Dracula

Vidět tento muzikál až dnes a jen v televizi, bylo by mé hodnocení diametrálně odlišné... Tohle dílo nedosahuje žádných extrémních kvalit, ale ze své návštěvy živého představení v Paláci kultury si pamatuji, že zážitek byl tehdy dechberoucí. Jozef Bednárik dokázal vystavět vizuálně úžasný spektákl, který musel zasáhnout každého. Ano, bylo to především o efektu, bylo to povrchní, postrádalo to jakoukoliv hloubku, byla to jen jednoduchá zábava pro masy, ani Svobodova hudba nebyla nijak původní, ale byl první z řady původních českých muzikálů nové éry a takovou optikou si zaslouží být hodnocen... (12.07.2015)

Úvodem mi dovolte poděkovat té dobré duši, kterou napadlo tady oddělit starou a novou verzi. České nebo počeštělé polistopadové muzikály jsem viděla přesně dva a hodlám u toho setrvat, protože z ostatních se osypávám už po ukázkách, v případě letos občankou obdařeného Draculy ale musím říct, že ať už si o představitelích myslím cokoli, faktem zůstává, že tady odvedli kus profesionální práce a trio Svoboda-Borovec-Hes se postaralo o hodně působivý zážitek. Nová verze je už kromě ódy na nevkus a veletrhu marnosti akorát smutným dokladem toho, že nehryzneš dvakrát do jedné tepny a rychlokvašky jsou fajn v láku, ne na jevišti. (20.11.2011)

Karel Svoboda byl zkrátka mistr a je ho veliká škoda. Melodie, které za svůj život napsal, jsou chytlavé a neskutečně působivé i po letech. Muzikál Drákula je toho zářným příkladem. Ocenit se musí také pěvecké výkony Daniela Hůlky, Lucie Bílé, Jiřího Korna a Tomáše Trapla. Buď navždy proklet, Drákulo! (24.01.2020)

Ten příběh se rád vypráví s důrazem na první český muzikál, jakoby Svobodův Dracula přišel na pole neorané. Ale pravda je klasicky někde úplně jinde. V českém prostředí jsme si zvykali na fenomén muzikálu hned po válce díky úpravě V+W Divotvorného hrnce, v 60. letech přichází česká variace na West Side Story v podobě karlínských Gentlemanů a muzikál začíná být oblíbenou alternativou mladých ke klasické operetě, která se dlouho drží v povědomí publika, i když není oficiálně v oblibě. A za normalizace už jsou toho plná divadla, zejména v regionech. Hrají se takové klasiky jako Loď komediantů, My Fair Lady, Kiss me Kate, Chicago, Oklahoma... Ten porevoluční průlom je více ve znamení původního českého muzikálu, ale nikoli objevení žánru jako takového. Nicméně vzpomínka na první nastudování Draculy v Kongresáku je pořád živá a show je neustále aktualizována, kostýmy, novou scénou, koncertní verzí a pořád je co poslouchat. Všechny výrazné osobnosti 90. let tím muzikálem prošli, i když u některých jako u Genzera se tomu už ani nechce věřit. Blondýnky dostávaly za odměnu Adrianu/Sandru, brunetky Lorraine. Hlavní role udělala Hůlku a zapomenut byl Landa. A i když časem došlo na Svobodovo vyčerpání, obliba muzikálů Monte Cristo a Golem zůstala velmi při zemi, tak Dracula je pořád vítaný s otevřenou náručí. "Šašku! Jak pot či slina i krev je jen tekutina, a proto vždycky poteče." - "Máš se nač těšit, člověče." (06.06.2021)

Měl jsem ve svém životě období, kdy jsem poslouchal hlavně muzikály. A na jeho začátku byly české premiéry Jesus Christ Superstar a pak taky Draculy. Od těch jsem se pak dostal k západní produkci a vzhledem k postupující bídě české muzikálové scény u ní pak také zůstal. Dracula (taky myslím tu původní verzi v Kongresáku) může děkovat svému vzniku díky setkání kvarteta neskutečně talentovaných lidí: Svoboda - Borovec - Hes - Bednárik. Hlavně posledně jmenovaný a jeho úžasná imaginace dovedla obsáhnout jak velké jeviště, tak tolik "hvězdných" účastníků. Pro mě zkrátka Dracula znamená devadesátá léta. A přeberte si to jak chcete :) (03.07.2012)