Duna

1984 všichni bílý a bez soudnosti, 2021 všichni černý a bez koulí (doslova). Povinná šovinisticko-rasistická poznámka check. Nicméně by mě nenapadlo, že budu mít někdy takové nutkání zvednout hodnocení Lynchovy cringe pohádky. (2,5* - generický shluk sci-fi propriet - malé bezvýznamné plus za vážky - viděno v Theatre Deluxe, takže nikdo nemůže nic říct jako). (25.10.2021)

Ne bez chyb, přesto euforie. Dunivá epika i překvapivě dojemný příběh o překonávání strachu ze sebe a z neznáma. Daleká budoucnost těžko mohla působit víc realisticky a zvláštně komorně. Povedly se figury, Villeneuve překonal dutý manýrismus Blade Runnera a servíruje obrazy s potem a krví. Duncan Idaho mi konečně v srdci nahradil Aragorna. V několika momentech mi to přesně evokovalo ty intenzivní pocity z knihy. Ale jako film to stojí na vlastních robustních nohách. Dvojku bych dal okamžitě.. (18.10.2021)

// Pět řad politiky ze Hry o trůny narvaných do dvouapůlhodinového filmu, který je paradoxně i přesto velice pomalý jak v budování světa, tak napětí. Jenže v tomhle případě jsou ty komornější momenty opřeny buď o skvělý soundtrack, nádhernou kameru, nebo výborné herce (Rebecca Ferguson je tady neskutečná), takže se člověk v podstatě jen modlí, aby to kvůli tomu celé neskončilo moc brzy, protože ještě nemá dost. Takový hlad po zápletce jsem v kině neměl ani nepamatuju, Villeneuve ale naštěstí nepřestává servírovat. Ať už jsou to dechberoucí akční sekvence, momenty zrady, či hutné vize toho, co se teprve stane. Je to vlastně strašně fajn vidět na velkém plátně zase jednou nový svět představovaný s takovou důkladností, jako to kdysi činili Lucas, Jackson, nebo třeba právě Benioff s Weissem. Villeneuve na to jde sice trochu jinak, jeho film se tak oproti těm výše zmíněným látkám dost vymyká, a určitě to nesedne každému, pokud na tu jeho hru však přistoupíte, čeká vás ten typ zážitku, který se v kinech objeví jen jednou za pár let. Užijte si ho. 9/10 (23.09.2021)

Pro mě je tohle prostě definice řemeslně kompetentní nudy. Nějak se neumím napojit na to, odkud přesně by u tohohle filmu měly přicházet silnější emocionální podněty. Jako ve které chvíli si někdo říká "tohle stojí za to vidět, tohle je fakt dobrý" a proč? Na audiovizuální rovině to je přesně takové, jaké jsem čekal, příběh (pokud se tomu sledu událostí dá říkat příběh) je v podstatě jen nekonečná expozice věcí, co mě nezajímají. Alegoricky to nemá větší hodnotu než libovolné jiné sc-fi s podobným námětem. Co s tím mám dělat? Timothée je nejspíš fajn kluk, viděl jsem s ním nějaké rozhovory, kde působil jako takový naivní sympaťák, ale režiséři ho tradičně vedou jako mokrej hadr smýkající se pomalu po okně špinavýho auta a jako protagonista je pro mě naprosto nezajímavý. Fakt vůbec nevím, co si z toho všeho mám vzít. A ta legrační sebedůležitost, která svojí absurditou skoro dotahuje Jokera, taky moc nepomáhá. Dávají k tomu v kině nějaký lepší popcorn s příchutí Koření? To jsem zmeškal. (27.10.2021)

Hele, dejme tomu, že většinu současných filmů nemusíte nutně vidět v kině. Jejich vizuální stránka není dostatečně zajímavá, či obrazově sofistikovaná, chybí jim něco, co by vám přivedlo mrazení v zátylku, takové to příjemné mravenčení, nemotivuje vás to vidět na velkém plátně, případně to jsou rovnou tupé omalovánky pro týnejdžery (ups, slyšel taky někdo Marvel?). Takže vám bohatě stačí velká TV doma, případně monitor, pokud jste opravdu nenároční diváci. Ale Villeneuvova Duna, ach bože, to je úplně jiná liga, to je film, pro který se staví velké sály a velká plátna. Takováhle obrazová epika tady nebyla od …… no možná od Nolanova Interstellaru, a co se týče uchopení génia loci pouště, jejich čarokrásných dun a rozpáleného písku, něco podobného tady nebylo celých 60 let, kdy měl premiéru – jak Steven Spielberg prohlásil „zázrak filmu“ – Leanův ´Lawrence z Arábie“. A i všechno kolem v Duně je triumf filmového designu, netuctová architektura velkolepých rozměrů, design interiérů, který dokresluje fantastické obrazové kompozice. A do toho neuvěřitelně dobrej casting, nejvíc nadšený jsem byl z Chalameta, přesně takhle jsem si představoval Paule Atreidese. Další důvody, proč tohle je film pro kino – mocná dunivá Zimmerova hudba (kvalitní audio set neprostou nutností) a pak prostý fakt, že Villeneuve rád točí v šeru, v noci, takže velká část filmu je potemnělá a tady si Villeneuve hraje se světlem a stíny a zlověstným příšeřím. Doma na počítačí uvidíte leda velký hovno. Takže vám závěrem dám takové malé, příjemné přátelské popíchnutí – pokud na základě toho zmíněného hovna chcete hodnotit takovouhle obrazovou epiku, tak jste idioti (bez smajlíku). (21.10.2021)