Uprostřed babího léta ve stepi zahoukal vlak (TV film)
Drama
Československo, 1972, 71 min
Režie:
Rudolf RůžičkaObsah
-
Televizní film vznikl v brněnském televizním studiu v roce 1972. Scénář napsal režisér Rudolf Růžička na motivy nedopsané hry Maxima Gorkého Jakov Bogomolov. Příběh je situován do prostředí ruské aristokracie na počátku dvacátého století. Nuda, prázdnota, řešení pseudoproblémů, hledání smyslu života, který je v šedi konvencí stereotypní a smutný, poznamenává mezilidské vztahy i mezi nejbližšími. Pocit naplnění a radosti přichází až s poznáním, že je nutná nějaká činnost. (oficiální text distributora)
Televizní film vznikl v brněnském televizním studiu v roce 1972. Scénář napsal režisér Rudolf Růžička na motivy nedopsané hry Maxima Gorkého Jakov Bogomolov. Příběh je situován do prostředí ruské aristokracie na počátku dvacátého století. Nuda, prázdnota, řešení pseudoproblémů, hledání smyslu života, který je v šedi konvencí stereotypní a smutný, poznamenává mezilidské vztahy i mezi nejbližšími. Pocit naplnění a radosti přichází až s poznáním, že je nutná nějaká činnost. Komentáře uživatelů k filmu (2)
-
vypravěč
Optika televizního zpracování nedokončeného dramatu Maxima Gorkého Jakov Bogomolov se přesouvá z titulní postavy ambiciózního inženýra usilujícího o zúrodnění stepi na jeho manželku. Sama je vypravěčkou a její strádání v domě nekončících večírků je představeno jen z jejího pohledu, silně žensky, afektovaně, nejednou až nesnesitelně – a tedy i poněkud nevyváženě. Přesto je „ennui de la fin de siècle“ (obzvláště toho ruského) podáno značně přesvědčivě. PS: Velmi mne zde potěšilo epizodní křísící „klaunství bez červeného nosu“ Bolka Polívky.(29.10.2008)
-
JitkaCardova
Do jemna setřená freska, mihotavá skica o touze po vnitřní soudržnosti a rozumění mezi lidmi, kteří propadají strachům ze samoty a z nedostatku peněz a přehlušují je tancem, lpěním, zábavou, závislostí na druhých, zoufalou náklonností, zapomínáním. Lze zůstat sám sebou a přitom s nimi držet krok, aby nás v tom divém maškarním reji neztratili ze zřetele? Aby bylo s kým se pokoušet dorozumět? A pokud se člověk už jednou ztratil sám sobě, možná ještě jako dítě, podlehl tlaku, strachu, může si znovu někdy začít být jistý svými pohnutkami, příběhem, může se sdělit? A nebo se musí spokojit s tím, že i přes vzájemné neporozumění si lze být nakloněni a že i tak nám něco vzniká, že i v nerozumění může člověk s druhým dávat zrod, broskvovému sadu, dítěti? Podařená filmová črta, jiné prostředí, vzdálený půvab, a dnešní palčivost.(4.3.2012)
