Skleněné peklo

"Víte, o čem jsem snil? Abych v tomhle baráku nikdy nemusel hasit." K mrakodrapům mám velkou důvěru. Zejména k těm s ošizenou elektroinstalací. Do těch chodím nejraději na večeři. Samozřejmě do nejvyššího patra. A od jistý doby čekám až to začne pořádně hořet, aby se kluci hasičský zase jednou mohli vytáhnout. Dokázali to kdysi v San Franciscu, takže s moderními technologiemi to dneska bude hračka. Pokud tedy zase někdo něco při stavbě pořádně neošidil. Ale to je možný snad jen v USA, za naše firmy ručím. Ty by nikdy nešetřily kvůli zisku, raději doplatí případnou ztrátu ze svýho. U nás tedy můžeme večeřet v klidu až pod nebem a pouštět si k tomu tento hrdinskej snímek, kterej mě osobně asi nikdy neomrzí. (24.10.2018)

Hlavní předností tohoto geniální filmu je v tom že napětí je po celou dobu stejné to jest nezastaví se po Dobrodružství Poseidonu(který v sobě nezapře režii Irwina Allena)můj nejoblíbenější katastrofický film.Dále obsazení:McQueen, Newman, Vaughn, Chamberlain, Astaire, Dunaway ad.Výborná je také píseň We May Never Love Like This Again.Já tenhle film miluji a moc mě mrzí že mi kdysi utekl. Mrzí mě pak také to že Skleněné peklo je jediný film podle románů Scortia/Robinson.Třeba takový Výbuch nebo Prometheus v plamenech to by se mi líbilo na plátně a jak. (21.10.2003)

Jeden z mých prvních filmů, jehož kopii jsem vlastnil na videokazetě:-)a který jsem viděl snad 10x. Skupinka lidí zůstane odříznuta při požáru mrakodrapu v posledním patře. Hoří dole, takže komínovým efektem se oheň postupně dostává nahoru. Hasičáky nefungují (úspora stavitele), hasiči se nahoru nejsou schopni dostat, vrtulník ze střechy nestíhá pobrat i při neustálém otáčení všechny lidi, protože přímoúměrně se blíží oheň a navíc se nahoře tvoří ohněm turbulence. Vyhlídkový přeplněný výtah při panice přetížením spadne a tak je zbylá společnost nahoře totálně odříznuta od jakékoliv záchrany. Párty snobů v horním patře se rázem mění v boj o život a jak to také v podobných okamžicích chodí, dochází k tříbení charakterů jednotlivých jedinců. Máme zde srágory, hrdiny i padouchy, kteří se snaží jednat na vlastní pěst na úkor ostatních. Ve filmu se objevila tehdejší ,,top twenty " Hollywoodských špiček. Ve filmu se v jedné z hlavních rolí objevil i stařičký avšak stále charismatický Fred Astaire. Tenhle film určitě stojí za vidění! 4 hasičáky. * * * * (28.07.2011)

Věnováno všem hasičům světa, kteří obětují své životy aby zachránily jiné. Skleněné peklo je opravdu nejlepším katastrofickým filmem, jak už tu bylo několikrát zmíněno. Hvězdné obsazení v čele se Stevem McQueenem a Paulem Newmanem mu vlastně ani nedává jinou možnost. A to jsem ještě nezmínil ten geniální scénář. V San Franciscu byl otevřen nový mrakodrap, nejvyšší budova světa, hasiči se modlí, aby v tomto "komíně" nemuseli nikdy hasit, ale jak už tomu bývá, lidská chamtivost a touha po penězích - v tomto případě šetřili stavitelé na elektrickém rozvodu, který se při slavnostním rozsvícení budovy přetížil a při obrovském zahřátí chytil jeden sklad... Bezpečnostní opatření selhávají a spíše pomáhají ohni v jeho šíření. - nezná mezí, a tak právě díky ní vznikne požár, který se neústupně rozrůstá po celé budově. Jenže v horním patře s krásným výhledem na město se zrovna slaví... Přes jeho délku jsem se opravdu ani chvilku nenudil, jedná se o mimořádně povedený film, který by se měl stát vzorem všech katastrofických režisérů... Největší chvála patří duu režisérů a hudebnímu doprovodu, díky nimž napětí ve filmu nepolevuje, ale neustála graduje a drží diváka v šachu až do samotného smutného konce... Pro všechny milovníky katastrofických filmů povinnost. (10.02.2006)

Skleněné peklo jsem prvně viděla již před dávnými časy, ještě jako zvídavé dospívající dítko a pamatovala jsem si z něj jediný kratinký výsek s lanovkou. Nyní po letech jsem jej zhlédla již celé. Ačkoliv jsem za celou dobu sledování nepocítila snad skoro žádné pocity napětí či neklidu nad probíhajícím dějem, jedná se pro mě o perfektně zpracovaný a natočený snímek. V době vzniku musel způsobit divákům značnou újmu na nervech:) A jak zneklidňující a prorocká jsou závěrečná slova filmu, jež pronese Steve McQueen. Kdyby tehdy jen tvůrci tušili, že o několik desítek let později se tyto "obyčejné" věty až s nápadnou podobou zhmotní do jedné z největších tragédií, jaké kdy (nejen) Ameriku postihly. (23.10.2011)