Režie:
Sophie FiennesScénář:
Slavoj ŽižekKamera:
Remko SchnorrHudba:
Brian EnoHrají:
Slavoj ŽižekObsahy(1)
Konspirační psychoanalýza z úst filozofa, kulturního teoretika a neúspěšného kandidáta na prezidenta Slovinska – Slavoje Žižeka, který vidí i v dětských filmech s květinami odhalené vagíny. Hovoříc zábavným neanglickým přízvukem provází diváky dějinami americké kinematografie, aby je přesvědčil o světovém spiknutí falocentrismu. Svoji psychoanalytickou pozici ilustruje výklady jak významných děl světové kinematografie, tak produktů populární kultury. Ukázky z filmů Ch. Chaplina, bratří Marxů, I. Bergmana, A. Hitchcocka, A. Tarkovského, D. Lynche, bratří Wachowských a mnoha dalších střídají jeho komentáře, úvahy a zábavné postřehy, které nám sugestivně předkládá přímo z autentických lokací, nebo aspoň z prostředí naaranžovaných v duchu právě probíraného filmu. Za vším je možné najít pohlavní orgány... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (74)
Slavoj je ďábel a všechny jeho věci mají koule. Dříve se eseje komentovaly a jejich "pravdy" dokládaly citáty z literatury, teď se doplňují ukázkami z filmů (viz též jeho průvodce ideologií - rovněž doporučeníhodné). Težko si zde na své příjdou milovníci filmů, kteří zde budou pátrat, zda nějaký důležitý film nepominuli, zda o nějaký filmový zážitek dosud nepřišli. Filmy, které Žižek vybírá, zde mají funkci "náhledu" nebo "vhledu", nejde o výběr estetických objektů. Žižek se odvolává především na Lacana a Marxe. Můj pocit byl, že jeho hodnotící kritéria vycházejí převážně z Freuda. Trochu bych si zapolemizoval: "Deťom by sme mali zakázať kvety lebo Žižekovi pripomínajú odhalené vagíny" (dle Flippera + oficiální text distributora) - přečtěte si Román o růži (Roman de la Rose, 13. století) a zjistíte, že Freud nebyl až tak originální myslitel, dovedl ovšem nesmírně pečlivě vycházet z daných faktů, dobře analyzovat problémy a nebál se vyvodit z nich závěry, pokud si byl jist, že jsou správné (a bylo mu jedno, co si o tom myslí kdokoli včetně Flippera). Kdo se zabývá psychoanalýzou by měl vědět, že jediným jejím cílem je pravda ve smyslu jejího hledání a jediným nebezpečím je její překrucování. ()
Pokud vás aspoň trochu zajímá psychoanalýza, poslouží vám Perverzní průvodce jako velmi podnětné a zajímavé cvičení mozku. Myslím, že cílem sympaťáka Slavoje s obludným anglickým přízvukem není ani tak odhalit skryté významy ve filmech, ale spíš pokusit se na filmy nahlédnout zcela odlišným způsobem než běžný divák, běžný pseudointelektuální kritik a snad i jinak než zamýšlel sám autor. Jde tedy spíše o zábavnou hru s analogiemi, dedukcemi (resp. indukcemi) a interpretacemi se souběžným vzděláváním se v psychologii. Pro lidi, co se nebojí přemýšlet, nelze než doporučit! 8/10 ()
Některé věci působí objevně, některé méně. A přestože tvar zcela dokonalý není, tak se jedná o mnoho krásných myšlenek, zajímavých teorií a inspirativních přístupů - to vše s upřímným vztahem k filmu. A já prostě nevidím důvod proč nehodnotit maximálně, když to stejně každému budu doporučovat... Jo a pokud je někdo nedotčený psychoanalýzou, tak může trošku plavat... ()
„…we are basically watching shit…“ Některé Žižkovy názory jsou přinejmenším sporné, jiné vcelku úsměvné, ale musím přiznat, že jsem pod vlivem jeho dvouapůlhodinové (psycho)analýzy vybraných snímků – včetně nečekaných jako Čaroděj ze země Oz nebo Star Wars: Epizoda III – začal pohlížet na kinematografii trochu jinak, trochu víc lacanovsky. Ne, že bych v každé výraznější mužské postavě od nynějška viděl falus nebo symbol otce, kterýžto musí být odstraněn, ale přinejmenším si uvědomuji možnost zmíněné v něčem vidět a něco si z toho odvodit. Apendix: Znalost základů psychoanalýzy (resp. Lacanovy reinterpretace Freuda a jmenovitě pojmů "reálno", "imaginárno" a "symbolično") není od věci. 85% Zajímavé komentáře: Exkvizitor, agathon, Deverant ()
Podle jedné z nejslavnějších (a nejtrefnějších) Freudových charakterových typologií se já sám řadím mezi tzv. anální typy. My anální typové máme vedle převažujících negativních charakterových vlastností (jako jsou přízemnost, úzkoprse materialistický náhled na svět či přehnaná pořádkumilovnost) i jednu vlastnost, která se mi na nás líbí: skepticismus. Jsme apriorně (analyticky) nedůvěřiví a naše nedůvěra se vztahuje v neposlední řadě na nejrůznější spekulativní teorie - počítaje v ně samozřejmě psychoanalýzu. The Pervert's Guide to the Cinema je vynikající ukázkou díla, kterému nevěříme - ale přesto mě osobně baví. Promyšlenost a komplexnost známých psychoanalytických bajek, které zde Žižek aplikuje při interpretaci hollywoodských filmů, je totiž fascinující. Samozřejmě, že je komická představa, že by třeba bratři Marxové (pod)vědomě reprezentovali superego, ego a id. Ale jako metafora, která umožňuje získat na jejich filmy nový, osvěžující a zábavný pohled, to funguje. A totéž se dá říci o dalších Žižkových myšlenkách. Cennost The Pervert's Guide to the Cinema je v jeho zábavné provokativnosti. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (1)
- Filozof Slavoj Žižek analyzuje tyto filmy: Světla velkoměsta (1931), Maitressa Guvernérova (1931), Opičárny (1931), Frankenstein (1931), Závěť doktora Mabuse (1933), Kachní polévka (1933), Plutův soudný den (1935), Čaroděj ze země Oz (1939), Diktátor (1940), Sabotér (1942), Ivan Hrozný II. (1945), Přízraky noci (1945), Červené střevíčky (1948), Kubáňští kozáci (1949), Alenka v říši divů (1951), Okno do dvora (1954), Chyťte zloděje (1955), Desatero přikázání (1956), Závrať (1958), Na sever severozápadní linkou (1959), Psycho (1960) a kino upoutávku, Ptáci (1963) a promo upoutávku, Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu (1964), Persona (1966), Solaris (1972), Vymítač ďábla (1973), Rozhovor (1974), Vetřelec (1979), Stalker (1979), Duna (1984), Modrý samet (1986), Zběsilost v srdci (1990), Tři barvy: Modrá (1993), Lost Highway (1997), Vetřelec: Vzkříšení (1997), Matrix (1999), Spalující touha (1999), Klub rváčů (1999), Mulholland Drive (2001), Pianistka (2001), Piková trojka (2003), Dogville (2003) a Star Wars: Epizoda III - Pomsta Sithů (2005). (ČSFD)
Reklama