Horší už to nebude

Ač mám pro Ferrellovo řádění v rámci Frat packu docela slabost, jeho soustředěná a uměřená kreace je to, co mi příjemně vyrazilo dech nejvíce. Jenže to by se nestalo bez parádního scénáře, za který by se nemusel stydět ani Charlie Kaufmann, a Forsterova fantazírování, jež dokázalo i z čištění zubů udělat nezapomenutelný zážitek… anebo taky: Volejte sláva, v Hollywoodu se originalita ještě v některých šuplících stále umí najít! (03.05.2008)

Bravo!! Je až s podivem, že se jméno německého všeuměla Marca Forstera ještě nevyjímá na nějaké výrazné filmové sošce. Minimálně za to, za jak krátkou dobu natočil tolik působivých snímků. Má chuť experimentovat, být žánrově rozličný, spolupracovat s absolutní hereckou špičkou (Depp, Watts, Hoffman, Berry, Winslet, McGregor) a ještě všechno ukočírovat s neuvěřitelnou grácií. Jeho Stranger Than Fiction rozhodně nebude vyhledávat masové publikum. Decentní, hravá, vizuálně nápaditá a inteligentní komedie je typickým materiálem pro semináře filmových škol. Jednotvárně nalinkovaný život Harolda Cricka plyne v rytmu udávaném jeho hodinkami. Pohlcen numerickým světem se očividně svému nudnému životu nebrání, nehodlá nic měnit. Jenže ouha!! V jak hektické době žijeme, pozná náš hrdina na vlastní kůži. Ženský hlas, ve větách stylisticky literárních, začne odkudsi z jeho okolí vyprávět o něm samém. Popisuje vše, co se mu děje. Situace velmi brzy vyvstane tak, že spisovatelka Karen Eiffel, léta píšící zřejmě svůj nejlepší román, netuší, jak jej ukončit. Na tom by nebylo nic zarážející, pokud by Harold Crick nebyl její románový hrdina. A právě s ním začneme velmi intenzivně sdílet jeho snahu bojovat se svým stávajícím stereotypním životem, stejně se zřejmě nezměnitelným koncem. Jenže jak vystrnadit protivný ženský hlas z vlastní hlavy? Do okolí vysílá zoufalé signály, křičí na ulici, šílí. Na snímku je potěšující, že svého diváka překvapí, ať už od něj bude čekat prakticky cokoliv. Tvůrci si s nabídnutými možnostmi pohrávají, aniž by divák dokázal předpovědět, co bude následovat. Netradiční pojetí romantické linie má neuvěřitelný náboj (pochopitelně, mám slabost pro Maggie Gyllenhaal, která hravě prozáří leckterý záběr). Forster navíc narýsoval pro Willa Ferrella zřejmě jeho na dlouhou dobu nejlepší roli, ten ze sebe vykřesal pořádnou „špetku“ charismatu a nabídl divákovi zcela odlišnou komiku, než na kterou je zvyklý. Neuroticky silná postava byla zase po dlouhé době předložena Emmě Thompson, která jí s pokorou přijala. A my se můžeme vrchovatě dojímat (se shrnujícím a kapku zbytečným komentářem, obdobným jako od Mary Alice Young - fanoušci vědí). Závěr je tak v plné režii divácké spokojenosti.. Aby také ne!! 80%. (17.01.2008)

Úchvatný začátek naznačuje, že tenhle snímek bude něco neopakovatelného. Velmi neotřelá a riskantní režie hned na začátku odkrývá všechna svá esa a divákovi je jasné, že bude mít co dočinění s příjemnou hravostí. Hlas vypravěčky, hrdina, čísla, hodinky... Kdo film viděl, okamžitě ví o čem mluvím a ti z vás, kteří to štěstí neměli si nejspíš začínají myslet, že mi hrabe. Není tomu tak, těchto pár artefaktů totiž významně slouží k posouvání děje. Stranger Than Fiction ale není tak oblíbený díky těmto faktům, jakožto spíše díky zajímavému vrstvení děje a hrátkami se zákonitosmi jak beletrie, tak i kinematografie => v několika momentech překvapivá režie. Harold Crick není ničím zajímavá postava, vlastně je nudný, stejně jako jeho stereotypní život, tedy do té doby než se dozví, že se stal shodou jistých okolností hlavní postavou nové knihy světoznámé spisovatelky Karen Eiffel. Od té chvíle nezůstane kámen na kameni a snímek se dost bizarním způsobem dostává do hledání vlastních zákonistostí. Musím se přiznat, že jsem téměř celou stopáž nebyl schopen děj logicky přijmout, ale snažil jsem se. To že Harold začne slyšet hlas vypravěčky příběhu mi ani divné něpřišlo spíše pak fakt, že ačkoli se jedná o postavu z knihy, může vlastně jednat vlastním způsobem a život Harolda A (skutečnost) a Harolda B (fikce) se prolíná jen v některých souvislostech, které pak spojuje i hlas. Jenže závěr naštěstí všechno vysvětlil a vše do sebe skvělým způsobem zapadlo. Ze všech postav patří můj největší obdiv Lindě Hunt (Dr. Mittag-Leffler) a Dustinu Hoffmanovi (prof. Jules Hilbert), kteří nejenže mají zábavnou scénku potažmo zajímavou postavu, ale hlavně se jim podařilo skvěle vykreslit svou roli a dodat jí onu známou jiskru věrohodnosti. Mezi nejpovedenější scény patří pak ta, kdy se všechny tři hlavní postavy dozvědí konec příběhu - ještě k tomu si jej pochvalují - a divák tak vlastně zůstává tím úplně posledním. (03.01.2008)

Naproto fantastcké. Film, kouzelný svoji prostotou, laskavosti, prýštící z každého filmového políčka. Trošku mi to evokovalo Woodyho Allena, ani nevím proč. Herci jsou skvělí (Ema Thompson je poděs k sežrání) a projev Wilal Ferrella je úžasně civilní, utlumený ale o to intenzivnější. Scénář brilantní, jemný humor funguje na výbornou... Jedno z největších překvapení tohoto roku se vynořilo v podstatě odnikud, ale o to je příjmnější. (24.04.2007)

Tvůrčí chameleón Marc Forster si opět vybral látku jakou bychom od něj nečekali - variaci na Truman Show. A tradičně natočil výtečný snímek, který jako všechny jeho předchozí, poněkud dojíždí na ne úplně košer závěr. Ovšem tentokrát tomu předchází takový gejzír originality, hravých narativních postupů, odzbrojujících nápadů a vizuálních vychytávek, že to vlastně ani nijak nevadí. Vše zde šlape jako Haroldovy hodinky - herci na výtečnou, scénář rovněžtak a když k tomu přidáte jistou a nápaditou režii, tak si prostě příběh nudného patrona Harolda Cricka nelze nezamilovat. A to i navzdory konci, který bych utnul o několik minut dříve. (25.07.2007)