Za svitu měsíce

Po relativním zklamání z True Blood jsem pomalu přestával věřit, že může existovat televizní seriál, který by upíry dokázal využít opravdu pořádně. Pravděpodobně jsem ho ale našel. Moonlight vypadá po pár dílech vážně zajímavě. Skvělá atmosféra, opravdu dobře ztvárnění upíři (žádní emoboys z True Blood) a napínavý děj. Upíry si seriál mírně upravuje, ale díky tomu vypadají zajímavěji. Je dobře, že se tvůrci nebáli dát upíry na světlo. Dokazuje to, že na rozdíl od jiných si tvoří vlastní svět a pouze si neupravují ten starý... Přitom samozřejmě neočekávejte, že by upíři světélkovali... (24.12.2009)

Ze všech upírovin, které jsem kdy viděl - a že si na ně hodně potrpím - zdaleka ta nejkoukatelnější, vlastně dokonce prudce nakažlivá... Seriálem se sice jako nit táhne klasický milostný problém "ona x upíří princ" a on je, ach, tak přitažlivý, ach, tak mužný a, ach, tak hluboce vážně se vyrovnává se svým existenčním problémem, přesto ale pořád se dá na seriál z nějakého záhadného důvodu koukat a dokonce čím dál tím víc. Vážně nedovedu říct proč. Protože jede tak zlehka? Protože hlavní postavy nakonec opravdu jsou tak moc sympatické? Protože dámy mají svého fešáka na dívání a pánové pro změnu fešandu? A protože seriál není vysloveně hloupý, ba naopak chvílemi i docela vtipný, aniž by si to kazil potenciálně neúspěšnou snahou o nějaké hluboké intelektuálno? Celosvětově seriál zaznamenal úspěch a značnou oblibu, proto je naprosto nepochopitelné, že byl najednou utnut a zrušen. Much much better than True Blood ever. (30.08.2009)

Srdcovka, jejímž jediným větším problémem je fakt, že má bohužel jen jednu sérii, kterou jsem ale nadšeně zhlédnul v podstatě během dvou dnů. Mrzí mě to, protože s větším počtem dílů by se seriál mohl ubírat zajímavým směrem. Věřím, že ten potenciál tam byl. Zápletky jednotlivých případů rozhodně ale nebudou tím, co by tu diváka táhlo k dalšímu sledování. Nebýt toho, že pachatelem je vždy nějaký upír, jednalo by se o naprosto standardní a ničím výjimečné případy, které vídáme na televizních obrazovkách dnes a denně. Přesto si myslím, že nijak neuráží divákovu inteligenci. Vracet se k seriálu budete hlavně díky hlavnímu hrdinovi v podání Alexe O'Loughlina, který na svém charismatu naprosto bez problému utáhne celý seriál. Budete se těšit na každý další díl strávený v jeho společnosti. Celý seriál se nese v duchu noirových detektivek, a tak je i on hrdinou noirovým. Je rozervaný, cynický, často i zoufalý a přesto nebo právě díky tomu mu budete vždy fandit. No a když na to přijde, tak se vždy zachová správně... A je to upír. Nechybí mu ani osudová žena nebo femme fatale, chcete-li. Chemie mezi nimi dvěma funguje a jejich slovní přestřelky jsou zábavné a neomrzí. Pokud tedy hledáte příjemný detektivní seriál, u kterého si budete moct odpočinout a nechcete úplně vypínat mozek, tak jste ho právě našli. (08.09.2013)

Moonlight není nic víc než solidní zábava, která vám ukrátí pochmurné podzimní večery. Upíří svět je tu vykreslený povrchně a být jedním z nich je vlastně fajn, protože jste nezranitelní, žijete, jak dlouho chcete, pro krev už nemusíte zabíjet a opačné pohlaví vám leží u nohou. Velkým plusem je sympatický představitel hlavní role, zajímavá Shannyn Sossamon a profesionálně napsané scénáře. A také to, že se seriál netáhne na šest sérií (na které, na rozdíl od True Blood, s odpuštěním ani nemá). (20.10.2009)

Jak já ty kriminálky na x způsobů a x měst nemusím, tak musím přiznat, že ve spojení s upírsko-romantickou linkou mě to hned od prvního dílu chytlo, postupně díl po díle odzbrojovalo a po dokoukání si zajistilo místo v seriálových horních deseti a hlavně trůn na poli těch upírských. Zákonitosti upířího světa jsou patřičně upraveny, aby vyhovovaly potřebám seriálu (sluneční světlo pouze vysiluje, upír spí v mrazáku, kolík do srdce pouze paralyzuje, apod.), pro mě asi nejstravitelnější obraz upírů 21. století ze všech těch novějších pokusů o refresh. Krom skvělých scénářů každé epizody jsou hlavními esy Moonlightu neotřelé mono/dialogy se spoustou jemného černého humoru a chytře napsané postavy, z nichž snad žádná nevzbouzí ani náznak antipatií. Naopak, hlavní dvojice je absolutně bezchybná. On, soukromé očko, upír, který nesnáší to čím je…Mick St. John je chodící charisma a opravdový charakter, vedle kterého všichni ti Edwardové (TS), Billové (TB) a jim podobní vypadají jako břídilové. Ona, bulvární reportérka, člověk…Beth je zpočátku zmatená z pravdy o Mickovi, ale později se oba doplňují ve svých profesích a jiskření na sebe nenechá dlouho čekat. Nezbývá než si ťukat na čelo nad logikou studií, protože ten konec zvonec po 16. epizodě byla takřka podpásovka. 91% (21.03.2010)