Pátek třináctého

Jen tuctová a nezajímavá vyvražďovačka, která si svůj kultovní status vůbec nezaslouží. Atmosféra je sem tam poměrně povedená a sledovat vraždy očima pachatele příjemné zpestření, ovšem Cunningham měl mnohem více přitlačit na pilu. Nemyslím tím samozřejmě jen brutalitu, ale stejně jako u Carpenterova Halloweenu mě otravovalo, jak si snímek celou dobu hrál na plíživé a trpělivé strašidlo, místo aby se někdy proměnil v něco děsivějšího a údernějšího. A navíc to konečné rozuzlení se mi zdálo strašně směšné a z 80% okopírované z Hitchcockova Psycha. Béčkové horory z 80. let holt nestály až na pár vyjímek absolutně za nic.. (26.08.2012)

Vlastně až teprve nedávno jsem prvně viděl původní díl Pátku třináctého, a dobře, že jsem se podíval. Extrémně zastaralé efekty dodávaly filmu jaksi směšně zábavný punc, který podtrhoval stupidní příběh. Na druhou stranu, tohle asi byla jedna z prvních vyvražďovaček, že? Opravdu vtipné a velice stupidní vraždy jsou prováděny v nijak strašidelné, ale o to zábavnější atmosféře. Jsou tu patřičná hororová klišé, na druhou stranu, tehdy to asi klišé nebyly. Postavy jsou ohromně špatně vyhraněné, ale vlastně je celkem jedno, kdo je kdo, v příběhu, ve kterém jde jen o kosbu. Jak je poznat z mého komentáře, jde o neustálé vyvažování pro a proti, které musí i přes jasně převažující proti vyústit třemi hvězdami. Z povinnosti povrchního horrorového fandy, co se bojí podívat i do svojí skříně, aby na mě z ní nevyjel Jigsawův Billy na tříkolce. (17.06.2007)

Jako by se Sean S. Cunningham snažil propašovat mezi listy Carpenterova Halloweena průklepák, aby dostal jeho přinejmenším 70ti procentní kopii. Ovšem narozdíl od legendárního zabijáka s bílou maskou, tady už šlo jen o likvidaci teenagerů zastřešenou pod rouškou hororu. Celkový scénář je poměrně suchý, scény vražď nikterak originální a i když Kevina Bacona v jedné z jeho prvních roliček okrají slušně, nedá se najít nic převratného. Ten kdo si pustí nejdřív některý z následujících dílů (teda spíš těch 3kou počínaje) asi si bude drobátko klepat na čelo, neb něco jako šílenec s hokejovou maskou se tu opravdu neobjeví. Možná, že je to na jednu stranu dobře, neb máti dokáže mít leckdy větší vražedný apetit než její pasterizovaný synáček, ale pro jednu z dnes již kultovních sérií to neznamené víc než 3 hvězdičky. To je jako postavit si stan na mraveništi. Sice si odnesete krásný trampský zážitky, ale za poštípanej zadek to opravdu nestojí. (02.08.2004)

film si zaslúži hodnotiť naplno ...lebo režisér dokázal preklenúť mystériu surreálna jedným z najlepších horrorových záverov aký som kedy videl ....diváka necháva v neistote...žije nejaký ten Jason alebo nie .... ?? nebola to len psychodezilúzia hlavnej predstaviteľky ... ???? všetko to teda možno prebehlo len v reálnej rovine a žiadny Jason nežije ....... to čo nasleduje potom ....je už len Minerova konštrukcia (sur)reality o paraexistencii nesmrteľného Jasona ..... ktorého anatomické skupenstvo nerešpektuje zásady fyzikálnej deštrukcie a dekompozície .... tomuto story teda pridáva horrorový grád práve reálna uskutočniteľnosť ....čo sa už o žiadnej z ďalších častí nedá povedať ( aspoň doteraz veda nezaznamenala ani jeden prípad tak extrémnej odolnosti organizmu ..ako to bolo u Jasona ). (05.05.2005)

Tento prvý Piatok 13 je jasné nízkorozpočtové B-éčko. Ale za ten rozpočet čo mali tvorcovia to dopadlo slušne. Režisér Sean S. Cunningham(ktorý okrem tohto nemá na konte nič významné) a scenárista Victor Miller(pôsobil len na scenároch a len na Piatkoch 13 a to:1,6,8,10 a FvJ) mali k dispozícií len $700,000(ale taký TCM ´74 mal len 140 000) a tak vyskakovať s trikmi nemohli, klasické zabodnutie sekery do hlavy či podrezanie krku bohate stačilo. Hlavne to nebol len ďalší tuctový horor kde sa vraždí sem a tam. Tu ide hlavne o atmosféru, Vrah ktorého identitu sa dozvieme až na samom konci filmu sa len objaví zriedka a aj to keď ide na vec. Veľkým plusom pre tento film bola hudba, na to či či či ha ha ha sa nedá zapomenút doteraz. Mám rád tieto Main Theme jednotlivých hororou tak ako u Haloween, či Nightmere aj tu je to proste 50% filmu resp. atmosféry. Režisér Sean S. Cunningham spravil to čo vystihuje veta Za málo peňazí veľa muziky. Inšpirujúce pre ďalšie a ďalšie horory bola predovšetkým kombinácia dvoch hlavných aspektov ktoré som už tuším v nejakej svojej recke spomínal: mladosť a prostredie. Mladí ľudia umierajú lepšie než starci, mladí ešte vedia utekať a majú silné hlasivky a čo sa prostredia týka. Nejaký zámok či hrad z filmu Dracula či Frankensteina je síce pútavý, ale chatkový tábor pozná každý z vlastnej skúsenosti tiež aj ako cestu na WC počas noci. Takže čím viacej sa divák stotožní s prostredím tým je väčšia šanca že sa bude báť. Možno toto všetko vtedy nevedel ani samotný režisér, no mi to už vieme :) Celá recenzia: TU (03.05.2006)