Pevné pouto

Daleko lepší než Tarsemův Pád, ale už to, že pro tohle srovnání musím sahat (těžce pokulhávající scénář má zachránit hodně moc barviček), není dobrá vizitka. Po super úvodu nastupuje pocit, že Jackson a spol. vyházeli z určitě brilantní předlohy všechno zajímavé, a zbyla jim tak hrstka za sebe nalepených sekvencí (Susie objevuje nový svět, tatínek pátrá, babička likviduje domácnost atd.), které bez náznaku atmosféry nebo emocionálního dopadu jen plují kolem vás. Občas se sice vynoří skvělá scéna nebo záběr (který na 90% znáte z traileru :), celý film ale drží pohromadě spíš na dobré slovo. Samozřejmě Jacksonovo, každopádně jsem doufal, že si zakřičí daleko víc. P.S. Upřímně bych ocenil tak dvakrát delší Director's cut, třeba by to do sebe nějak zapadlo... (04.01.2010)

Vzhladom na to, ze ide v podstate o "jednoduchy" pribeh horlivo kvitujem zvoleny reziserov trojpohlad skrz postavy/identity - vraha, rodiny a nakoniec samotnej obete. A zatial co nahlad skrz vraha takmer vyhradne reprezentuje racionalnu zlozku v rozpravani s presne vykreslenym motivom a srkz nu nie je problem akceptovat i pristupit na vymedzene hranice priestoru a zakonitosti predkladaneho deja, rodinna linka funckne prepina medzi raciom a emocnou vlnou (prepinanie je krasne lavirovane prave dvojvyznamom samotnej existencie "dokazov" tak na strane dolapenia vraha ako aj potvrdenia skutocnosti, ci k zlocinu doslo). Je mostom k najvyznamnejsej (tak z hladiska zastupenia v celom filme ako i jej dolezitosti vo vztahu k vypovednej hodnote filmu) postave a jej pohladu. Je to pohlad nastrocnej dievciny, ktora sa prave citovo naplno otvara, ked je nasledne vytrhnuta do uplne ineho sveta, v ktorom prisna rozumova logika nehra prve husle. V pritomnosti Susie zasluzene do popredia vystupuje sled scen pracujucich pod taktovkou citu a duse (a vobec tym nemyslim emocnu zaangazovanost na jej smutnom osude, ide striktne len o fokalizaciu na to, akym sposobom sceny pred divakom defiluju - ako snove, t.j. vystupujuce podla nalad toho, srkz ktoreho su predkladane). A ked s zaverecnym aktom prichadza prezrenie hlavnej hrdinky, film nakoniec kauzalne aj uzavrie vsetko co mal a mna osobne potesil, ze tam kde svojho casu Duch s P. Swayzeym ostal "iba pri popularnom" nahlade na karmicke mlynceky osudu, Lovely bones ponukaju ovela komplexnejsie naplnenie. PS: Jacksonove cameo a jeho praca s kamerou a filmovym priestorom - tak ako su tieto prvky lahko identifikovatelne, tak su pre mna stale putave. (03.01.2010)

Guláš. (15.04.2011)

Kde nic není ani smrt nebere (scénář) a méně znamená mnohdy více (triková stránka). Předkládané obrazy jsou sice nejednou nádherné, ale emočně naprosto vyprázdněné. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna Peter Jackson dojede na syndrom provázející tvorbu Tarsema Singha. A přitom to v úvodní půlhodině má všechno potřebné, včetně u tohoto typu snímku tolik potřebných zmiňovaných emocí. O to více bolestnější je zbytek stopáže, jelikož výtečný "prolog" akorát dokazuje, že by to bývalo šlo i jinak. Kupříkladu více v náznacích namísto okázalých CGI krajinek. (03.01.2010)

Líbilo se mi to hlavně díky skvěle přirozené Saoirse Ronan. Lepší dětskou herečku nepamatuju. Jinak je ten film samozřejmě takový podivný, ale rozhodně jsem se nenudil. (02.09.2010)

Zahraniční negativní divácká i kritická odezva byla založena na srovnání filmu s knihou, ale i sam o sobě bez znalosti předlohy snímek nefunguje. Svým efektním, nikoliv však efektivním stylem se snaží působt hluboce a zprostředkovat emoce, jenže dál než k banálním myšlenkám o smíření se se smrtí a smrtelností se nedojde, prožívat jde jen s trojrozměrnými postavami, ne s tezovitými figurkami navlečenými do klišé a ocitajícími se v předigitalizovaných prostředích. Nejhorší je, že i přes úpornou snahu příliš na jistotu obsazených herců to celé selhává jako vyprávění, protože zásvětní rovina nemá jasně definovaný svět s vlastními pravidly a ta skutečná má řadu postav, motivů i prvků, které se objevují, jak se to zrovna hodí, bez jakékoliv vnitřní logiky. Několik dobře inscenovaných žánrových scén funguje ok, jenže když ono má jít v prvé řadě o myšlenku a emoce, vyjeví se PEVNÉ POUTO jako ukázkový příklad ecovského midkultu. Holt návrat k NEBESKÝM STVOŘENÍM se nekoná, naopak je patrná neznalost míry a ztráta soudnosti, která je pro Jacksonovu postprstenovskou tvorbu charakteristická. Je to velice hloupá, po hromadě nedržící a svou okázalostí ubíjející manýra, u níž pobaví jen odkaz na PÁNA PRSTENŮ a Jacksonovo cameo. Fňuk. (03.01.2010)

Jmenuji se Susie. Bylo mi 14 let, když mě zavraždili.…. Thriller s art prvky? To se často nevidí. P.Jackson se zhlédl v D.Aronofským a předvedl, že dokáže stejně jako on ve FONTÁNĚ ,,zhmotnit“ své představy. PEVNÉ POUTO však vidím přístupnější širšímu publiku. Z části za to může sympatické herecké obsazení, ale hlavně téma a způsob vyprávění. Když se tu mluví o štěstí – cítíte ho. Když přichází tragédie – jsem vyděšen. Jackson na plnou hubu říká: ,, DĚTI DÍVEJTE SE, TAKTO TO CHODÍ. TAKHLE SE CHOVÁ UCHYLÁK A TAKTO TRAGÉDIE POZNAMENÁ VAŠI RODINU. A TAKHLE ZAMETE TO HOVADO STOPY. JEN NEVÍM, JESTLI SE NA TO TAKY BUDETE SMĚT Z MEZIPROSTORU DÍVAT. ALE PRO JISTOTU, JSEM HO PRO VÁS VYTVOŘIL TAKTO ZAJÍMAVEJ“. Film, to mají být emoce. Mají to být i hezké barevné obrázky a příběh musí mít výborného vypravěče. Tady jsou dva. P.Jackson a malá Susie, která tu pobyla o malou chvilku déle. A teď je konečně svobodná. PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ *** (16.01.2010)

Slovo všedejovosť vystihuje asi všetko.Som týmto filmom nadšený................ Soundtrack: 1. Alice 2. Song to the Siren 3. 1/1 4. I Hear You Knockin 5. Long Cool Woman (In A Black Dress) 6. The Big Ship (01.01.2011)

Vizuální definice kýče, ale já proti kýči nikdy nebyla obzvlášť odolná. (07.07.2010)

Pojďme si spolu zapřemýšlet. Kolikrát už jsme viděla téma jemu podobné. Kdy se mladé děvče octne ve spárech psychopata, nepřežije a rodina tak utrpí ztrátu a bolest?? Ale viděli jste ho už někdy takhle natočené?? Já tedy ne… Slzy mi střídali úsměv a naopak… Peter Jackson dokázal udělat z prostého příběhu zážitek… A mě nezbývá než odpustit mu i ten příšerný konec a jít do své hlavy poslouchat pláč :-) (10.01.2010)

Žánrová všehochuť, emoční smršť, dokonalí herci a hlavně neočekávaná podívaná. Peter Jackson natočil veskrze intimní příběh, kde i ten nejvelkolepější trikový záběr zůstává osobní touhou. Dějově si možná vystačí s nejjednodušší premisou, ale napětí, slzy a skvostná kamera mě na to nenechaly pořádně ani pomyslet. Komplexní a rostoucí zážitek. (05.01.2010)

„Chcel ju len hladkať. Ale ona zakričala.“ Áno, má to svoje momenty, kruté, krásne, strhujúce a snáď aj šokujúce. Má to scény, kedy si poviete „Peter Jackson sa vrátil“. Scény, kedy mráz na rukách, ľad v žilách a na tvári zvláštny úsmev, ktorý sa spravidla objaví, ak vidíte výnimočnú filmovú scénu, aká tu ešte nebola. Na konci si možno poplačete, predtým vás nadchnú „snové svety“ (ale AKO PRICHÁDZAJÚ SNY sa mi páčilo viac), sem-tam si poviete, že Wahlberg nie je totálne drevo (a to už je čo povedať) a pri niektorých scénach sa objavia veci, ktoré som spomínal: zvlhnutie očí, zovreté srdiečko, poznáte to. Týchto scén je bohužiaľ málo, herci tomu až na výnimky nič extra nedávajú, dvojhodinová minutáž to zabíja a hoci mám rád filmové experimenty, pripadalo mi čudné skombinovať fantasy komédiu s poetickým snovým trilerom, svojráznou melodrámou a hororom o pedofilovi a sériovom vrahovi. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/fantasy/413-pevne-puto-6o- (05.11.2010)

Tak tohle Jacksonovi fakt nevyslo, cekal jsem vic, daleko daleko vic. Co z toho, ze po rezijni strance to ma Jackson pevne v rukou, kdyz nema poradne co tocit. Dve tretiny filmu jsme nuceny sledovat, jak se vsichni desne trapi, jsou smutny a smirujou se se smrti. Obcas to akorat ozivi nejakej fantasy vyjev z vymysleny Zeme nebo jak to nazvat, ktery jsou sice obcas napadity, ale vetsinou pouze barevne silne prepaleny a trikove absolutne nezvladnuty, kde je v kazdym zaberu videt, jak postava Susie proste v tom svete neni a je za ni jen zeleny pozadi. Treba s paradnim vizualem Jak prichazeji sny se to neda vubec srovnat. Dalsi problem je, ze cela ta myslenka na holku v ocistci, sledujici zivot rodiny, pratel a vraha po jeji smrti, se vetsinu casu tvari, ze da celymu filmu nejakej vetsi smysl, ale nakonec vysumi do prazdna a vlastne by se vubec nic nestalo, kdyby tu ta fantasy linie nebyla a sledovali jsme jen pocinani vraha a rodiny. Sice by jsme byly ochuzeny o ty trikovy zabery, ale ty za moc nestoji no. Dalsi problem filmu je desne prepalena delka, sledovat dve hodiny zapady slunce a brecici postavy zacne bejt postupem casu fakt dost otravny. Obzvlast kdyz, ackoliv je videt, ze se o to Jackson strasne snazi, se proste nedostavuje takova ta magicka atmosfera. No a posledni problem jsou nektery sceny, ktery vyznivaj skoro az smesne (vrah slysi sustit papir z druhyho patra, kdyz veze hodit trezor na skladku, nemuze zastavit u ni, ale hezky ho tahne z asi tak pulkilometrovy vzdalenosti, abysme mohli sledovat stopadesat spomalovacek, vylozene trapackej konec a spousta dalsiho). Co se tyce hercu, Sarandon me sice prekvapila, necekal jsem, ze ma takovej komedialni talent, ale jeji postava naprosto zbytecna. Wahlberg, no, nehraje tak hrozne, rozhodne aspon v porovnani z jeho poslednima filmama, jenze problem je, ze nema moc co hrat, furt se smutne xichti a ma blbeckovskej uces. Film tak stoji hlavne na dvouch hercich. Paradnim uchylackovi Tuccim a hlavne genialni Ronan, ktera me zaujala uz v Pokani a tady vsechny herce o tridu prevysuje. Takle to vypada, ze je film hrozna sracka, ale to zase ne, hudba je paradni, rezie taky, par solidnich napadu a sem tam nejaka ta napinavejsi nebo stylova scena. Ale to proste na vic nez 3* nestaci, obzvlast, kdyz si vezmu, co umi Jackson natocit za pecky a ne, ted nemyslim Pana prstenu. Tak po druhym skouknuti, kdy uz jsem tolik necekal, jsem si film docela uzil, takze pridavam hvezdicku. (07.01.2010)

// Zkrátka existují filmy, které ač se snaží sebevíc - stejně mě neuchvátí. Tohle je jeden z nich, nicméně tři hvězdy si za ten vizuál zaslouží. (17.10.2011)

Až do osudového okamžiku špička, ale pak to vykolejí fantasmagorickou nudou ze světa 'in-between' a je po parádě. Do konce už se to pořádně nevzpamatuje. Mohl to být zajímavý žánrový hybrid (už jen ten mix fantasy a příběhu serial killera..), ale bohužel - Jackson to podělal. 6/10. (03.08.2010)

Pevné pouto. Film, který patřil mezi mých devatenáct nejočekávanějších filmů, pro rok 2010. Rovněž, jako The Road nedopadl moc dobře. Filmy, od kterých jsem očekával hodně, zklamaly. Naopak Sherlock Holmes, od kterého jsem nečekal nic, zatím vévodí letošní "nadílce". Pevné pouto je skvěle sestříhaný a zrežírovaný film a Peter Jackson zde naplno pouští uzdu své fantazii. Bohužel, fantazie zabírá většinu filmu a po dvaceti minutách už mi ten kýč lezl krkem. Celý snímek bych rozdělil na tři části - před vraždou, mezisvět, závěr. První jmenovaná část byla velmi dobrá, vrah byl dokonale záporně-uchylný. Wahlberg byl skvělej fotr a příběh diváka tlačil do fandění hlavní postavě. Způsob, jakým vrah dostal svojí oběť, byl velmi napínavý. Mezisvět byl děsná nuda, rozvleklá, natahovaná, zbytečná (chvílema mi připomínala reklamu na Coca-Colu). Závěr se mi nelíbil vůbec, protože se v něm vyskytlo až moc nelogičnosti a přehnanosti. Hlavní postava nebyla schopná zahrát tak, abych jí fandil, byla mi spíše nesympatická, než naopak. Co tenhle film srazilo do kolen, byl paradoxně prvek, který na něj měl upozornit. Už při zhlédnutí traileru jsem si říkal, jakej blbec může z dvou minut udělat takový megaspoiler, který prozradí všechny bomby, kvůli kterým se na filmy chodí do kina. 60% 29.01. 2010...19/19 nejočekávanějších 2010 (29.01.2010)

Dobře to dopadlo. Tedy ani ne tak tento snímek, protože jeho konec považuji za mizerný, ale já jsem to přežil. Jako rodič, který dosud nepřerazil hůl o hlavy svých dětí, jsem měl obavu sledovat film o vraždě dítěte, ale nějaký přehnaně přímočarý útok na city se naštěstí nekonal. Papírový kapesník mi sice při každém použití uslzeného smyčce zvědavě vykoukl z kapsy, ale když viděl mé suché oko, tak se smířil s tím, že důvodem jeho použití nebude dojetí, ale cosi z dutiny nosní. Viděl jsem tedy cosi vizuálně působivého a tak emocionálně nevyrovnaného, že jsem to původně chtěl spláchnout alibistickými třemi hvězdami, ale Tucciho přívětivě odporný výkon mne donutil ještě jednu hvězdu přihodit. (02.10.2011)

Kýč jak prase. Jsem opravdu zhnusen. Zatímco knihu jsem dvakrát odložil už u vraždy kvůli přílišné depresivitě a intenzitě líčení, Jackson si vytváří kýčovité krajinky a kašle na vyprávění. Fuj. Esoteričtěji založení jedinci se slabostí pro kýč, kteří slintali třeba u Fontány, si to asi užijí. Dobře jim tak. (03.01.2010)

Velice rozporuplný film - zatímco vizuální efekty v čele s nádhernými sceneriemi mezisvěta dodávají tomuto mystickému místu potřebně fascinující nádech, tak myšlenkový obsah, logika, či jakákoliv hmatatelná sdělnost zcela chybí. Ovšem i tak patří tato obrazová onanie stále k tomu nejlepšímu z filmu, neboť se v ní aspoň neprojevuje plytkost a faktická bezobsažnost scénáře, kterou se navíc Pevné pouto snaží tak nestydatě a okatě zastřít patetickým emocionálním návalem (pár míst evokuje Twilight). Na druhou stranu vedení kamery a střih byli vážně dost dobré, Jackson není břídil. 5/10 (03.01.2010)

Tohle se Jacksonovi nepodařilo. Přehání to s vizuální stránkou a zapomíná na děj. Příběh je celkem nudný a postupuje velmi předvídatelně. Asi za to můžou všechny ty peníze, co na to měl, jinak si neumím vysvětlit, že velmi podobná Nebeská stvoření fungovala prakticky skvěle, kdežto tady jen přešlapujeme na místě. První opravdu špatný film Petera Jacksona. (09.01.2010)