Přepadení v Pacifiku

"Jsem jenom kuchař, jenom malej bezvýznamnej kuchař." "Bože my tady zemřeme!" Pátá zastávka na mé velké letní filmové jízdě po největších hitech Steva Seagala. Vrchol Stevenovy tvorby. Steven Seagal udělal pro svou kariéru to nejlepší, co snad v té době šlo. Chytnul se ještě dostatečně žhavého a atraktivního Die Hardovséko tématu "teroristů na uzavřeném prostoru", originálně ho přenesl na dopravní prostředek a očividně se mu taky podařilo sehnat tučnější rozpočet, takže si mohl dovolit hodně slušné prostředí a taky hodně slušné herce. Tým teroristů v čele s charismatickou trojkou Tommy Lee, Gary Busey a Colm Meaney je opravdu hodně luxusní a druhá nejlepší seagagirl Erika Eleniak v době své největší slávy jakbysmet. Oproti klasické Willisově McClaneovské otloukací pozici sice zůstal Steven i nadále ve svém "módu nezranitelnosti", takže ho neškrábne žádná kluka, zatímco on vyhladí fregatu bez mrknutí oka, na druhou stranu ale nezůstává jen u pistolí a vesele vyhazuje do vzduchu mikrovlnky, trhá ohryzky, probodává lidi traverzama nebo je rovnou řeže na cirkulárce. Za pozornost taky rozhodně stojí závěrčný souboj Steven vs. Tommy Lee na Halloweeňácké nože, kdy Steven Tommymu promáčkne oko, probodne nožem mozek a ještě ho pro jistotu prohodí radarem. Když se na Přepadení podíváte s odstupem, není zas až tak o moc jiné než ostatní Stevovy filmy, při detailnějším pohledu jsou z toho ty prachy ale hodně znát a Steven snad ještě nikdy nezabíjel lidi s takovou "elegancí". "Když nastanou problémy, svedeme to na kuchaře!" (31.08.2007)

Hodnotím až po několika letech po svém druhém zhlédnutí. Přepadení v Pacifiku zcela jednoznačně dosahuje vyšších kvalit než většina dalších Seagalových filmů. Osobně jsem se však více bavil u Přepadení 2. To však nic nemění na tom, že tato akční klasika je skvostem svého žánru. Steven Seagal je tu jako vždy jedna velká mlátička. Vyskytují se tu i perfektní hlášky a Tommy Lee Jones je zaporňák jak se sluší a patří! Je to právě on, kdo dokáže v tomto snímku zaujmout svým herectvím. Další věc, kterou oceňuji, je, že pozdější akce ve filmu už nejsou vyloženě one man show - Casey Ryback, ale má zde pomocníky. Jako fanda klasických akčních snímků nemohu hodnotit jinak, než plným počtem. Drobná chybička: Při souboji se Stranixem utrží Casey šrám nad okem. Po chvilce mu v jednom záběrů zmizí, dál jej opět má. (14.09.2010)

Indoš Seagal, jehož charisma i bojová technika svádí k domněnkám, že je blízkým přítelem či příbuzným jiného kopáče Cucka Ňourise, si v tomto prudce napínavém psycho kousku švihnul roličku combat kuchaře. Milé:-) Věrohodnější, než jiné čut čut shity, zajímavější než celá Cuckova i Stývnova filmografie dohromady, ale přesto nic moc. Zábavné je to asi jako Receptář, vtipné jako Petr Rychlý, imitující Luďka Sobotu a akční jako reklama na Geriavit. Pořád je to nejlepší Pištův film, už jen proto, že občas mluví, občas normálně kouká a nečumí jako bluma a nekope kolem sebe jako pako:-))) (19.11.2007)

Jsem jenom kuchař...bože mi tady zemřeme. Naprostý paradox, Seagalův naprosto nejvýdělečnější film, všeobecně kritiky i diváky hodnocený nejlépe já považuji za nejslabší z celého jeho zlatého období. Když se na to opakovaně koukám, slyším naprosto debilní dialogy, mdlou akci, stupidní scény a příšerný nelogičnosti. Ten film doslova křičí "jsem hloupý béčko". 50%. (03.04.2011)

Historický okamžik, který by se měl zapsat do filmových análů; poprvé v životě jsem dokoukal až do konce dílo s „fenomenálním“ Stevenem Seagalem, a aby toho nebylo málo, neměl jsem akutní potřebu se během či po jeho skončení vyzvracet. Víc než naštvanost z debility scén či dialogů se u mě povětšinu projekce dral na povrch smích, tedy ve skrze pozitivní emoce. „Nejlepší kuchař na světě“ sice ukázal i nějakou tu WTF scénu, ale bylo jich až nebývale pomálu (jedna za všechny ta s nožem). Velmi úsměvná byla také proměna z ustrašeného a prsatého „překvapení“ na odvážnou a schopnou vojandu. B-čkové kvality v sobě Přepadení v Pacifiku sice nezapře (o jeho zařazení do „A“ kategorie mě opravdu nikdo nepřesvědčí), přesto rozhodně nejde o takový průser, jaký jsem čekal, takže dávám slabší 3*, a to téměř z přesvědčení. (12.03.2013)