Reklama

Reklama

Perverzní průvodce filmem

(festivalový název)
  • Velká Británie The Pervert's Guide to Cinema
Velká Británie / Rakousko / Nizozemsko, 2006, 150 min (Alternativní 153 min)

Režie:

Sophie Fiennes

Scénář:

Slavoj Žižek

Kamera:

Remko Schnorr

Hudba:

Brian Eno

Hrají:

Slavoj Žižek
(další profese)

Obsahy(1)

Konspirační psychoanalýza z úst filozofa, kulturního teoretika a neúspěšného kandidáta na prezidenta Slovinska – Slavoje Žižeka, který vidí i v dětských filmech s květinami odhalené vagíny. Hovoříc zábavným neanglickým přízvukem provází diváky dějinami americké kinematografie, aby je přesvědčil o světovém spiknutí falocentrismu. Svoji psychoanalytickou pozici ilustruje výklady jak významných děl světové kinematografie, tak produktů populární kultury. Ukázky z filmů Ch. Chaplina, bratří Marxů, I. Bergmana, A. Hitchcocka, A. Tarkovského, D. Lynche, bratří Wachowských a mnoha dalších střídají jeho komentáře, úvahy a zábavné postřehy, které nám sugestivně předkládá přímo z autentických lokací, nebo aspoň z prostředí naaranžovaných v duchu právě probíraného filmu. Za vším je možné najít pohlavní orgány... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (74)

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Řeknu na rovinu, že se s psychoanalytickým čtením filmů moc neztotožňuji, hlavně s takovým, co nezná míru a je zaslepeno samo sebou. Žižek se ještě docela držel na uzdě, jeho filmový průřez mě zezačátku dost navnadil a zaujal místy i pobavil (pocit z vracení se exkrementů z temnoty chaosu pod záchodovou mísou), ale asi po hodině už mě ničím nepřekvapil a pořád omýlal pro mě nepodstatné věci, pro které byly filmy jen jakousi záživnější kulisou. Když zpětně zhodnotím dvě a půl hodiny, překvapuje mě, jak řídký a povrchní onen psychoanalytický exkurs byl, a rozhodně ne nijak radikálně laděný, jak se může zdát z názvu snímku. Nakonec mě spíše uchvátila sama pestrost a rozsah analyzovaných ukázek než většina komentářů k nim. ()

Vančura 

všechny recenze uživatele

Když jsem tento dokument viděl před lety poprvé na karlovarském filmovém festivalu, přišel mi "pouze" jako zábavná hříčka intelektuální celebrity, která obsahuje plno originálních a inspirativních myšlenek. Při druhém zhlédnutí jsem nyní překvapeně zjistil, jak moc trefný Žižek v tomto filmu je. Osobně bych si vážně netroufl jeho názory rozporovat, protože tvoří po mém soudu vnitřně ucelený a soudržný systém, který dává smysl. S tím, že toto píšu z pozice člověka, který se odjakživa cítil s psychoanalytickým náhledem na svět vnitřně souzněn. Snad by se mohlo trochu chtít Žižeka vinit v určitých momentech z přílišné generalizace, ale čert to vem - osobně asi neznám myšlenkově pronikavější pohled na film jako takový. Připočtu-li si k tomu neobyčejný Žižekův vtip, nápaditost a suverenitu, s níž se bravurně pohybuje na vlnách ikonických milníků dějin kinematografie, vychází mi z toho zcela výjimečný dokumentární počin, kterému není rovno. Za nejzajímavější moment dokumentu považuji asi pasáž, v níž Žižek mluví o vztahu touhy a skutečnosti: "Dle naší nejzákladnější zkušenosti, když spláchneme na záchodě, výkaly jednoduše zmizí z naší reality do jiného vesmíru, který fenomenologicky vnímáme jako jakési podsvětí, jinou realitu, zmatenou prvotní skutečnost. Největší ohavnost ovšem je, když splachování nefunguje, když se předměty vrátí, když se zbytky výkalů vrátí z toho rozměru... Podle mě nejúčinnější, dokonce nejdojemnější scéna celého PSYCHA, je po vraždě ve sprše, když se Norman Bates snaží uklidit koupelnu. Jasně si pamatuji, když jsem jako dospívající poprvé viděl tento film, jak hluboce to na mě zapůsobilo nejen délkou výjevu - trvá téměř 10 minut - podrobnostmi čištění, atd., ale i pečlivostí, úzkostlivostí, s jakou je to uděláno. A také naším diváckým ztotožněním. Myslím, že nám to říká mnoho o uspokojení z práce, z dobře udělané práce. Která není ani tak o vytvoření něčeho nového, ale možná je lidská práce v základu, práce takřka na spodní úrovni, uklízením stop špíny. Mazání skvrn, udržování rozervaného podsvětí, které hrozí, že kdykoliv vybuchne a pohltí nás, v hrázích. Myslím, že to je jemný pocit, který Hitchcockovy filmy vyvolávají. Nejen, že se prostě něco hrozného stane ve skutečnosti. Může se stát něco horšího, co podkopává samotnou strukturu toho, co vnímáme jako skutečnost. Myslím, že je velmi důležité, jak se odehraje první ptačí útok ve filmu BIRDS. Když vymyšlený předmět, předmět z podvědomí, vstoupí do naší běžné skutečnosti, struktura skutečnosti je pokřivena, zkreslena. Takto se touha zapisuje do skutečnosti, tím, že ji zkreslí. Touha je zranění skutečnosti. Umění filmu spočívá v dráždění tužby, v hraní si s touhou. Ale zároveň v jejím udržování v bezpečné vzdálenosti, v jejím ochočování, v tom, že se učiní zřejmou. Když my, diváci, sedíme v kině, hledíme na plátno... Úplně na začátku, než začne film, je to černé, tmavé plátno, a potom na něj padne světlo. Nehledíme v zásadě do záchodové mísy, a nečekáme, až se věci znovu objeví venku ze záchoda? A není celé to kouzlo podívané, ukázané na plátně, jakési klamné lákadlo, které se pokouší zatajit skutečnost, že v podstatě sledujeme sračku?" () (méně) (více)

Reklama

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Slavoj je ďábel a všechny jeho věci mají koule. Dříve se eseje komentovaly a jejich "pravdy" dokládaly citáty z literatury, teď se doplňují ukázkami z filmů (viz též jeho průvodce ideologií - rovněž doporučeníhodné). Težko si zde na své příjdou milovníci filmů, kteří zde budou pátrat, zda nějaký důležitý film nepominuli, zda o nějaký filmový zážitek dosud nepřišli. Filmy, které Žižek vybírá, zde mají funkci "náhledu" nebo "vhledu", nejde o výběr estetických objektů. Žižek se odvolává především na Lacana a Marxe. Můj pocit byl, že jeho hodnotící kritéria vycházejí převážně z Freuda. Trochu bych si zapolemizoval: "Deťom by sme mali zakázať kvety lebo Žižekovi pripomínajú odhalené vagíny" (dle Flippera + oficiální text distributora) - přečtěte si Román o růži (Roman de la Rose, 13. století) a zjistíte, že Freud nebyl až tak originální myslitel, dovedl ovšem nesmírně pečlivě vycházet z daných faktů, dobře analyzovat problémy a nebál se vyvodit z nich závěry, pokud si byl jist, že jsou správné (a bylo mu jedno, co si o tom myslí kdokoli včetně Flippera). Kdo se zabývá psychoanalýzou by měl vědět, že jediným jejím cílem je pravda ve smyslu jejího hledání a jediným nebezpečím je její překrucování. ()

Toj 

všechny recenze uživatele

Některé věci působí objevně, některé méně. A přestože tvar zcela dokonalý není, tak se jedná o mnoho krásných myšlenek, zajímavých teorií a inspirativních přístupů - to vše s upřímným vztahem k filmu. A já prostě nevidím důvod proč nehodnotit maximálně, když to stejně každému budu doporučovat... Jo a pokud je někdo nedotčený psychoanalýzou, tak může trošku plavat... ()

Exkvizitor 

všechny recenze uživatele

Podle jedné z nejslavnějších (a nejtrefnějších) Freudových charakterových typologií se já sám řadím mezi tzv. anální typy. My anální typové máme vedle převažujících negativních charakterových vlastností (jako jsou přízemnost, úzkoprse materialistický náhled na svět či přehnaná pořádkumilovnost) i jednu vlastnost, která se mi na nás líbí: skepticismus. Jsme apriorně (analyticky) nedůvěřiví a naše nedůvěra se vztahuje v neposlední řadě na nejrůznější spekulativní teorie - počítaje v ně samozřejmě psychoanalýzu. The Pervert's Guide to the Cinema je vynikající ukázkou díla, kterému nevěříme - ale přesto mě osobně baví. Promyšlenost a komplexnost známých psychoanalytických bajek, které zde Žižek aplikuje při interpretaci hollywoodských filmů, je totiž fascinující. Samozřejmě, že je komická představa, že by třeba bratři Marxové (pod)vědomě reprezentovali superego, ego a id. Ale jako metafora, která umožňuje získat na jejich filmy nový, osvěžující a zábavný pohled, to funguje. A totéž se dá říci o dalších Žižkových myšlenkách. Cennost The Pervert's Guide to the Cinema je v jeho zábavné provokativnosti. ()

Galerie (14)

Zajímavosti (1)

Reklama

Reklama