zábavný příběh jedné světově proslulé fotografie… je toho docela dost na film, který má v tuto chvíli na ČSFD hodnocení 63%. 80% Zajímavé komentáře: POMO, Wormboy, castor, Indy, Martinius (14.09.2007)

Tentokrát vítězí kýč nad tradičně silným příběhem v Eastwoodově podání. Samozřejmě po technické stránce je vše v nejlepším pořádku a Clint drží pevně v rukou i režii. Nápad s prostřihy z válečné vřavy do agitační kampaně po amerických městech je dobrý. To samé bohužel nemůžu říct o natahovanem konci plném patosu až po půdu. 70% (06.01.2009)

Nad otázkou, či je Eastwood lepší herec alebo režisér sa už dnes hádam nikto nepozastaví. Napriek tomu si myslím, že je to predsa len trošku slabší kúsok. Keďže Japonci natáčanie na Iwo Jime nepovolili, natáčalo sa na Islande a mnoho sa dotváralo počítačom. Triky sú skvelé, nerozoznate čo je realita a čo trik. Film sa snaží byť realistický a takmer všetko čo sa vo filme deje, sa v skutočnosti stalo. Najväčší problém filmu vidím v tom, že sa chcel venovať všetkému a akosi neostal čas na postavy a ich vzťahy. Vo filme hraje veľké množstvo hercov, ale žiadny z nich (ani R.Phillippe) nedostáva taký priestor, aby sme mohli hovoriť o nejakých hereckých výkonoch. Okrem hlavnej trojice sa toho o druhej trojici veľa nedozvieme. Preto keď Ira na hotelovej izbe vyplakáva za Mikom, ani to somnou nepohlo a scéna mi prišla trápna, pretože na to ich veľké priateľstvo nezostalo vo filme miesto. Dej rozprávaný pomocou spomienok a flashbackou mi v tomto prípade akosi nesedel.Bojové scény sú kvalitné, ale tvoria iba štvrtinu filmu, takže kto čaká vyslovene vojnový film bude zklamaný. Ako lekcia z histórie, fajn, ale na drámu ktorá vás dojme a chytí za srdce mu chýba kúsok duše.Napriek tomu film stojí za pozretie,ale nebude to pre každého. Bonusy na dvd sú kvalitné, otitulkované. Zaujímavý je dobový dokument a zmienka o tom,že Mike bol rodák z Československa.Na záver malá rada, pozrite si najprv bonusy a až tak film, budete mať väčší prehľad o postavách.60% (08.02.2009)

Po skvělých Eastwoodových filmech, jako byla Výměna a Gran Torino jsem si vzpomněl, že už pár měsíců mi leží tento film ve složce. A dneska jsem si našel čas a zapnul jsem ho. Pak přišla studena sprcha. Clintovi jdou dramata, ty válečné záběry byly taky vydařené, ale nějak se mu to nepodařilo skloubit dohromady. Protože na pár výborných záběrů (hlavně válečných) připadalo asi 10 - 15 minut nudy. Nu, každý film hold není posvícení… takže dneska jen za 3… (01.07.2009)

Druhá světová válka. Americké vojsko se vyloďuje na japonském ostrově Iwo Jima, jehož dobytí bude stát spoustu životů a ti, co přežijí, budou válkou poznamenáni do konce svých životů. Vlajky našich otců vyprávějí příběh třech vojáků, kteří přežili. Možná by se ani nevrátili domů, kdyby nebyla pořízena jedna fotografie, na níž skupina vojáků, mezi nimiž jsou i oni, na vrcholu hory vítězně zvedá americkou vlajku. Fotografie, která dala lidem naději, že válka brzy skončí. Vojáci zachycení na fotografii byli okamžitě posláni do Spojených států, kde byli prezentováni jako národní hrdinové a jejich vlastní země je využila pro kampaň, která měla vyřešit ekonomické problémy země prodejem státních dluhopisů. Samotní vojáci se ale za hrdiny nepovažovali a díky kampani bylo pro ně o to těžší se vyrovnat s ještě čerstvými zážitky z bojů na ostrově Iwo Jima. Oscarový režisér Clint Eastwood a oscarový scénárista Paul Haggins se rozhodli obohatit válečný žánr o další film. Jejich Vlajky našich otců kombinují naturalistické zobrazení války s komorním dramatem. A zde je asi největší chyba celého filmu. Příběhy hrdinů po návratu do Ameriky a jejich vzpomínky na bitvu o ostrov jsou nepříliš šikovně propojené a nejvíce tím trpí samotné tempo filmu. Převážně konverzační část z Ameriky působí vedle dynamických a akčních flashbacků z bojů poněkud utahaně a, i když je bezesporu zajímavá, může i nudit. Scény z japonského ostrova jsou vlastně flashbacky ve flashbacích, jelikož pozdější příhody v Americe jsou zase vyprávěním ze současnosti, příběh tedy ve výsledku působí roztříštěně. Pokaždé, když se film přesune z Iwo Jimy do Ameriky, tempo rapidně klesá. Navíc poslední půlhodina filmu je značně utahaná a prospěly by jí střihačské nůžky. Ale dost bylo kritiky. Přes kolísavé tempo dokáže film zabavit, zpracovává zajímavé téma a příběh je podáván s velkým citem, i když se neobejde bez určité dávky patosu. Po formální stránce nelze filmu nic vytknout. Vizuální efekty dokonale zapadají do celku a ničím neruší, Eastwood režií akčních scén zdařile kopíruje naturalistický styl ze Spielbergova Zachraňte vojína Ryana (Spielberg je také producentem Vlajek) a nebojí se násilných výjevů, jako jsou utrhané končetiny nebo vnitřnosti. Nejzajímavější je ale samotná kamera – kontrastní, místy statická, místy roztřesená, vždy vybroušená kompoziční skladba. Kameraman navíc omezil škálu barev a film občas vypadá, jakoby byl natočen na černobílý materiál. Vizuální stránce není co vytknout.Vlajky našich otců mají sice poněkud nedopilovaný scénář a postavy, kolísavé tempo a poněkud nešťastně řešené flashbacky, ale je to film, který si rozhodně zaslouží pozornost. I přes spoustu chyb je výsledný dojem více než kladný a k Vlajkám se rád ještě několikrát vrátím. Rád bych film ohodnotil lepší známkou, ale určitá nedotaženost celého díla mi to nedovolí. (13.07.2007)