Nouzový východ

O člověku a jeho schopnosti vycházet s druhými. Zvláště s těmi, se kterými je každý den. Většina příběhů končí svatbou, ve skutečnosti právě jí to největší drama začíná. Každodenní koloběh, dělat "atraktivní" práci (ten záběr kravaťáků na nádraží, huh), budovat rodinné hnízdo, předstírat zájem o hromadu plků. Největší životní prohra je neupřímnost k sobě samému. Neříkat, že něco chci, ale že to "chci pro tebe". Ale je to schopnost zraňovat druhé, ve které jsme my lidé dokonalí. Bourat cizí svět, představu o vlastní důležitosti, nedopřát druhému pocit, že pro mě něco znamená. A vím, že žena je v tomhle boji silnější, protože pro vítězství je spíše schopna přejít hranici, za níž už je sebezničení. Tak jako tady, v hodně surovém závěru. Jedna z památných myšlenek filmu: "nechtěl bych být tím dítětem." Dítě nenávisti, jaká je to cesta k citovému deprivantství. (09.02.2009)

Mendes se zase pustil do jakési kritiky amerického života na předměstí, ale výšin Americké krásy nedosáhl. Leonardo DiCaprio zase výtečný, Kate Winslet jako hysterka, co neví, co vlastně chce, rovněž. Přesto Nouzovému východu chybí něco víc, co by člověka, když už vážil dalekou cestu do kina, posadilo na prdel. A nestačí ani rozhárané vztahy obou hlavních představitelů či magor ve skvělém podání Michaela Shannona. (11.05.2009)

Totální smršť - Leonardo a Kate po deseti letech opět spolu na plátně, ale sladké cukrbliky jsou ty tam... Od první scény po nepovedené divadelní premiéře to mezi nimi jiskří - jako by těch sedm let manželství spolu opravdu prožili. A nelítostná sonda do života tohoto zdánlivě šťastného manželství, kterou Sam Mendes na plátně rozehrává, dává vzpomenout na takové majstrštyky jako "Kdo se bojí Virginie Woolfové" či odlehčenější "Válku Roseových". Fakt, že je děj zasazen do nechvalně proslulých 50. let, vůbec není podstatný. Podobné příběhy se za zdmi rodinných vilek a bytů odehrávají i dnes... Ani se nedivím tvůrcům, že do tohoto dusna neměli odvahu zatáhnout postavy dětí, avšak to by byla teprv soda! (06.03.2009)

Ani zbytečně přechytralé, ani satiricky hravé - prostě trefné do puntíku. Skvělá kamera i hudba, herecké výkony neuvěřitelné, film v momentech úchvatný, ale jako celek příliš "prvoplánově mendesovský" (drámo, drámo, drámo a pak "tichá" scéna, která jako by šla proti času a všechno to rozlouskne - viděno v Americké kráse i Road to Perdition!), což mu brání zalézt úplně pod kůži. (03.01.2009)

Nouzový východ pojednává o tomtéž, co prodává v komické poloze Válka Roseových. Je o zkáze jednoho manželství zaviněné především tím, že emancipovaná manželka měla větší ambice než být jen ozdobou domácnosti. Válka Roseových je plná divácky vděčného černého humoru, zatímco Nouzový východ představuje tíživé komorní drama, které si sympatie může získat jen stěží. Příběh je zasazený do zlatého věku amerického mužství, rámovaného koncem 2. světové války a polovinou 60. let, kdy se mužská společenská dominance rozložila pod tlakem ženské emancipace, vyššího vzdělání žen a kulturní proměny charakterizované celkovou liberalizací, nástupem beatniků a hnutím hippies. Poslední ránu jí zasadily změny v ekonomice - ropná krize, zdražování surovin a konkurence zemí 3. světa znemožnily pokračování společnosti složené z rodin, které pohodlně vyjdou s jedním platem. Dnes si manželku v domácnosti může dovolit skutečně jen velmi omezený vzorek společnosti. V tom šťastném dvacetiletí to ale perfektně fungovalo. Ceny v poměru k platům umožňovaly středním vrstvám model rodiny s jedním živitelem, ekonomika rostla a bez obav bylo možné vzít si hypotéku. Na ten idylický (a idealizovaný) obrázek dosud nejeden americký důchodce s dojetím vzpomíná. Nouzový východ ukazuje odvrácenou tvář tohoto typu amerického snu, kdy manžel jde dělat kariéru, zatímco žena odchází ke dřezu mýt nádobí a chystat oběd. Chemie mezi představiteli hlavních rolí funguje na jedničku a příběh se drží hlavní myšlenky bez ozdobných kudrlinek a la Americká krása, což oceňuji. Celkový dojem: 95 %. (11.02.2013)