2:37

2.37. ___ Srdcervoucí, v žalu topící dílko! K patnáctému červenci roku 2016 nejbolestnější zážitek mé - dovolím si tvrdit - dnes už mnohaleté, lecčím zkoušené divácké kariéry. O ptáčatech, kterým byla polámaná křídla. O neviditelné, kterou daleko ode všech trpasličích problémů i velkých tragédií spolkl nepodplatitelný čas. Nekorunovaný král všech filmů na téma "mladí a nešťastní: vždy může být hůř než je" a přímý antipod hollywoodských teenagerovských (romantických) komedií - namátkou Moderní Popelkou počínaje, Protivnými sprostými holkami konče! (28.09.2011)

Pravdepodobne moje najťažšie rozhodovanie čo sa hodnotenia týka. Presne medzi 4 a 5 hviezdami. Veľmi výrazné, emocionálne silné príbehy niektorých jednotlivcov - študentov strednej školy, vyrozprávané v priebehu jedného dňa a ktorým na váhe a reálnosti pridávajú aj občasné "dokumentárne" vsuvky. Jednotlivé príbehy si niekedy plynú svojou vlastnou cestou, inokedy sa pekne pretnú, prípadne sa ovplyvňujú, práca s časom tu je jednoducho dokonalá, perfektná filmarčina, ktorú podtrhuje skvelá hudba a výrazná kamera. Neviem vysvetliť prečo som nedal plný zásah, ide len o môj subjektívny pocit, film sám o sebe je úžasný. 89/100 (04.08.2014)

Tak luxusní propojování jednotlivých příběhů jsem snad ještě neviděla. Aby někdo dokázal vymyslet tak složitou kompilaci dějových linek, v kterých se ale divák vůbec neztratí, to je seksakramenský umění. Jen obecně, nad dramaty ze studentského prostředí mi zůstává rozum stát. Díky bohu, že jsem měla vlastně boží telecí léta... (06.06.2013)

Snad kvůli fyzické podobě Teresy Palmer a Kristen Stewart, také kvůli podobnosti osudu Melody a Melindy, mi tento snímek připomínal podobně silný komorní počin Speak. Nicméně 2:37 mě opravdu upoutalo, pustil jsem si jej vlastně omylem, nevěděl jsem co to je, tak jsem to pustil a už jsem to nevypnul. Je to ze života, je to všední a právě proto tolik chytlavé. Myslel jsem si, že jsem měl těžkou školu, ale dnes jsou děti dospělé, akorát že jsou pořád dětmi. Řeší co by neměli, vypořádávají se s tím s čím by neměli a žijí v tom, že jim nikdo nerozumí. Myslím si, že kdo to zná, tak je ohleduplnější k druhým, protože ublížit se dá snadno a následky mohou být tragické, jenže to bych si nesměl říkat - to mě se nestane... (08.01.2012)

Popravdě řečeno, žádné velké emoce ve mně film nevyvolal. Na to je tam až příliš mnoho klišé. Od šikany, nepochopení, namachrovaných frajírků až po homusexualitu a znásilnění. Těch problémů je na jednu školu a na jeden den až příliš. Na nejdůležitější otázku ''Kdo?'', kterou jsem si kladla po celou dobu filmu, se mi taky nedostala příliš uspokojivá odpověď. Chápu, že každý má svou hranici někde jinde a každý své problémy řeší jinak.. ale tady se mi empatie vyhnula velkým obloukem. Plusem zůstává zajímavý styl, který se střídá s osobními zpovědi, díky kterým po stopadésáté zjišťujeme, že dospívání vůbec není lehké. Ale o tom už ví každý z nás. (07.08.2013)