Zkažená mládež

Klass vypráví extrémní příběh ze školních lavic, jehož doslovnost je obrovským kladem i záporem naráz. Ukazuje přesvědčivou třídu plnou parchantů s neomezenými možnostmi v oblasti psychického i fyzického týrání, drží se naoko zpátky a v závěru exploduje se vší koncentrovanou nenávistí. Situace je odhalená až na kost, nabízí jasně čitelné příčiny i důsledky, drtí dva otloukánky na prach a o nic víc se nezajímá. Její nekompromisně protlačované poselství je tak nakonec trochu ke škodě věci. Po skončení filmu by mohl méně přemýšlející jedinec nabýt dojmu, že je to tak vlastně všechno správně - zbytek třídy je totiž prezentován jako stoprocentně zlá, zkažená a zákeřná sebranka. Příběh sice je vyprávěn z pohledu šikanovaných a tudíž o jakékoliv ospravedlňování utlačovatelů nestojí, nicméně hlubší rozbor členů třídy bych i tak uvítal. Zkažených 8/10. (02.02.2009)

Silný námět často umí vytvořit neprůstřelné sklo kolem nefunkčního zpracování, ale tady působilo to manipulativní tlačení diváka do kouta jako průrazná kulka a při sanitárním dnu ve školní jídelně jsem si pak místo kladení otázek ohledně míry ospravedlnění připadal jako v trochu drsnější Botě jménem Melichar. I tak zůstal poznatek, že pokud překročíte „point of no return“, stanete se mnohem větším zlem, než oni.. Spoiler: Kdyby prostřelili tomu třídnímu lídrovi obě kolena jak Old Shatterhand Tanguovi, jako projev vzdoru by to stačilo a vzhledem k přístupu vedení školy by za to byla maximálně třídní důtka.. (14.11.2014)

Šikana. Novodobý trend známý také jako dětská hra na šest. Každý se s ní setkal, ve škole, v zaměstnání nebo jen prostě na ulici, ať už s verbální či neverbální. Setkal. Je tady a už nikdy neodejde - to se nám snažil naznačit estonský režisér, který natočil film o násilí na jedné střední škole a přes noc se z toho stalo něco mega. Studenti jak z jiného světa, hlavní agresor by na českých školách byl ten, který by pravidělne dostával, arijský poskok jak by smet! ...Opravdu normální byli jenom Joosep a Kaspar. A na konci, když jeden z nich míří na vysokou černovlásku, jsem si říkal - "sejmi tu děvku, sejmi tu děvku"... (20.04.2008)

Tady budu souhlasit s uživatelem kajdou, že výpovědní hodnota přebíjí tu filmařskou. Ale dlouho mě žádný film tak nehnul žlučí a nerozhadroval mojí psychiku jako právě zhlédnutý film, nota bene podle skutečnosti. Je mi jedno, do jaké míry to bylo trochu přibarvené, ale stalo se to a to svědčí o tom, kam spěje naše společnost. Je to dle mého názoru i obrovský vykřičník pro rodiče, protože to mě nikdo nepřesvědčí, že z velké míry na tom nesou vinu i oni, když pominu laxnost učitelů. Pochopitelně existují vyjimky, ale na prstech jedné ruky by se daly spočítat. Jinak po herecké stránce byli všichni výborní, asi nejpřesvědčivěji na mě zapůsobil Kasper. V závěru mně z toho všeho bylo k uzoufání smutno, možná o to víc, že v dalších letech po natočení této události jich přibývá kosmickou rychlostí. - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (01.04.2015)

Působivě udělaný a kvalitně natočený psychický drasťák ze školního prostředí, při jehož sledování se vaše srdce obalí kamenným nánosem, se kterým si neporadí ani Calgon... Nánosy však brzy po doběhnutí titulků opadají a trvalé stopy nezanechají. Čím to? Inu, jak už to v podobných filmech bývá, autoři pěchují diváka emocemi i za cenu určité jednostranosti děje a směsnávání postav do plošných archetypů. Krom ústřední dvojice Joosepa a Kaspara sledujeme panoptikum slizkých, arogantních a necitelných hajzlíků, mezi něž se ještě nějak záhadně zatoukala okatá husička Thea. Na efekt vystavěnou násilnou pokřivenost bohužel nelze v celém snímku přehlížet, aniž by občas člověk z filmu nevypadával a neuvědomoval si, že už nesedí spolu s protagonisty filmu v jakési nejmenované škole a nedotýká se jej ta dusná atmosféra, kdy se vzduchem line zápach plynu, co hrozí nenadálým výbuchem, nýbrž sedí doma v křesle a sleduje výplody čísi mysli. Spolykal jsem většinu vlasce, ale naviják už ne - to jsou v Estonsku učitelé vážně tak slepí vůči dění ve studentském kolektivu? To vážně ani nikdo z dospělých nedokáže postupovat alespoň trochu logicky a racionálně? To vážně není možné řešit problémy se šikanou jinak, než to provedou Joosep s Kasparem? Nadsazení, stylizace, typizace, schématičnost - ať už tu nepřirozenost Klass pojmenujeme jakkoliv, nevadila by mi, pokud by ji snímek využíval jako prostředek k poukazování, k pátrání po příčinách, k odhalovaní jádra problému, či k čemukoliv jinému, než jen neodůvodněnému působení na divákovi emoce. Takto Klass funguje maximálně jako varovný majáček, který ovšem nebudí patřičnou pozornost paradoxně právě proto, že bliká příliš intenzivně. (04.04.2008)