Obsahy(1)
Jak vyvdat dvě dcery a služku, zvlášť když otec nemá ani ponětí, že už je nejvyšší čas? ... Otec Ubaldo má starosti, jeho dvě dcery si neustále stěžují na své zdraví. A taky by se jim rád postaral o ženichy. Netuší, že dívky a jejich mladá služebná už si své milé našly samy. A nejen to, vlastně by se rády co nejrychleji vdaly. A tak vytrvale vyhazují jiné nápadníky, odmítají lékařské vyšetření a naopak vítají své oblíbence v převlečení za doktory. Rozpustilé špílce, gagy, převleky, pohybové akce i slovní humor tohoto nevázaného představení ve stylu italské commedia dell’arte bavily diváky Činoherního klubu několik let, aniž by nezasvěcení tušili, že pravým autorem je bývalý ředitel divadla Jaroslav Vostrý, který měl za normalizace zákaz, a tak se pod inscenaci oficiálně podepsal její režisér Jiří Menzel. (Česká televize)
(více)Recenze (30)
Ne zrovna můj oblíbený styl komediálního divadla, ale Tři v tom mají každopádně něco do sebe. Nestane se vám každý den, že uvidíte pány Čepka, Víznera a Zahajského v ženském převleku, a naprosto válí komická dvojice Libuška Šafránková + koště. Škoda jen, že záznam byl pořízen bez publika, u tohoto typu komedie to vadí násobně. ()
Když tohle srovnám s ostatními komediemi např. od Smoljaka a Svěráka, tak u tohohle jsem se zasmál opravdu jen párkrát. Skvělé herecké obsazení to určitě je i slušné herecké výkony, ale příběh, dialogy a že je tohle komedie? Chyběl mi tu prostě jednoduchý přirozený vtip a opravdu jsem se celou dobu velice nudil. ()
Pro svou přílišnou fraškovitost nejslabší hra Činoherního klubu, jakou jsem viděl. Je to (záměrně) zcela o ničem. Přesto bylo ale na to ztřeštěné blbnutí skvělého ansámblu docela příjemné koukat. Abrhám komolí všechna slova (puls/plus), Šafránková dělá (samozřejmě roztomilý) rozštěp, Čepek má plnokrevný kozy, to vše ale bohužel natočeno nesmyslně bez diváků. ()
Činoherní klub a jedna z mnoha jejich dnes již klasických her. Je radost se dívat na mladé tváře herců jako je pro mě sympatická Libuška Šafránková či Veronika Freimanová. Nesmím zapomenout na herce, kteří již nejsou mezi námi. Petr Čepek, Jiří Kodet, Miloslav Štibich, Jiří Zahajský. Divadelní hra plná rozpustilostí a zmatků je nastudována pod taktovkou Jiřího Menzela prostě úžasně. Její televizní záznam budiž archívem nejen hereckého koncertu všech zúčastněných. ()
Geniální spojení komedie dell´arte, klasické italské komedie, němých grotesek a přirozeného klaunství. Přitom všechno vybroušené do posledního detailu. Humor je tu velmi různorodý a nevadí to, akorát mi tam nějak nesedly ty Ježkovy písničky, přišly mi jako moc "vypůjčené". Zato "skoganští dekati" v prvotřídním "kohoutovském" přednesu mi učarovali. Hra byla uváděná pod krycím jménem Jiřího Menzela jako autora, protože skutečný autor Jaroslav Vostrý nesměl publikovat. V tomto světle dostává úvodní a závěrečný Abrhámův monolog trochu jiný akcent: Nový den volá, a já křepce vstávám. Neváhej, sluho, a podej mi meč! Že jsem jak zbitý a třeští mi hlava? Hlavní je věřit, i když není več. Odešla láska? Tak nebyla pravá! Nová už kyne; slzo, rychle zteč! Padám,však padnout v zápase je čest, a schopný padat vždy znova se vztyčí, tak, jako heroj zvyklý na bolest do tváře vrahů nebojácně křičím: Myslíte, že snad dostanete mne? Jedno je jisté. Zdeptaného ne! ()
Reklama