Black Swan
Čierna labuť
Black Swan
Black Swan
Režie:
Darren AronofskyKamera:
Matthew LibatiqueHudba:
Clint MansellHrají:
Natalie Portman, Mila Kunis, Vincent Cassel, Barbara Hershey, Winona Ryder, Benjamin Millepied, Ksenia Solo, Kristina Anapau, Janet Montgomery (více)VOD (5)
Obsahy(4)
Baletka – labuť – tančí ve světle reflektorů sama, pak s partnerem, ze kterého se stane ďábel. Je to sen, který se zdá baletce Nině. Cestou do divadla v metru zahlédne kolegyni Beth. V šatně pak dívky Beth pomlouvají, že je stará. Na zkoušku přijde hlavní dramaturg s tím, že bude nové nastudování Labutího jezera. Beth roli nezíská, je propuštěna z divadla a rozbije část své šatny. Nině se na konkurzu nedaří. Přichází Lilly, nová primabalerína. Nina cestou domů potká dívku, která je jí neuvěřitelně podobná. Doma je Nina smutná, matka ji uklidňuje. Druhý den jde Nina za Leroyem a žádá ho o roli černé labutě. Leroy říká, že jako bílá labuť je dokonalá – ale na černou labuť ještě nemá. Ninna tvrdí, že chce být dokonalá, a Leroy chce, aby se uvolnila, a políbí ji. Nina ho kousne a on jí řekne, že si na roli vybral Veroniku. Když ale dojde na rozpis rolí, Nina zjistí vidí, že Leroy dal roli přece jen jí. Okamžitě to volá matce z toalety. Když vyjde, vidí, že na zrcadlo někdo rtěnkou napsal „whorw“ – děvko... Druhý den začínají zkoušky. Nina dře na roli zlé labutě a Leroy jí dává za příklad Lilly. Leroy a Nina jdou společně na večírek s novináři na počest Beth, která na konci sezony končí. Beth se naštve a Lilly se nevhodně zasměje. Nině se zdají divné sny a prolínají se se skutečností. Lilly se na WC chce s Ninou seznámit, ta ji odmítne. Když pak večer čeká na Leroye, přijde za ní opilá Beth a ptá se, co Nina pro roli udělala, když podle Leroye byla vždycky jenom „ta drobná frigidka“. Nina jde k Leroyovi na skleničku a on po ní vyjede. Vyptává se jí na sex, jestli jí baví a tak podobně. Chce, aby šla domů a tam masturbovala, aby trochu ožila a nebyla tak upjatá. Nina večer v posteli masturbuje. Když se otočí, uvidí sebe samu v křesle v černých šatech... (TV Prima)
(více)Recenze (2 699)
Black Swan je pro mne nejsilněšjím filmovým zážitkem za několik měsíců zpět. Většinou si pouštím jen opravdu dobré filmy, ale tento je opravdu úžasný. Ukazuje v plné kráse, jaké skvělé umění filmařina je. Ač lze příběh předpokládat, stejně mě strhnul. Už při úplně prvním záběru mi naskočila husí kůže a rozhodně to nebylo naposled. Film možná poukazuje na temné stránky baletu, rozhodně však vyzdvihuje to co je na filmu krásné. Geniální koncepce celého filmu, jíž mu vdechnul Aronofsky, dělá z Černá labutě mistrný mix psychologického dramatu a horou. Všudypřítomná, téměř na záda přilepená kamera skvěle pomáhá ilustrovat jednak nedostatek soukromí Niny a jendak úžasně s geniálním střihem zvyšuje efekty jejích stihomamů a vůbec skvěle napomáhá prožít su s ní její rozpolcenost. K tomu hraje ne úplně výrazný ale kongeniální hudební doprovod a pak je tu Natalie Portman. Kdesi jsem četl, že režisér umě využil jejích hereckých nedostatků limitů. To je naporstý nesmysl, nejsem žádný její fanoušek, ale pro mě je evidentní, že Portman tuto roli zvládla, protože hrát umí. Žádný takový režisérský záměr zde patrný není. Rekviem za sen se dlouho řadí k mým nejoblíbenějším filmům. Fontána se mu vyrovnala, ale Černá labuť jej ještě překonala. Myslím, že tento film se jednou stane kultovní záležitostí, až utichnou diskuze a zapůsobí čas, ukáže se, že se jedná o věčné dílo, jak tomu ostatně bylo i u Fontány. ()
Pěkné aranžmá scén, skvělé herecké výkony, zejména Natalie Portman, zajímavý děj a vhled do nitra hlavní hrdinky, která se (jak psáno v obsahu) stane až děsivě dokonalou. Co mi však zůstalo v hlavě nejdéle, je krásná hudba P. I. Čajkovského. Ta pro mě byla na celém filmu asi to nejlepší :) ()
Velmi sugestivní.. ()
Natalie mobilizuje emócie a Darren ohuruje svojou genialitou. Tlieskam. ()
Darren mě zase dostal, i když pár výhrad by se našlo. Každopádně jsem se u tohoto popisu duševní choroby a zamyšlení se nad tím, kolik vlastně chceme obětovat svým ambicím, nenudil. A to přesto, že balet opravdu nemusím ()
Black Swan… Dílo, od kterého jsem dostala přesně to, co jsem od něj očekávala. Sice těžce stravitelné ale naprosto bezprecedentní skloubení dramatu / thrilleru s prvky hororu a paranoi + ve strhujícím baletním prostředí. Mrazivých posledních deset minut je naprosto úchvatných stejně tak bezchybná režie, nápaditá kamera a nadprůměrní herci což narážím na Natalii Portman, která si musí dojít pro Oscara, protože to co tady předvedla se jen tak nevidí. Spolu s Nolanovím Počátkem, nejlepší filmy roku 2010. 95% ()
Ohromující a zároveň taky děsivá ukázka toho, do jakých sebedestruktivních extrémů dokáže člověk zajít jen proto, aby dosáhl svého vysněného cíle.... Aronofsky a Natalie Portman ve vrcholnejch formách. ()
Darren zkrátka umí. Každý jeho film dokáže zaujmout a něčím vybočuje z řady většinové holywoodské produkce. Pravda je, že příběh o člověku, kterému snaha vyniknout ve své profesi tak trochu vleze na mozek, není už úplně nejoriginálnější, ale o kvalitě zpracování v Černé labuti nemůže být pochyb. Z nenápadné proměny jedné baleríny mrazí a rozhodně se tak neděje jen u scén, kde se olupuje kůže z prstů.. ()
Na úvod by som spomenul, že Darrenovú réžiu moc nemusím (zrovna v prevedení ako Requiem for a Dream).Vedel som, že to bude asi niečo na ten štýl, ale ako ja tvrdím - pokiaľ si to nepozrieš nevieš či je to dobre.A rozhodne môžem povedať, že je to dobre, ale nie perfektné.Aronofsky a jeho réžia, ako som už spomenul na začiatku mi moc nevonia, ale bolo to tu robené trošku lepšie a dalo sa to vydržať.Dokonca nebola pri tom ani taká nuda.Dej je rozhodne zaujímavý aj keď zo začiatku sa trochu ťažko doňho dostať, pretože mne osobne balet vonia ako moje ponožky.Takže som sa modlil len za to, aby som sa prepracoval k hlavnej postave a ako sa hovorí -začal jej tak trochu fandiť v tom čo robí.No a našťastie to sa aj stalo.Natalie Portman to zahrala tak skvelo až získala oscara, takže to znamená, že hlavná zásluha patrí jej.Ale to aj režisérovi, ktorý dokázal skvelo mixovať prvky thrilleru (miestami až hororu), drámy a tak trochu aj psycho.Niektoré scény majú fakt zvláštnu atmosféru a vždy keď je treba pritvrdiť tak je aj cítiť.K Darrenovej réžií sa pripája aj jeho známy skladateľ Clint Mansell, ktorý využíva rovnako dobre hudbu ako Darren réžiu.Treba uznať že ty dvaja pomocou hudby, kamery a strihu dokážu zvládnuť fakt zaujímavé veci.Takže kde som to vlastne skončil.Aha.No chcel som ešte vyzdvihnúť aj ďalších hercov, pretože si to rozhodne zaslúžia aj oni (Vincent Cassel, Mila Kunis).Čo ma najviac prekvapilo bolo postupné (vhodné) dávkovanie erotiky, ktorá bola použitá, tak ako nikde inde.Takže celý film je vlastne dosť dobrý, len mi vadili dve veci.Prvá z nich je kamera, ktorá snímala celý film to isté a to je ksicht postáv.No a za druhé je ten koniec.Sám si ho neviem predstaviť inak, ale jedno viem - neľúbil sa mi.Keď to všetko zhrniem do jedného kotlíka, tak je s toho pekný dramaticko - thrillerovsko - mysteriózný guláš, ktorý chutí rozhodne lepšie ako sa číta tento koment. 70% - 3* ()
Impressive. Dokonalé navození bezútěšné a bolestivé atmosféry v příběhu o ...... baletce. Na povrch sice všechno přímo Cimrmanovsky skvěle funguje a film nás skoro vysaje z vlastních sedadel, přičemž velké zásluhy putují za všemi herci, hudbou a perfektně zužitkovaným prostředím, ale navzdory veškerým snahám nevyznívá scénář zrovna dvakrát sofistikovaně, Aronofsky vyvolává emocionální reakce občas přehnaně okázalou cestou pro tak jednoduchý příběh o proměně osobnosti a nepříliš invenční hororové prvky se ke konci už hodně míjí účinkem. Přesto všechno ale ČERNÁ LABUŤ je skvělým filmem, bavícím diváka prolínáním různorodých tematických linií (kariérní, osobní, hororová, sexuální..) a držícím ho navzdory falešně podvratnému vývoji od začátku až do konce v natěšení, jaké bude další herecké gesto nebo audiovizuální esence. Part Mily Kunis oficiálně nejžhavější filmovou rolí v dějinách :) ()
Hrozně dlouho jsem přemýšela nad hodnocením. Vyděsilo mě to, neboť má očekávání nad Black swan byla obrovská a už jsem si dělala místo v topce. Poprvé jsem ji viděla jako kvalitní dvdrip asi v jednu večer. Svým způsobem je to úžasmé dílo, ALE........něco mi prostě chybělo. Strašně moc jsem se tomu bránila. Ale prostě ten pocit nemůžu dostat z hlavy. Něco tam nebylo úplně dokonalé. Možná mě trochu zklamal lehce nedotažený konec, kdy jsem čekala větší šílenství. Čekala jsem, že se nedokážu vyznat v realitách a že nakonec spáchám sebevraždu já. Bohužel nic z toho. A tak s největší bolestí nakonec snižuji hodnocení na 4...možná že až se na to podívám znovu, tak to zase zvýším. ()
Pohlcen bíločerným vírem odnesen za hranice všeho, co jsem se dosud naučil pojmenovat. Absolutní filmová vrcholovka s emocemi vyplavenými na povrch v podobě obrovských kulatých slz stékajících po tváři k rozechvělým rtům. Hruď stažená, srdce rozervané, nervy na dranc. Řeč zapomenuta, pohyby znemožněny, mysl ukradena. Darren Aronofsky mi do cesty postavil průhlednou desku, o kterou jsem se rozbil, jako se rozbíjejí keramické hrnky o podlahu. Svým uměním povýšil film na Boha. A i když jsem měl během projekce pár připomínek, všechny odplavila řeka slz, které se mi spouští i teď, při pouhém psaní o Černé labuti, jejíž křídla zamávala všemu mnou viděnému a uletěla jim o labutí délku. Od dob Gran Torina další ráj. A já jsem zároveň obětí i dlužníkem. ()
Snad ještě žádný film o baletu mne tak nevtáhl do děje. Aronfosky je kouzelník pod jehož magickou hůlkou skvostně tančila víla Natálie. Přísáhám, že ke konci se změnila v opravdickou labuť. Vizuálně dokonalé, mrazivé se skvělým soundtrackem. Skvělý film o obětech pro touhu k dokonalosti ! Potěšil i můj miláček Cassel. Takovéhle moderní adaptace si dám líbit! * * * * ()
Ak niečo nemám rád, tak keď sa áčkoví (až artoví) režiséri snažia točiť béčka. Film má príjemný feeling 70s hororov a posledná polhodinka je famózna (tá hudba!), no prvú hodinu filmu mohol Aronofsky kľudne celú vystrihnúť a filmu by to neublížilo. Rovnako mám problém s obohratým schiza motívom, ktorý je už trápnou chorobou paranoidných thrillerov posledných 15 rokov. Po hereckej stránke je to bezpochyby úchvatné sólo Natalie Portman (Mila Kunis bohviečo neukazuje a ani priestor na to nemá), no mal to do rúk dostať menej egocentrický režisér. ()
Relativně obyčejný film, zato neobyčejně natočený. Ještě teď se bavím nad tím, jak mi druhá půlka filmu připomínala Fulciho Smrtící sponu :-) Jinak výborný film zpracováním, Aronofski je jeden z největších talentů současnosti, ale slabší příběhově a bez brilantního výkonu Portmanky (dejte jí už toho Oscara), sexappealu Kunisový (čichám čichám Angelinu) a talentu Aronofskiho by nejspíš ani nestál za řeč... ()
Baletu určitě neholduji, vlastně se mu vyhýbám jako čert kříži, stejně jako třeba opeře. A to, co se před lety povedlo Miloši Formanovi s Amadeem, u kterého jsem i přes počáteční odpor nakonec s nadšením hltal každičký tón a hlas, dokázal nyní i Darren Aronofsky s Černou labutí. Bez servítek mě vtáhl do nečekaně drsného baletního světa a já za doprovodu Čajkovského klasiky dokonce dostal chuť si na to pravé Labutí jezero někam zajít. Film je obrovským způsobem zvedán hereckým koncertem Natalie Portman, neboť tomu, co na plátně předvádí, se ani nechce věřit a mám dojem, že ji z hlavy hodně dlouho nedostanu. A už vůbec ne její postelovou scénu s Milou Kunis. Až bude MTV vyhlašovat Polibek roku, sice to vyhrajou upíři, ale tohle už objektivně nelze překonat. Aronofsky prostě zaválel, opět dokázal, že když se to umí, lze natočit strhující film o čemkoli. Černá labuť, přestože jde o malý film, má neuvěřitelnou sílu a graduje způsobem, jaký jsem naposledy viděl u jeho Requiemu za sen. To znamená, že když začnou závěrečné titulky, nejste schopni se pohnout, sedíte na místě jak vymačkanej pomeranč s pusou dokořán a se skelným pohledem přemýšlíte o tom, že jste právě viděli něco jedinečného. Zážitek s velkým Z. Oskaři už se třesou. ()
Aronofsky je neskutočný. Čierna labuť je jednoznačne najsilnejší a najpôsobivejší film roka 2011, ktorý som dosiaľ videl. Nádherný, terorizujúci, nepravdivý a pritom tak skutočný, pekelne krásny a nebesky vražedný do morku kostí... Natalie Portman predvádza na plátne dokonalý sólový herecký koncert, pri ktorom vystáva otázka, či je vôbec možné, to aby človek všetko len hral... Je prosto neuveriteľná a toto je jej životná rola, v ktorej na míle prekonáva všetko svoje doterajšie pôsobenie a naplno predvádza svoj neodškriepiteľný talent a pôvabnú krásu. Kandidát na jeden z najlepších filmov za posledných 5 rokov. 100% ()
Neznám na tom světě širém nudnější záležitost, než je balet. A neznám svědomitějšího zpracovatele nudy, než je existenciální blábolil Darren, když se dostane z dohledu svého psychiatra. Všeobecné nadšení ze snímku (k 1. 1. 2011 - 90%) mne donutilo usednout před obrazovku a naivně doufat, že to Natálka s Milou zachrání. Holky se snažily, ale po shození nikoli nadbytečných kilogramů a brutálním zmalování labutích ksichtíků dost ztratily ze svého tradičního kouzla. Vzhledem k tomu, že balet nesnáším a i ve filmu řadím zábavu vysoko nad "umění", tak i ty dvě hvězdy jsou pro snímek výhrou. Pro běžného televizního konzumenta se totiž jedná o nepoživatelnou potravu, což mohu doložit seznamem nadávek mých kamarádů, kteří se, přes mé varování, chtěli pokochat kvalitou díla. ()
Režisér v prvních minutách ukáže, že hrdinka je labilní a ve stresu může být i magor. Zbytek filmu z této jasně dané šablony nikam neuhne a jen se snaží rozvíjet psychický rozpad osobnosti, přičemž nikdy nepřijde s ničím neočekávaným a neotřelým. Příběh v podstatě nemá žádné dramatické momenty a jen ve 100 minutách střídá baletní kreace s halucinacemi. Množství záběrů přes zrcadla je v současnosti tak zprofanované, že snad ani Aronofsky nemohl čekat, že tím někoho ohromí. Těžko jsem zde hledal emoce nejen proto, že vykreslení hlavní postavy je odbyto, ale především pro tu předvídatelnost. ()
Související novinky
Zemřel herec Mark Margolis
Ve věku třiaosmdesáti let zemřel ve čtvrtek v nemocnici Mount Sinai v New York City po krátké nemoci americký herec Mark Margolis, mnoha divákům známý především jako zlověstný don Hector Salamanca ze… (více)
Aronofsky si hraje na Boha
Především by chtěl rozpoutat potopu. Konkrétně v „biblické fantasy“ Noah, která má příběh o vyvoleném muži a obrovském korábu plném zvířat podat „drsným, pochmurným a v rámci možností realistickým… (více)
Aronofsky a Clooney versus mimozemšťané
The Wolverine se mu kvůli katastrofě v Japonsku rozsypal pod rukama, ale Darren Aronofsky nebude mít problém najít si náhradní projekt. Vždyť za 13 milionů dolarů pořízená Černá labuť už vydělala 300… (více)
2011 - vyhlídky, poděkování a přání
Další kalendářní rok se chýlí do finále a nechává v nás několik výjimečných filmových zážitků. Nebylo jich zas tolik, ale byly o to silnější. To na rok 2011 nám Hollywood (a nejenom ten) chystá… (více)
Sebedestrukce je jako motiv s filmy Darrena Aronofskyho tak nějak spojená již od jeho režijního debutu Pí, utvrdilo to Requiem za sen, podporu učinila i Fontána, jde o motiv jasně znatelný i ve Wrestlerovi, následně více či méně i v Noemovi, Matce! i čerstvé Velrybě. Spolu s Requiem za sen ovšem tento motiv nejspíš naplňuje Aronofskyho 5. celovečerní film s názvem Černá labuť. Film, který snadno leckoho donutí, aby se na balet již nekoukal jako dříve, film s jedním z nejsilnějších hereckých výkonů 21. století, film, který u Aronofskyho klasicky může diváky rozdělit na dva tábory. I po letech jde ovšem o film, který v divákovi jistým způsobem zůstane. Balet jako takový je vnímán především pozlátkově, Černá labuť ovšem ukazuje, že se za baletem skrývá tvrdá dřina. Samotný kameraman Matthew Libatique zvládne vystihnout pompéznost baletního jeviště, v centru dění Černé labutě je ovšem především protagonistka Nina a jak jí maximální úsilí ničí po psychické i fyzické stránce. V podání Natalie Portman tak Nina propadá šílenství, dochází k těžkému odlišování reality a fikce, výsledkem je herecký koncert, kdy výkon Portman musí náhle ocenit i její největší odpůrci. Jde o další intenzivní Aronofskyho film, nepříjemnou psychologickou sondou, která na jednu stranu naplňuje hororové atributy, zároveň ovšem s jistou nadsázkou skutečně prezentuje, co může s umělcem dělat snaha o maximální dokonalost. Libatique svízelnosti momentů dopomáhá detailní záběry, které dopomáhají k tomu, aby divák peklo vnímal s Ninou prakticky z první řady. Aronofsky ani tentokrát neservíroval podívanou, která by s divákem nezvládla pohnout, ve svých nejextrémnějších momentech je Černá labuť vyloženě psychicky nepříjemná. Příběh stojí na snaze objevit svou vnitřní černou labuť, černá a bílá barva jsou díky tomu dominantní barvou celého vyprávění, po vizuální stránce se jedná prozatím i po letech o nejvýraznější Aronofskyho film. I laikovi se může zdát cesta do nitra světa baletních umělců autentická, kdy Aronofsky ovládá i momenty choreografií, smysluplně dochází k využívání původních motivů z Labutího jezera Petra Iljiče Čajkovskijho s variacemi z dílny Aronofskyho dvorního skladatele Clinta Mansella, u Černé labuti není ani podceněna práce se zvukem, který mnohdy dopomáhá k intenzitě jednotlivých momentů, především skrze užívání zvuků, které produkuje hlavní postava. Skrze intenzitivní přístup Niny vyprávění postupně graduje, pohled na krásu baletu se rychle mění, finále poté svědčí jen o krutosti celého příběhu, krutosti, které Aronofsky prakticky vždy vystavuje hlavní postavy svých filmů a jedná se o další z jeho již nesmazatelných motivů. Většinu času může být Černá labuť vnímána jen jako nepříjemná sonda, finále je ještě o poznání intenzivnější a hlavní postavě zvládá v jisté zvrácené formě dodat uspokojení. Finále filmu může být rázem těžké na moment zpracovat, při zamyšlení se ovšem ukazuje, že se jedná o zakončení, ke kterému se celý příběh tak nějak pomalu směřoval. Hlavní postava je přes velkou daň ve finále perfektní, stává se ozdobou labutího jezera, v jisté interpretaci lze zakončení příběhu hlavní postavy vnímat jako happy end. Mrazivost Aronofskyho Černé labutě to přesto neshazuje. Aronofsky tak sice ve své kariéře sází na prakticky stejné motivy, prozatím ovšem nadále vždy dokáže tento recept variovat. Jistá tvůrčí obměna by možná i přes risk ztráty rukopisu stála za zamyšlení, stačí si ovšem vzpomenout na Requiem za sen či právě Černou labuť a je jasné, že Aronofsky ví, jak s motivy sebedestrukce pracovat. Stačí jen doufat, že mu podobný cit ke stejným motivům vydrží i po Velrybě.... () (méně) (více)