Nejkrásnější hádanka

Bukva Zdeněk se polepšil a stvořil pohádku, u které není nutno stahovat zvuk na minimum, přestože hlavní roli frikulína Matěje hraje Jan Dolanský - tedy majitel onoho úděsně protivného puberťáckého hlásku, co prasí, hnusí a kurví jakoukoliv volnou chvilku na Prima Kůůl. "Nejkrásnější hádanka" je sice slepenec všeho možného, logika bulnula šichtu, obsazení je rozděleno mezi ty, co přehrávají a ty, co hrát vůbec neumí, ale budiž, vznikl průměrný příběh pro děti a snesitelný pro dospělé. Třetí hvězdičku přihazuji za hezké exteriéry. Nestydím se za to - když čekáte nejhorší, můžete být výsledkem i příjemně překvapeni... 51% (30.05.2011)

Ach jo. Tak tu máme další moderní pohádku, ale tentokrát bez efektů. Troško, Troško, proč už ty pohádky nejsou co bývaly? Chybí v nich kouzlo, které jsem dostával od pohádek před několika lety. Např. S čerty nejsou žerty, nebo O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Nejkrásnější hádanka trpí hlavně nedobře obsazenými herci. Dolanský se sem vůbec nehodí. A vůbec mu nesluší, že se oholil. Potměšil by už nikdy neměl hrát krále. Kubařová? Hm. Pěkná, ale nic víc. Krásou se hrát nedá. Vůbec nechápu Troškův výběr herců, protože tím šlápl hodně vedle. Jediní kdo se mě líbili byli Miroslav Táborský v roli šéfa loupežníků a Taťjana Medvecká. Troškův rukopis jsem poznal hned, jak míč trefil ženu do hlavy a ona omdlela. Takže jakže. Dvě hvězdy dávám za příjemné prostředí a noční scénu u zříceniny, protože ta vypadala opravdu romanticky. Kdo má rád hádanky, toho Nejkrásnější hádanka zklame. Myslím si ale, že se snímek bude líbit dětem do 10 let. Takže rodičové. Kdo máte doma malé sviště, tak je vezměte do kina. A na závěr vzkaz pro Dolanského: Nech si narůst vousy! (21.11.2008)

Matěj kromě hádanek miluje i Majdalenku, pohlednou dceru sedláka, u kterého pracuje. Jenže otec už pro ni vybral rychtářova syna Jakuba. Nic však není ztraceno, protože Matěj zachránil bílého holoubka, a ten na oplátku přinesl kouzelnou jahodu, díky níž chasník i jeho milá rozumějí řeči zvířat a tak než si získá srdce Majdalenky čeká ho cesta na zámek za princeznou a pohádka tak nějak doklopýtá do štastného konce. Kostrbatý scénář má i logické lapsusy u kterých se divák musí ptát, proč chce Matěj po úspěšném rozřešení hádanek od princezny hubičku, když tolik miluje Majdalenku a i některé jednání postav postrádá logické odůvodnění. Pohádkové kouzlo tu není přítomno v tak silné konzistenci a někteří herci ve svých rolích působí divně, jako třeba Jan Dolanský, a někteří to zase podrželi, jako třeba Miroslav Táborský. Hudba byla asi tím nejlepším a Troškův režijní rukopis není na pohádce příliš znát. 60% (09.01.2009)

Letošní Vánoce jsem se podíval na řekl bych docela dost nových pohádek. Žádná se ale nevyrovná téhle, která je krásná jak v nápadu, tak v prostředí, hercích a celkovému vyznění pohádky jako takové. Zdeněk Troška totiž když točí pohádku, tak točí pohádku a netahá do toho zbytečně bůhví co, jenom aby byl hustej, kůl a moderní. Ve výsledku to pohádka stejně vůbec nepotřebuje, protože pohádka je pohádka a má nám všem dělat především radost. V téhle je totiž všechno, co správná pohádka má mít a mně to k radosti bohatě stačí. Nestačím se divit, jak tu Troška v jednom kuse dostává sodu od zdejších uživatelů, kteří to tady hodnotí snad jenom ze sportu, aby na něm nenechali nit suchou a hledají si důvody, proč jeho další film zkritizovat, které já v tomto filmu vůbec nevidím. Asi jsme každý koukali na něco jiného... (02.01.2015)

České filmové pohádky měly specifické kouzlo, které těm "polistopadovým" zoufale chybí a proto si raději po stopadesáté pustíme Pyšnou princeznu než podruhé Ptáka ohniváka nebo Nesmrtelnou tetu. Nejkrásnější hádanka se snaží tohle kouzlo najít, bohužel se přitom musí prodírat zdlouhavým nedápaditým scénářem, režií, kde invenci potlačila urputná líbivost, a hereckými výkony na hranici přehrávané křeče. Nepomohlo ani opisování od úspěšnějšíhop Smyczkova Lotranda a není to jen tím, že Troška prostě není Svěrák. Kouzlo tak zůstalo nenalezeno. Přesto Hádanka nepatří mezi nejhorší pohádky. Dolanský zahrál Matěje příjemným způsobem a občas se povedl i nějaký tén vtípek nebo zábavná hláška. Prvních patnáct minut bylo svižných, stejně jako těch posleních patnáct, nicméně to mezi bylo zdlouhavé, nudné a podivně prázdné (a to platí nejen o ději). (15.05.2011)