Max a maxipříšerky

Je to zvláštní, ale nejvíc se mi líbil začátek z reálného světa. Byla to příprava na svět fantazie, do kterého Max uteče z přítomnosti, ze které má strach a já jsem se těšila na bytosti, které tenhle svět zalidní a na příběh, který tam zažije. Ale takhle podle mě děti nesní. Do takové říše bych já jako dítě ( a že jsem taky snila a vymýšlela si ledacos) rozhodně nechtěla ani na minutu. S přivřením všech očí tři hvězdičky. (04.06.2010)

Velmi rozporuplný film. Místy je to prostě nuda, musíte si opravdu uvolnit několik blokád a uvolnit se, než se do tohoto světa ponoříte. Když ale na tuto hru přistoupíte, čeká Vás opravdu zvláštní, vzrušující jízda do hlubin nevědomí, infantilní imaginace a absurdní dětské logiky. O tom vlastně je celý tento film - zhmotnění všech těch nesmyslných plánů, které jsme si jako malí caparti kreslili na papírky, smrtelně vážně míněných vyhrůžek a zákonů, pevností s tajnými vchody, válek s projektily z bláta a kamení. A právě zde konečně našla uplatnění Jonzeova neschopnost vést normální příběh a vymyslet kloudnou pointu - protože kruté, dětské hry žádný příběh ani pointu nemají. (14.02.2010)

Hned od začátku mě zošklivěla podívanou roztřesená kamera u takových scén, kde by se hodila klidná kamera. Ten začátek vypadal, jak kdyby to bylo točené nějakým amatérem. Postupem času jsem na to přestal myslet a vžil jsem se do děje. Naštěstí příběh byl zasazen do takového prostředí, které se mi moc líbilo a tím si mě zase film získal zpět. Vrátil jsem se do dětských let plných her a všeho co by si malý kluk přál. Příšerky byly zajimavě zpracované a ty jejich kukadla s pohledem jako by se styděly byly příjemné. Formátem mi to trochu připomínalo evropskou tvorbu, která má vždy zajimavou atmosféru. Pohodový snímek, ale takové neposlušné dítě bych doma mít nechtěl :-) (30.09.2011)

Snímek nejen o lidské fantazii, ale i o tom, jak se chovám ke přírodě, k živým organismům, ale i k lidem a k sobě navzájem. Lhaní je nám tak blízké, že ho provozujeme skoro automaticky, a pak na to možná i doplatíme. Někdy hůře, někdy lépe, jako hlavní hrdina tohoto filmu, kde jsou nejzajímavější příšerky. (27.06.2017)

Snímek, který je dětský nikoli infantilní, jak bývá zvykem u filmů pro dětské publikum. Zde naopak je dětský hrdina ukazován velmi bez příkras, lze říci realisticky, a snímek se tak vyhýbá oslavě vyprávění a dětské případně umělecké (což je často romanticky či spíše už kýčovitě propojováno v dnešní kinematografii) fantasie. Je vidět, že to spoustě diváků dělá problém vstřebat snahu ukázat dětský svět takový, jaký by mohl být a zbavit se klišé o dětské nevinnosti. Zde však nic není černobílé a také tu nic není přehnaně barevné. V šedivé divoké a patřičně špinavé přírodě se vyskytují bytosti působící napůl renderovaně a napůl jako z kufříku s umolousanými hračkami. A podobně nezaškatulkovatelný je i celý snímek. (24.01.2010)