Pravidla lži
-
Rules of Lies
Thriller / Drama / Psychologický
Česko, 2006, 119 min
Režie:
Robert SedláčekHudba:
Tomáš KymplObsah
-
Psychologické drama z prostředí terapeutické komunity, kde se jedenáct lidí pokouší odpoutat od své minulosti. Motto jejich snažení by se dalo shrnout do asi nesplnitelného přání - ať najdu sílu změnit, co změnit můžu, a vyrovnat se s tím, co měnit nemůžu; a ať dokážu tyhle dvě věci od sebe rozeznat. Většina lidí tady by na svou minulost ráda zapomněla. Je jim okolo třiceti a v jejich životopisech najdete všechny hříchy světa. Lhali, kradli, podváděli, mysleli jen na sebe a jeden z nich i zabil. Zatím se neví kdo, ale pravda vyjde najevo. Pokud je pravdou to, co lidé nazývají vzpomínkami? Není to příběh o trestancích. Každý z nich je tady dobrovolně a může kdykoli odejít. Z vlastní vůle zde stráví rok života. Odkázáni jeden na druhého hledají své lepší já. Východiskem pro lepší budoucnost je pravdivě pojmenovat vlastní minulost. Ale může člověk vůbec nelhat, aby přežil mezi ostatními lidmi? Atraktivně obsazeny film Roberta Sedláčka, je režisérovým celovečerním debutem. (oficiální text distributora) -
"Dopsal jsem. Dvanáct lidí, kteří se nechali dobrovolně zavřít na statku na Šumavě. Dobrovolně se zřekli svobody. Manuálně pracují, živí sami sebe. A navzájem si pomáhají překročit svou minulost. Na jeden rok. Vztahy jsou rovnoprávné, nikdo nemůže mít hlavní slovo. Zakázány jsou erotické vztahy. Ale vydržte to, když muži a ženy jsou pohromadě a témat k hovoru tak málo..." To napsal Robert Sedláček svému producentovi Radimu Procházkovi po dokončení scénáře k celovečernímu hranému debutu. Po několika letech, kdy jako dokumentarista mapoval odvrácenou tvář české politiky a společenských mechanismů, se při přechodu na hraný film rozhodl pro téma a prostředí, které si osahal během natáčení dokumentů Dlouhá kocovina (2003) a Děti okamžiku (2003). Uzavřená komunita lidí, kteří se buď z vlastního rozhodnutí, nebo zásahem úřadů ocitli v terapeutickém centru, kde se pokoušejí nejen abstinovat od drog, ale připravit se na život "tam venku", mu poskytla vděčný materiál pro rozehrání drsného psychologického vztahového dramatu. "Živočichopis" bývalých narkomanů, zlodějů a vrahů, pronásledovaných nočními můrami úzkostí a vzpomínek, mu přitom posloužil jako základ pro takřka kriminální zápletku. Nováček v komunitě Roman, jehož očima poznáváme jak terapeuty, tak ostatní klienty, prostředí a jeho pravidla, skrývá ve své minulosti něco ještě temnějšího než jeho kolegové. A demagog a manipulátor skupiny Milan o tom ví zjevně víc, než dává najevo. Přijeli se ti dva mezi ostatní léčit, anebo spíš schovat? Nebo obojí? Pravda a lež jsou v tomto světě někdy k nerozeznání blízko.
Robert Sedláček v Pravidlech lži především zúročil svou minulost dokumentaristy a každodennost v komunitě zachytil s mimořádnou autentičností. Mezi další velké klady jeho prvotiny patří i vynikající práce s herci, ve své době většinou ještě málo známými tvářemi českého filmu, kteří pod jeho vedením podávají výkony bez výjimky pozoruhodné. Zdálo se, že tu byla zahájena jedna velká kariéra... - Iva Hejlíčková (Letní filmová škola)
Zajímavosti o filmu (2)
-
Robert Sedláček se sám zabydlel na celý týden v terapeutické komunitě v Němčicích. Řada příběhů, které tam vyslechl, teď zní z úst jeho postav.
-
Režisér Sedláček si přál pořídit co nejvíce autentických záběrů, a tak například během scén, ve kterých probíhají sezení, herci nevěděli, kdo je právě filmován a hráli naplno celou dobu.
