Vražda v Ostrovní ulici

Krimi jak oči, jednou z prvotín vôbec. Až sa mi nechcelo veriť, že Plachta a spol. nehrajú v komédii. Tento pocit ma prešiel asi v pólke, kedy to začalo byť až príliš hravé a po celý čas (dosť nevhodne) vyhráva veselá hudba, čo kazí dojem a nekorešponduje s obsahom vyšetrovanej vraždy. Do toho si pripočítajte šum staroty + dobový akcent hlavných aktérov, za čo film dnes už samozrejme nemôže. No, nič sa nedeje. Renoirova Fena je však podstatne kvalitnejšia. (26.05.2015)

Až mě překvapilo, že i my máme docela dobré detektivní postavy, a to nejen po roce 1950, ale i před ním. Jindřich Plachta je ve své roli neskutečný a je skoro škoda, že z toho nebyl nějaký seriál, protože jeho postava je výborně poirotovská nebo holmesovská. Ten příběh sám o sobě také není špatný a je vidět, že stojí na základech dobré předlohy. (06.01.2015)

I když člověk odhlédne od toho, že filmaři se teprve učili s novým formátem, že neustále hraje v podkresu otravná a kolovrátková hudba, která bourá spolehlivě jakýkoliv pokus o napětí, i tak mi přijde scénář poněkud zmatený. Např. bez přečtení knihy divák netuší, proč se Klubíčko a novinář spolu vůbec scházejí, proč Klubíčko navenek nosí oblek a doma baret, a také později spousta nových směrů ve vyšetřování začne být podávána poněkud chaoticky a ne zrovna přehledně. Doposud důsledně budovaná kontinuita je najednou také fuč. Film zaujme snad jedině pokusy o můstky mezi záběry typu šálek - šálek, šála - šála, koberec - sníh na zemi apod. A ano, herecké výkony mnoha postav jsou skutečně teatrální, někdy až amatérské. (01.01.2013)

Nejen na svou dobu nadprůměrná adaptace detektivního románu Emila Vachka s mimořádně sympatickým vyšetřovatelem Klubíčkem, doprovázeným (ba stíhaným) komickým žurnalistou, dokonale zhmotňujícím novinovou zprávu, nahrazující skutečnost senzací. Tato honba není přirozeně jediným dramatickým principem filmu: vedle vlastního pátrání, které přivádí detektiva k rafinovanému zločinci, a efektnímu usvědčení při rekonstrukci vraždy v samém závěru, spoluutvářejí film i okamžiky konfrontací jednotlivých podezřelých s jejich vlastními vinami, nejednou ztvárněné za pomoci reminiscencí na expresionistickou kinematografii – zvláště horečnatá mysl karbaníka Zachara v podání Theodora Pištěka utváří v celém příběhu svůj vlastní svět, když vrhá podezřelého na samé dno rezignace. (22.03.2024)

Jindřich Plachta, je v nezvyklé roli detektiva Klubíčka opět výborný. Do poslední chvíle není zřejmé, kdo vraždil. Film má pomalejší tempo, dá rozum, že se to v roce 1933 takto "nosilo", má krásnou kameru i velmi dobré, divadelní výkony. Hřmotná orchestrální hudba, která jede pod filmem celou dobu, mě rušila, tak už to ale ve filmech pro pamětníky často chodí. (13.02.2019)