Nouzový východ

Nouzový východ pojednává o tomtéž, co prodává v komické poloze Válka Roseových. Je o zkáze jednoho manželství zaviněné především tím, že emancipovaná manželka měla větší ambice než být jen ozdobou domácnosti. Válka Roseových je plná divácky vděčného černého humoru, zatímco Nouzový východ představuje tíživé komorní drama, které si sympatie může získat jen stěží. Příběh je zasazený do zlatého věku amerického mužství, rámovaného koncem 2. světové války a polovinou 60. let, kdy se mužská společenská dominance rozložila pod tlakem ženské emancipace, vyššího vzdělání žen a kulturní proměny charakterizované celkovou liberalizací, nástupem beatniků a hnutím hippies. Poslední ránu jí zasadily změny v ekonomice - ropná krize, zdražování surovin a konkurence zemí 3. světa znemožnily pokračování společnosti složené z rodin, které pohodlně vyjdou s jedním platem. Dnes si manželku v domácnosti může dovolit skutečně jen velmi omezený vzorek společnosti. V tom šťastném dvacetiletí to ale perfektně fungovalo. Ceny v poměru k platům umožňovaly středním vrstvám model rodiny s jedním živitelem, ekonomika rostla a bez obav bylo možné vzít si hypotéku. Na ten idylický (a idealizovaný) obrázek dosud nejeden americký důchodce s dojetím vzpomíná. Nouzový východ ukazuje odvrácenou tvář tohoto typu amerického snu, kdy manžel jde dělat kariéru, zatímco žena odchází ke dřezu mýt nádobí a chystat oběd. Chemie mezi představiteli hlavních rolí funguje na jedničku a příběh se drží hlavní myšlenky bez ozdobných kudrlinek a la Americká krása, což oceňuji. Celkový dojem: 95 %. (11.02.2013)

Mendes se zase pustil do jakési kritiky amerického života na předměstí, ale výšin Americké krásy nedosáhl. Leonardo DiCaprio zase výtečný, Kate Winslet jako hysterka, co neví, co vlastně chce, rovněž. Přesto Nouzovému východu chybí něco víc, co by člověka, když už vážil dalekou cestu do kina, posadilo na prdel. A nestačí ani rozhárané vztahy obou hlavních představitelů či magor ve skvělém podání Michaela Shannona. (11.05.2009)

Kate Winslet a Leonardo DiCaprio by za tohle měli dostat alespoň nominaci na plešounka, to je jasné. Revolutionary Road není takové to drama, které by vás chtělo v závěru totálně zbourat. Nepředává divákovi tak silné emoce, aby je vycítil úplně každý, avšak ten, kdo je zachytí, bude mít v sobě ještě dlouho po zhlédnutí nenápadný, hluboký, melancholicky nahořklý pocit. A ten, alespoň na mně, zanechává mnohem větší dojem, než prvoplánový jednorázový emoční výbuch. Řekl bych, že za tuto svoji vlastnost vděčí Revolutionary Road z největší části dokonale vybrané hudbě. Imho by stačilo v závěru dát jiný hudební podkres, a celý dojem z filmu by se změnil (a hlavně by byl snáze uchopitelnější pro velkou část diváků). Mně osobně to ale vyhovuje tak, jak to je teď. 95% (29.12.2008)

"Nemůžeme dál předstírat, že tohle je život, který jsme chtěli." Ach ti mladí Wheelerovi. Oni jsou tak krásní, ale pořád na sebe křičí, zahýbají si a jedna nejmenovaná fabrika musí frčet na tři směny, aby ukojila jejich touhu po nikotinu. Asi bych při tomto snímku bez větších obtíží usnul, ale při neustále se opakujících hádkách se hladina zvuku zvedala tak vysoko, že jsem k tomu nedostal příležitost. Vždyť ani já nemám život takový, jaký jsem si vysnil, ale řvu kvůli tomu na někoho? Neřvu, protože to nic nevyřeší, i když by to možná nakonec někdo zfilmoval. (07.01.2016)

Tématicky hodně podobné AMERICKÉ KRÁSE, ale míň vtipné a sžíravé. DiCaprio a Winslet jsou dobří, ale nejvíc uznání si zaslouží Michael Shannon, který si doufám odnese Oscara. Ve filmu se objeví jen krátce, ale zato znamenitě a svými výstupy plní jakousi úlohu "vypravěče". Kamera (především) je znamenitá, režie naopak chladná, Mendes působí jako odtažitý pozorovatel a v momentech kdy se má hrdinům v jejich konfliktech přiblížit, si přejete aby všechno rychle skončilo, jako byste se ocitli ve špatnou chvíli na návštěvě. "Bezvýchodná prázdnota. Spousta lidí vidí prázdnotu, ale chce to mít skutečně žaludek, vidět i tu bezvýchodnost." 90% (09.02.2009)