Zkažená mládež

Dosť provokatívny film o šikanovaní mnohí porovnávajú so švédskym Zlom, ale toto je niečo úplne iné. Tu je reálnosť dosť hmatateľná, školské lavice, budovy, systém, to všetko je blízke i nám- krajinám bývalého východného bloku. Že v závere dôjde k niečomu silnému je jasné takmer od úvodu a každou minútou a kopancom do zadku Jozefa je to ešte jasnejšie. Pravidlo, že ak sa vo filme objaví zbraň, tak bude s veľkou pravdepodobnosťou použitá, sa tu potvrdila. Mal som problém s niektorými detailami príbehu, preto nehodnotím tak veľkoryso. Ťažko uveriť, že nikto okrem Kaspara sa Jozefa nezastal, u dievčat mi to zvlášť nedá. Kaspar nemal problém rozdať i prijať pár úderov, preto trochu divne vyzerá scéna, kde sa dvomi spolužiakmi nechá v pohode zavrieť do klietky a prizerá sa kopancom do Jozefa. Záver mnohým iste pripomenie podobný film zo školského prostredia Slon, ale v ňom je zaujímavý iba ten záver, tu si estónci vedeli ustrážiť kvalitu po celú stopáž. 80%. (07.12.2012)

Vypočítavý ťah na "šokujúcu" pointu (ináč prezradenú už v prvej scéne doma), ktorý má u diery akékoľvek motivácie a servíruje dve prázdne bezbranné trosky, v stáde značkových opíc s divokým mončičákom na čele. A vata je trochu kritiky konzumu. Jedná vec je neschopnosť nájsť východisko, druhá je stočiť sa denno-denne do klbka nechať sa kopať na 100+1 spôsobov. A to je cool, silné a efektné krmivo pre highlighty našej výpovede, povedal si Ilmar Raag a prešrouboval tým cely film. Pritom najpodstatnejšia odpoveď chýba. Kedy nastal zlom? Čo sa zmenilo za 7 dní okrem počtu modrín na Josefovom tele? Ťažko mu potom veriť, ťažko veriť komukoľvek z tej bandy okolo neho (jedno či doma, alebo v škole), ťažko veriť, že niekto pri rekonštrukcii skutočných udalostí nepoužil kalkulačku miesto mozgu. Taký Van Sant do toho dal aspoň trochu toho filmového umenia a nerobil z diváka hlupáka. Obrovské sklamanie. 40% (08.07.2008)

Klass je opravdu nádherný klíč k uchopení tragédie v Columbine. A nejen to... nabízí tři roviny. První je klasická dělba společnosti mezi slabé a silné jedince podle opakujících se archetypů Junga přes celou historii lidstva. Druhá rovina se týká mlčení, tichého souhlasu a nemožnosti vzdorování násilí, což vede k šikaně (plynoucí ze zvířeckosti teens a dětí, kteří už mají racionální úvahu, ale neprojevují empatii) a což nezřídka kdy končí masovou vraždu. Čo Sung-hu popravil v areálu technické univerzity v americké Virginii 32 lidí. Robert Steinhäuser zavraždil na gymnázium Johanna Gutenberga šestnáct lidí. Eric Harris a Dylan Klebold postříleli třináct lidí. Proč? Klass na tohle v řádcích i mezi nimi odpovídá. No a třetí rovina se týká antisemitismu, diaspor, lynčování... což později přerůstá do Konečné řešení židovské otázky, nebo genocidu v Srebrenici. Pokud je tedy na začátku tohoto filmu řečeno, že je to podle skutečné události – není to za A, pravda (v dějinách Estonska se nic takového nestalo) a za B, to souvisí s tím, že jde zkrátka o průřez všemi tragédiemi, který se kde udály. Režisér Raag zaslouží vyznamenání za to, jak umně pořešil absolutní puzzle všech filmařů, kterak verglovat kamerou a rázem zalomením scény opustit hrátky s formou a explodovat v sugestivním líčení. Je zvláštní, že tak neskutečně silný filmy točí pouze ve Skandinávii a v okolních periferiích – v zemích vydestilovaných z Counter-Strikeu, vodky a melancholický deprese. Klass má mega drive od začátku do konce a 85% filmů, co se honosí zařazením „drama“, by při pohledu na něj měly projevit dostatek mravopočestnosti, zabloudit do stroje času a odfrčet z naší reality. (27.12.2007)

Připadá mi, že film má vysoký hodnocení, protože všichni přece víme, že šikanovat spolužáky je špatné, áááno? Jenže já filmu nedám automaticky 5 hvězdiček jen kvůli tomu, že se tam řeší závažný téma. Scénář je bohužel dost odfláknutej. Skoro hned na začátku je detailní záběr, jak otec šikanovanýho Joosepa doma čistí bouchačku a hned mi bylo jasný, jak to asi dopadne. Děj celou dobu ubíhá k očekávanýmu finále, žádný komplikace, žádný zvraty a v podstatě jsem jenom čekal na to, kdy přijde ta pověstná poslední kapka (a ta poslední kapka byla teda dost ujetá) a bouchačka se opět objeví na scéně. Závěrečný jatka byly docela dobrý, jenom mi přišlo komický, že Kašpar měl mít 8 nábojů a vystřelil 12× (jestli jsem dobře počítal). Zase další chyba, která jenom potvrzuje, že film byl trochu odfláknutej. Většina postav navíc byla vyloženě černo-bílá. Snad možná ta EMO-čubka s tim bordelem na xichtě vykazovala nějaký známky trochu komplikovanějšího charakteru. Pro mě zkrátka průměr. Ale za vidění to stálo. (08.01.2010)

Čtyři jen za to, že snímek svým způsobem opravdu může v několika případech ovlivnit šikanu na škole (která tu vždy byla, je, a bude). Dost tomu věřím a snílek nejsem. Představuji si, jak se na tento film ty rádobydrsné děti týrající své slabší spolužáky s posměchem a jiskřičkou v očích dívají, pak před koncem se jim u specifické scény udělá nevolno a možná se zastydí, a na samotném konci snímku jen civí s otevřenou pusou. A zamyslí se. To stačí. V tomto má Klass velké plus. Jinak mne ale velice zaráží údernost, spiknutí celé třídy proti dvěma hlavním obětem a hlavně nereálná zvířeckost ubližujících. Sám jsem se s něčím podobným setkal (jako nemálo lidí) - a přiznám, že na obou stranách barikády - a o dalších mnoha případech jsem četl, ale zde zrežírovaná agresivita byla přehnaná, dementní a fatální. Co mne zaskočilo je například absolutní nezájem ze strany dívek ve třídě. Takové ignorantské chování je snad ještě horší, než samotné ubližování a vysmívání se šikanovaným, a filmu jsem tedy neuvěřil, že se proti dění ohradila jedna jediná dívčina, a i ta nakonec umlkla. Mám-li si zkusit představit, že se toto opravdu může stát v tak vyhrocené formě jako v tomto estonském dramatu, pak to musí být opravdu nejextrémnější varianta šikany. Jenže co vlastně znamená šikana? Deviantní choutky dokázat si, že jsem silnější? Že jsem tak hloupý? Nebudu se dál vyjadřovat, protože mi jinak nedá odpoutat se od osobního zaujetí vůči problému, ale jedno vím jistě: Klass jako výchovný prostředek boduje, ovšem jako dramatický snímek nenechá jedno obočí nepozvednuté. (25.08.2009)