Pravidla lži

Film trošku brzdí detektivní zápletka a její hlavní dva protagonisté (výborný Langmajer, obyčejný Švehlík), kteří jsou v uvozovkách velké ryby, naprosto nezapadající do komunity ubohých českých feťáckých trosek. Všechny ostatní postavy jsou totiž bezchybné (vyzdvihnu Budaře, Plesla, Dulavu) především díky své obyčejnosti, bezvýznamnosti, slabosti a lidské nedokonalosti. Mnoho skvělých scén (vybavte si okamžik, který by jste už nechtěli zažít) a přirozených dialogů (Ty jsi byl v Průhonicích!:-)). Mám rád závěrečné epilogy, které popisují co se nakonec s postavami stalo, zde to ale vypadalo jako špatný vtip - "Nejsou o něm další zprávy." ; "Pravděpodobně ještě žije".....Přesto tleskám za další odvážný filmařský počin proti přesile tradičních českých tragikomedií! (29.03.2008)

Od prvního záběru dávají všemi kroky od barev přes střih po mrazivou reálnost zimního křtu v rybníce jasně znát, že tohle bude silnější káva, než se v českém filmu běžně podává, ne-li přímo "nářez". Zkrátka čistokrevný thriller.Skupina lidí, kteří se nechali dobrovolně zavřít na samotě, aby se zbavili drogové závislosti, vytváří drama modelové, nicméně civilní, bez ozdob; málem dokument. Což svědčí oběma klíčovým kvalitám filmu, náladě a herectví, bohužel už méně jeho stavbě.Jiří Langmajer coby nekorunovaný "kápo", skvělý žonglér s pravdou, tichou hrozivostí a pobavenou nada řazeností, sice kraluje, ale vymykají se i David Švehlík v roli jeho soka-nováčka, Jan Budař, Igor Chmela či dvojice Jaroslav Plesl a Jaromír Dulava, která tu po Grandhotelu stvrzuje svou nejen typovou výbavu.Tichá hra mezi dvěma vůdčími osobnostmi má sílu časované nálože, přitom však do vypjatého mikrosvěta vstupuje i přirozený humor a jazyk vůbec. Hrdinové jsou kvůli terapii otevření, tudíž krutí; vzájemné nahlížení do citů, vztahů i peněz přesně postihuje tíhu místa, kde člověk nesmí mít nic vlastního. Jediný dotek vnějšího světa přináší rodinná návštěva se sladkou holčičkou, o niž divák trne strachy, ač vlastně nemá důvod. Režie vytváří atmosféru až nepříjemně trvalého, byť neviditelného napětí bez úniku prvek krimi z minulosti, účelný, ač ne nezbytný, přivádí do klasického rozvržení hry motiv nepohodlného svědka.Slouží v druhé půli jako rozbuška nutného úderu, připravovaného rafinovaně, ale až příliš dlouze, takže husté dusno trochu vyprchává.To by však vadilo méně než obsáhlé zpovědi blízké sociologické anketě či výkladové pasáže o vnitřních chodu a obřadech komunity aneb "jak se co dělá a jak to tam chodí". Hlavní zrada přijde - či vlastně nepřijde - v závěru, kdy Pravidla lži popřou pravidla žánru úplně. Pečlivě chystaný výbuch se nekoná a titulky o další cestě hrdinů se rozpijí mezi dramatem, dokumentem a mystifikací. Kdyby si Sedláček jednoznačně vybral, měl by vyhráno. (13.06.2020)

Čekala jsem něco světobornějšího. Všichni tenhle film vychvalovali, mě stojí sotva za dvě hvězdičky. Celý film byl jedna dlouhá nudná debata. Závěr není špatný, mě ale chyběla smysluplná část, která by propojovala úvod a konec. Té se mi jaksi nedostalo. Namísto toho jsem strávila dobrou hodinu a půl sledováním plků hlavních postav. Už Pravidla lži nechci vidět, nikdy. (21.12.2007)

Na české poměry v celku podařená záležitost, která velmi těží z dusné atmosféry v komunitě. To co můžeme vnímat jako bežnou rutinu, rozcvička, snídaně, sezení... se po uvědomnění si faktů mění v opravdu dsné drama. Divák se totiž stává členem komunity, stejně jako nově příchozí. Pomalu se dozvídáme co jsou ostatní zač, a proč si zvolili tento způsob života. Na tom není nic až tak dramatického říkáte? To je omyl, v komunitě totiž žijete opravdu v progresivní nejistotě. Nejde ani tak o fakt nevědomosti jako spíše o to, že si uvědomujeme, že i ti ostatní kolem nás jsou lidé s temnou minulostí, která se může docela snadno vrátit. Největším záporem snímku je bohužel začátečnická režie, úžasné flashbacky opravdu dokáží zapůsobit, jsou skvěle natočené, mají atmosféru a opravdu dokážou vtáhnout, což se zbytku filmu až tak nedaří, zvláště proto, že finální pointu většina diváku dokáže vcelku snadno odhadnout, snímek se ji totiž nijak výrazně tajit nesnaží. Problém je právě v tom, že flashbacky tvoří tak 5% snímku a neustále se opakují, aniž by ukázaly něco nového. S tím souvisí i problém s detektivní linií, která má dvě strany. 1. Není ji věnován dostatek prostoru. 2. Není ji věnován dostek prostoru. Nespletl jsem se, oba důvody jsou totiž opodstatněné. Ten první souvisí se životem v komunitě, která NENÍ soudem, proto vypuštění této fáze příběhu může působit pouze jako jistý vliv okolností. ALE - I když se její 'slabost' může zdát oprávněná, na druhou stranu to vyvrací fakt se svévolným uvědoměním si faktů ke konci snímku, kdy je tato linie vyřešena, aniž bychom se nějakého samotného procesu zamyšlení se nad problémem, či chcete-li 'pátrání', dočkali. Přestože je nám stále předhazováno, že není podstatný čin, který se stal venku, je mu věnováno až nezdravě MOC prostoru, což v důsledku rozhodně nelze posoudit jako logický postup. Každopádně si cením, že v současné době se někdo odvážil přijít s něčím novým a chválím povedený hudební doprovod, který pouze umocňuje zážitek a z rytmu filmu diváka rozhodně nevytrhne. (Zajímavé je, že jsem v několika fázích měl nostalgické vzpomínky na školu v přírodě). (15.09.2007)

...že by šedivé mraky protrhlo slunce? Je nad slunce jasné, že "detektivní" zápletka tam nehraje vůbec žádnou roli, snímek IMHO chtěl ukázat atmosféru, dusno a vykreslit charaktery lidí, žijících v podobných komunitách. Půl hvězdičky prosím berte za odvahu natočit něco jiného, než je 90% zdejší filmové produkce. Pravda, retrospektivy by mohly být nápaditější (i když scéna "představte si, co byste ve svém životě nechtěli nikdy opakovat" byla hustá), ale to je tak všechno, co bych vytknul. Zástup dobrých herců je velice příjemný - Langmajer, Issová, Budař, Dulava, Novotný, Jungmanová, Plesl... Ovšem pokud režisér před projekcí řekl, že máme brát film jako vtip a do jedné z rolí obsadil představitele ředitele nemocnice z Ordinace v Růžové zahradě, je mi už všechno jasné... ;-) (18.01.2007)