Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dne 29. 12. 1960 se na televizních obrazovkách objevil přenos z Divadla ABC a pro diváky tak bylo zaznamenáno ve své době ohromně populární představení, v němž po boku Jana Wericha exceloval Miroslav Horníček. Těžká Barbora autorské trojice VoskovecWerichJežek měla premiéru v roce 1937 na scéně Osvobozeného divadla. Na stejném jevišti, ale o více než dvacet let později, diváci aplaudovali její obnovené premiéře. Vedle hereckých osobností protagonistů i dalších (J. Bohdalová, S. Fišer, L. Kostelka aj.) měl na úspěchu podíl i Orchestr Karla Vlacha, který představení plné písniček (Vy nevíte, co je středověk, Holduj tanci, pohybu a další) živě doprovázel. Příběh o tom, jak Eidamští zachránili své město před vpádem Yberlandských, nebyl už aktuální tolik jako v době svého vzniku, naopak nadčasovou, léty potvrzenou kvalitu mu dodaly předscény dvojice Werich–Horníček, naplněné dnes již zlidovělými výroky... Záznam byl v České televizi zrekonstruován v devadesátých letech, ale jeho kvalita je přece jen archivní, proto se divákům omlouváme. Představení však patří ke klenotům českého divadla a má kromě umělecké i historickou hodnotu. (Česká televize)

(více)

Recenze (39)

CheGuevara 

všechny recenze uživatele

Tato hra svým příběhem rozhodně nevyniká. Děj je spíše na vedlejší kolejí a tvoří své oslí můstky pro vtipy ústřední dvojice. To samé by se dalo říci i o ostatních postavách. O psychologii figurek nemůže být ani řeč, zejména postava učitele je pro ostudu celé hře, ovšem jelikož se jedná o satirickou frašku můžeme jim tento nedostatek odpustit. Jenže v této úloze také místy selhává, a to zejména když není na scéně ústřední dvojice klaunů. Dialogy se matně pokoušejí o vtip a v celku, tedy kromě skvělého Kostelky (v úloze starosty) a místního sýraře (jeho opakování „Můj Eidam je ovšem nejlepší“ prostě úsměv vyloudí) či dokonalého zámeckého pána, se jim to nedaří. Veškeré tyto pokusy končí v křeči a ne v gagu, jak by původně měly. Zato scény s Janem Werichem a Horníčkem jsou neodolatelné. Hýří svou klaunskou energií a svou pověstnou hrou se slovy. Je tedy pravdou, že v některých částech Horníček nestačí svému hereckému kolegovi a začíná přehrávat a taky jeho gesty se divák za chvíli přejí, ovšem tyto scény jsou klenoty celého představení. Mám dokonce někdy pocit, že tyto forbíny jsou nejlepší částí celé hry. Divák je postupně čím dál více natěšen na slibné klaunské a eskapádní finále ve stylu amerických grotesek, o to více je poté zklamán. Nejenže se mu dostane mravoučného kázání o důležitosti kolektivizace a socializace, což je celkem ostudné vzhledem k historii autorů, ale dokonce se příběh vůbec neuzavře. To prostě nemá konec. Toto zvrhnutí v agitku je snad nejostudnější částí celé hry, na druhou stranu musíme obdivovat Wericha a Horníčka, kteří navzdory politickému prostředí dělají skryté (mnohdy dokonce otevřeně) narážky na režim. Divák musí i místy žasnout, že jim to vůbec prošlo. Bylo by ovšem chybou vše shodit na všudypřítomnou cenzuru, toto dílo bylo politicky líbivé a svezlo se na vlně sociální nespravedlnosti již v době svého vzniku. Sečteno, podtrženo poválečná verze je pouze slabý průměrný kousek – tři hvězdičky- , který vyzdvihuje z řad podprůměru samotný Jan Werich, zatímco Horníček nedokáže nahradit Voskovce. Meziválečná verze byla podle mě lepší, i když to už asi nikdy nesrovnám, že? ()

sator 

všechny recenze uživatele

Metabolismus 603, uááááá :) Forbíny a vystříhané scény s Werichem a Horníčkem viděla archivářka a dramaturgině České televize Berková, poprvé v pražském kině Dlabačov u příležitosti Horníčkových sedmdesátin. "Šlo o materiál zachráněný filmovým historikem Myrtilem Frýdou a doktorem Goldscheiderem z popelnic ve Vladislavově ulici, kde tehdy televize sídlila,". Když se později v archivu zajímala o staré záznamy pro výběr k dalším pořadům, zjistila, že tam jsou uchovány některé předscény a torza obou představení. Byla však rozstříhaná, v katastrofálním technickém stavu a doplněná popiskem: Neúplné, unikát, nelze dát dohromady. Berkové se však podařilo materiály rekonstruovat. Obraz záznamu technicky vylepšil Jiří Volman, s písemnou dokumentací pomohla Werichova sekretářka Jarmila Týlová a vyhozený druhý díl Těžké Barbory donesl zvukař Kamil Příhoda. Vodítkem se staly i rozhlasové nahrávky a gramofonové desky, aby se nejdůležitější útržky vložily tam, kam patří. Technici střihového pracoviště zase po milimetru srovnávali synchronní zvuk a doplňovali chybějící části slov. ()

Reklama

ABLABLABLA 

všechny recenze uživatele

Skvělé představení, jež Werich a Horníček předvedli. Nejlepší ze všeho samozřejmě forbíny, které neměly chybu a člověk se u nich vážně nasmál. Imrovizace nade vše. Velký potlesk těmto dvou velikánům našeho českého divadelnictví. Ale i ostatní předvedli skvělý výkon jako Jiřina Bohdalová a překvapilo mě, že zde hrála i Stella Zázvorková. Krásná scéna byla útěk z vězení:) Úprava 2011: Viděna po delší době znova a hra se mi zalíbila snad ještě více. Ovšem nyní mám trošku jiný pohled na to, co se nejlepších scén týče. Scéna útěku z vězení, je sice výborná, ale mnohem lepší je scénka v lese, kdy J. Werich jednou větou popíše, že by být tím vojákem utíkal za maminkou a zakončení - "A dala by Vám buchtu, vy vole." A taky je ještě výborná scéna s Vejdou když vejda s přechodníkem:) "Ona Vejdová má taky přechodník. - Ale vypadá mladě." No a dovolila bych si přidat pár hlášek, spíše citátů bych to nazvala, protože jakmile oni něco vypustí z úst, má to své kouzlo a moudrost:) "Lidi jsou lidi.".... "Každej jsme nějakej."..... "Já hledám někoho, kdo by mi napsal vysvětlivky a já bych na to kydnul trilogii."...... "Pojem dneška vždycky byl, je a bude křehký pojem." ....."Kolikrát ty vysvětlivky jsou tlustší než ta kniha, kterou vysvětlujou. Víte mě se líbí ten optimismus těch nakladatelství, který oni předpokládají, že co čtenář, to blbec." ()

Rodin 

všechny recenze uživatele

Většina těchto her je v zásadě průměrná, ony nakonec vznikaly ve třicátých létech a ten prvoplánově levičácký náboj prostě nesetřou, i kdyby se na hlavu stavěly. Ovšem druhou kapitolou jsou předscény, jejichž provedení z předválečné doby už nemůžeme posoudit, nicméně ty o čtvrt století mladší jsou unikátní a neopakovatelné. Takže jen 4*, ale za předscény naprosto zasloužené. ()

pakobylka 

všechny recenze uživatele

Něco jako vzpomínka ... na humor, jehož podstatou je lidskost a opravdovost. Kromě nezbytné a všudypřítomné revolty se vyznačuje MOUDROSTÍ i nadhledem - atributy, které ho spolehlivě udržují v kondici i ve věčně zaneprázdněném, konzum vyznávajícím a technikou zahlceném jedenadvacátém století. Mám trochu problém s divadelní zkratkou, která působí docela jinak naživo nežli ze záznamu, ale v každém případě jsem vděčná za filmový pás, díky kterému jsem se na "Těžkou Barboru" mohla podívat. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (5)

  • Forbíny a vystříhané scény s Werichem a Horníčkem viděla archivářka a dramaturgyně České televize Berková, poprvé v pražském kině Dlabačov u příležitosti Horníčkových sedmdesátin. Šlo o materiál zachráněný filmovým historikem Myrtilem Frýdou a doktorem Goldscheiderem z popelnic ve Vladislavově ulici, kde tehdy televize sídlila. Když se později v archivu zajímala o staré záznamy pro výběr k dalším pořadům, zjistila, že tam jsou uchovány některé předscény a torza obou představení. Byla však rozstříhaná, v katastrofálním technickém stavu a doplněná popiskem: „Neúplné, unikát, nelze dát dohromady.“ Berkové se však podařilo materiály rekonstruovat. Obraz záznamu technicky vylepšil Jiří Volman, s písemnou dokumentací pomohla Werichova sekretářka Jarmila Týlová a vyhozený druhý díl Těžké Barbory donesl zvukař Kamil Příhoda. Vodítkem se staly i rozhlasové nahrávky a gramofonové desky, aby se nejdůležitější útržky vložily tam, kam patří. Technici střihového pracoviště zase po milimetru srovnávali synchronní zvuk a doplňovali chybějící části slov. [Zdroj: ceskatelevize.cz] (sator)
  • Původně ve hře vystupoval i Vladimír Menšík, které ho si vybral sám Jan Werich, avšak po premiéře – jak bylo jeho dobrým zvykem - hojně oslavoval a zaspal první reprízu, což ho stálo okamžitou výpověď. (Olík)
  • Podle kameramana Vladimíra Opletala se inscenace podařila natočit i přes zákaz Werichova účinkování v televizi především díky tomu, že se pozornost rozhodujících činitelů soustředila na v tu dobu probíhající II. celostátní spartakiádu. I tak ale nakonec bylo rozhodnuto o likvidaci záznamu. (Komiks)

Reklama

Reklama