Oblečen na zabíjení

Těžce dýchavičný scénárista B. De Palma, v ostrém kontrastu s příjemně osvěžujícím B. De Palmou režisérem a nápaditým kameramanem R. D. Bodem, v osobitém vyznání se Hitchovi. Geniálnímu úvodu s A. Dickinson až do SPOILER osudového definitivního (výtahového) vystavení stopky, se už sice za celou dobu, De Palma, ani nepřiblíží (snad pouze v závěrečné snové sprchové scéně), ale já si i tak, tenhle halucinogenní výlet, do jedné choré mysli, nad očekávání užil. Mozek jsem totiž odložil. Přesněji řečeno jeho rozumovou část. Ta emoční fungovala spolehlivě. [Zábavně zvrácené, provokativně dráždivé a potřebný nadhled nepostrádající dílko. Smysl pro větší dramatičnost a logiku, však bohužel ano]. 78% (29.01.2014)

Možno bude pre mnohých Dressed to kill iba plagiátom, avšak ja sa domnievam, že klasické depalmovské prvky tu sú natoľko výrazne prítomné, že onu poctu majstrovi prebijú. Obsesia snímacími aparátmi, rozdvojený obraz a prirodzená sexualita vs patologická (o otázkach ľudskej sexuality tento film je a častokrát to De Palma vtipne glosuje). To najdôležitejšie však nakoniec je fakt, že je to poriadne napínavé od začiatku do konca. Keď sme u tej intertextuality, tak ma ohľadom záveru napadla neskoršia Nočná mora z Elm street. A ešte to skvele funguje aj ako erotický triler :) (07.12.2014)

Krimi-thriller takmer Giallovského razenia. ústredný príbeh s maniakálnym vrahom ktorý sa prezlieka za ženu a vraždí s výhradne britvou. pekné dámy ma bavil. Michael Caine ako psychiater, ktorý príde na to že vrahom je jeden z jeho pacientov, na mňa pôsobil vierohodne. Jeho kultivované vystúpenie a rozhovory tvorili dôležitú časť tejto snímky. a vlastne pripravovali diváka na nie až tak nečakaný koniec celého príbehu. Chvíľku trvá kým sa človek v tejto snímke nájde pretože do prvej vraždy akoby išlo o úplne iný film, je to také.... nevyvážené. Brian De Palma nepatrí k mojim favoritom. (08.05.2014)

Větší či menší inspiraci Psychem nelze upřít. Hitchcockovství také ne. Nicméně, i když je Hitchcock ve filmu cítit, tak De Palma vytvořil své a osobité thrillerové krimi s přiměřenou dávkou hororové atmosféry. Od začátku je přítomno krásné mysterično, které s ubíhajícími minutami a dějem přidává na gradaci. Ale ne skokově, nýbrž postupně, nenásilně, až to člověku skoro nepřijde. Diváci podobných filmů znalý samozřejmě asi dříve či později odhalí kdo a co, ale nemyslím si, že by snímek byl až tak průhledný. Osobně jsem ale nepátral a nechal se unášet snímkem tak, jak mi byl vyprávěn a asi i proto, že jsem se ho nesnažil prokouknout a už vůbec přirovnávat k "Hitchcockovinám", jsem si ho poměrně dosti užil a sdílel napětí s pronásledovanou. Atmosféru naprosto skvěle umocňuje hudební podklad Donaggiho a dlouhé, až nervy drásající, scény jakbysmet. Hlavně scéna v galerii či poslední scéna mne naprosto dostaly a sledoval jsem je až se zatajeným dechem. Trochu chabě v tom kontrastu pak působí, až kečupoidní, barva krve, ale to beru, vzhledem k datu filmu, s rezervou. Člověka to sice do očí praští, ale zážitek nezkazí, což je podstatné. Dressed to Kill sice není mistrovské dílo, ani jím asi býti nechce, ale za shlédnutí podle mne stojí. (16.03.2014)

Alfred Hitchcock je u mňa na prvom mieste a Briana De Palmu mám veľmi rád. A práve preto nejdem nad 3*. Dressed to Kill sa formálne podobá na Hitcha viac než Hitch sám, no napätie i šok v ňom balancujú s jemnou naivitou a miestami až nechceným smiechom. Ak to De Palma robí schválne, v rámci nadhľadu, potom uberá filmu to, čo robí Hitcha Hitchom a prečo by sme mohli milovať aj túto jeho poctu majstrovi. Ak to nerobí schválne, za naivitou filmu je pravdepodobne podpísaná doba vzniku filmu. A tu prichádzame k ďalšiemu De Palmovu faux pas - Hitchove filmy nestárnu. (25.02.2004)