Max a maxipříšerky

Ten kluk mi dost připomínal mne, takže mi s totožnění s hl. postavou nedělalo vůbec žádný problém, jako asi některým. V dětství jsme se skoro všichni cítili někdy osamělí s pocitem, že nám nikdo nerozumí, hlavně v přítomnosti dospělých s abcencí jediného vrstevníka. Někteří (já) se tak možná cítíme i dodnes, to ale asi znamená jediné, že bychom se měli už konečně probudit a zavčas si uvědomit, co od života očekáváme, měli bychom si stanovit nějaký cíl a hlavně za ním jít. Možná bych se měl už konečně podle toho řídit a ne být jen pořád zavřený doma a čumět čtyřiadvacet hodin na CSFD. (07.01.2010)

Takto vyloženě dětský film jsem neviděl, ani nepamatuji. Autoři obohatili prostou knihu Maurice Sendak o vrstvu, jež poněkud jednoduchému ději dodává punc psychologické črty, jenže o tu nikdo nestojí. Where the Wild Things Are jsou tak jedním obrovským výletem za dobrodružstvím, které vede od tepla rodinného krbu zase zpět, protože tam je přeci nejlépe. Jsou to prázdniny, které by si každý malý kluk přál. A dovolím si ocitovat CheGuevaru, snímek je natočen: "S láskou, upřímností a porozuměním." (01.03.2010)

Hezké písničky, ještě hezčí "maxipříšerky"... a to jsou zhruba všechna pozitiva. Pokud vás dětský film zažene do kouta a donutí přemýšlet o tom, jaktože je v něm malý klučina nezranitelný, nebojí se rozpoutat nebezpečnou bitvu, dobrovolně žije v lese a nemá potřebu se ani najíst, něco je prostě špatně. Tady jde především o to, že se většinu času nic moc neděje a zábavnou "pocitovku" se z toho Jonzemu vykřesat nepovedlo. Nezapomenutelní jsou akorát Bob a Terry, protože... WTF? [Londýn] (16.12.2009)

Arthur mezi prcky, Max mezi obry. Tentokrát se přikláním k názoru "co je malé, to je hezké". V Arthurovi o něco šlo, tady nejde o nic, jen o pláž, na kterou se Max přihnal s drzostí DiCapria, aby jí za pomoci úchyláků v kostýmech zdevastoval. Jakmile zmizeli z obrazovky Keenerka a sníh, roztál i můj zájem o film. (01.02.2015)

Štyri hviezdy tomu dám, lebo si ich to zaslúži, ale pravdupovediac som na tento druh filmov nikdy nemal nervy. Aj keď chápem o čom rozprávali v skutočnosti (a fungovalo to), tak či tak sa tam predovšetkým kopa plyšákov dve tretiny stopáže hádže v lese o zem. A deti, na ktoré by to mohlo mať naozaj nejaký vplyv, si to aj tak nepozrú. Alebo to nepochopia. (17.12.2019)