Transformers: Pomsta poražených

Zatímco první Transformeři byli originál od Hasbra, druhý díl připomíná padělek slavné hračky. Na první pohled se nijak neliší, po chvíli - pár minutách filmu - se ovšem stane nefunkčním. Pomstě poražených zoufale chybí ona odzbrojující lehkost i nenucený šarm. Jeho místo zaujala namachrovaná gesta, svěží nápady vystřídalo množství trapných fórků a korunu téhle zbytečné šarádě nasadily tuny zbytečných triků. Co dělal na place Spielberg? Kde je nadhled, střídmost? Mágové z ILM už neslouží příběhu, ale volí cestu samoúčelné exhibice. Druzí Transformers budou možná méně vnímavému divákovi připadat totožní s jedničkou - Bay v pokladnách kin znovu slaví úspěch, tentokrát ne kvalitou, ale kvantitou. Což není vůbec sympatické. 50% (27.06.2009)

Nadšení z první projekce rychle opadlo a napodruhé už musím jít bohužel o hvězdu níž. Nemůžu stavět oba díly Transformers na stejnou úroveň. Druhý díl je zkrátka horší. Ty robotí orgie jsou napodruhé už opravdu nesnesitelné a příliš chaotické. Konec je celkově takový nevýrazný stejně jako scénář. Nehrát ve filmu Shia Labeouf dám 3 hvězdičky. Nakonec to je opravdu zklamání a Bay to skutečně přepálil na celé čáře. 75% (24.06.2009)

Zasloužil bych facku za to, že jsem dával všude najevo, že druzí Transformers nemohou být skvělí. Právě oni mi totiž znovu dali pocit naprostého štěstí z toho, že nám kinematografie darovala blockbustery. Pomsta poražených sice nepřepíše dějiny a nebude nikdy ničím jiným než dravou jízdou, která svým vizuálem předčí příběh (byť jakkoli neodolatelně pohádkový). Ti, co tolik propadli dobrodružství chlapce a jeho ochránce, jsou pojednou zklamaní, když Bayova vize přinese něco velkolepějšího. Já ne, já smekám před příběhem toho samého chlapce, který toho ale má tentokrát na práci o pořádný kus víc. Nadšení, vykulené oči a dojetí nad tím, jak opojný může film být. Kvůli tomuhle chodím do kina a je mi líto, že série už tenhle vrchol nikdy nedohnala. (27.06.2009)

To někdo odhodil scénář ke třetím Lovcům pokladů a chytli se toho tvůrci Transformers? Bay dokonale definuje „zbytečné pokračování“. Zatímco třeba druzí Mizerové byli drzejší a o poznání jinde (a tudíž jejich existence má smysl, ať už jde o film jakkoli rozporuplný), dvojka Transformers sérii neposouvá, spíše je úkrokem zpět. Akce je sice o něco přehlednější, je však zoufale nenápaditá a obyčejná (což by se v případně filmu, kde se perou obří roboti, asi stávat nemělo). Atmosféra nulová (i zmatené čtvrté Téčko má v sobě víc napětí) a děj v podstatě neexistuje. Ještě nikdy nebilo tak do očí, že je Bay výborný představitel Hollywoodu pro mladé, ale opravdu špatný režisér. Emoce i stavba děje nula, jen na sebe se kupící opakující se záběry + sem tam nějaká vykrádačka z minula. Shia LaBeouf je rozhodně tahoun a Megan Fox to nejžhavější zboží, ale to je asi tak všechno. Jednička mě iritovala a bavila zároveň, dvojka se bohužel nezmohla ani na jedno. Prošla mnou a nezanechala jedinou stopu. Snad krom myšlenky, že boj strojů v lese vypadá imho dost divně (asi tak divně, jako kdyby se Hobiti procházeli po Manhattanu). Na body si může Míša podat ruku s McG, 2,5*… (19.06.2009)

Řečeno s Voskovcem, Transformers 2 destilují z normální reality světelný alkohol suprareality. ____ Jedna analytická poznámka k závěrečné akci, smím-li: Přes problematičnost této obří sekvence nám tu v rámci hollywoodské produkce vyklíčilo cosi nového – divák už není účastněn akce přímo, ale stojí jakoby v jejím středu a pouze zpovzdálí se otáčí k jednotlivým mikro-konfliktům jednotlivých mikro-subjektů (Megan, vojáci, Robot A, Robot B, Robot C, John Turturro, Sam, Samovi rodiče, stíhačky...). Akce je tedy decentralizovaná (můj obdiv tomu, kdo to byl nucen sestříhávat dohromady), ale divák vycentrován a umístěn doprostřed coby nerušený pozorovatel (typ „diváka s dalekohledem“); kdežto u většiny akčních filmů tomu je přesně obráceně – akce má jedno těžiště, jeden vektor, po němž se pohybuje, kupř. honička dvou aut, a divákovi nezbývá, než být takříkajíc u toho (typ „diváka s drobnohledem“). To by rovněž vysvětlovalo, proč nejsou jednotlivé mikro-konflikty v závěru Transformers 2 nijak provazbeny, proč se jednotlivé výjevy a objekty kladou jako volně plující znaky, které zůstávají izolované a rozpojené navzájem, a proč celá závěrečná půtka mnoho diváků tak znavovala – divák s dalekohledem není akcí zaplavován, není uváděn do pohybu, ale sám si vybírá, co bude sledovat. A to vysiluje. P.S. Jestliže se mi v jedničce nejvíce zamlouval odlehčený úvod (spielbergovský vklad „kluk a jeho auto“ a balení Mikaely), pak ve dvojce platí to samé o řádění v univerzitním kampusu. Jsou-li ovšem ty nejlepší scény v akčním filmu scénami neakčními, nutí mě to optat se Baye: „Nenadešel čas, aby ses vynořil z jezera svého jáství?“ (13.08.2009)