John Carter: Mezi dvěma světy

Hvězda za naspeedovaného prasopsa, hvězda za skvělé triky (s výjimkou Kitsche na lanech, to je zpětně LOL roku 2012) a půl hvězdy navrch za pokus o franšízu, kterou si frajeři nabubřele utřískali k smrti hned na startu. Mimochodem, brát se tenhle film ještě mnohem víc vážně a mít srandovní stop motion triky, byl by to kult! (17.07.2023)

Očekával jsem od toho mnoho, ale jediné, co mi to pořád připomínalo byla Herbertova Duna a spousta dalších podobných filmů (výčet má ve svém komentáři uživatelka Mertax). Spousta klišé a již vyřčených dialogů. Kromě vizualizace nic zajímavého, ale jelikož vizuálně "krásné" jsou dneska téměř všechny filmy, nemůžu to ani hodnotit. Spousta chyb ohledně jeho síly atd. (probíráno již v jiných komentářích). Hodnocení 35%, očekával jsem od toho filmu mnohem více i se dalo vyždímat mnohem více. (08.03.2012)

Tak až tak dobrý film som nečakal. Na čím väčšom plátne si to pozriete, tým viac sa vám film bude páčiť. Narážam na obrovské zubaté biele chlpaté obludy. Všeobecne mám rád sci-fi a fantasy. Tento film je presne to čo moja duša potrebovala. Porovnanie s Avatarom prípadne Princom z Perzie podľa mňa nie je na mieste, pretože je to proste o niečom inom a schéma je tiež iná. Vždy som premýšľal ako by to vyzeralo keby sa človek ocitol na inej planéte a ako by sa tam správal. Film mi celkom pripomínal dokonca Hviezdne vojny, čo je vždy plus. (10.12.2012)

Andrew Stanton pojal myšlenku, že natočit davový velkofilm jako z šedesátých let lze bez zruinování studia natočit jen pomocí mocného CGI (se kterým měl ostatně bohaté zkušenosti), a téměř dokonale se mu podařilo potvrdit opak:) S velkou pravděpodobností se tak druhého dílu tohoto megaspektáklu nedočkáme. Těžko říct, čím to bylo, každopádně Taylor Kitsch si tímhle kusem připsal první brutální kasovní propadák made in 2012 ověnčený jeho jménem - ten druhý byl Battleship, pokud si na to ještě pamatujete;) Paradoxně větší šance na vaši vzpomínku má ta totálně přestřelená patrio-military kokotina, a to nejenom proto, že v ní na rozdíl od Johna Cartera Kitsch tráví čas v uniformě US Navy a ne v kožených slipech. Netuším jak, ale faktem je, že přes obrovsky rozmáchlé bitevní scény, megalomanskou výpravu, velkého obdivu hodné efekty a zajímavé obsazení (ano, přes tohle všechno) nemají první setkání hrdinného veterána konfederační armády nic, u čeho bych si řekl "wow, tak tohle rozhodně budu chtít vidět znova"... dobře, Dejah Thoris v těch svých velmi střídmých kostýmech by to možná splňovala, ale škoda takového materiálu na dětem přístupný film;) Naopak jsem si dostkrát říkal, že tohle je trochu moc komplikované/nelogické, a tamto zase hodně žánrově naivní, a ty, zubatá turbozrůdičko jsi zoufale průhledný tah ála Žáržár Binx. Kdybych toho Burroughse četl, možná bych to viděl trochu jinak, protože bych uznával, že to nešlo natočit lehčeji, aby to bylo zároveň jakž takž věrné předloze. Nebo možná ne. Ale faktem je, že od napsání předlohy uplynulo zatraceně hodně vody, a pro film zvolená forma a nahlížení na sebe sama prostě nejsou šťastné. Stopáž byla snesitelná, ale jen tak tak, a rozhodně jsem nebyl přikovaný k židli. A do škatulky dvojkových smolíků mám ještě jeden příspěvek - Mark Strong po Zelenom Lampášovi zaznamenal dalšího zajímavého záporáka, který si s největší pravděpodobností pokračování s už zaslouženým prostorem pro svoji maličkost neužije. John Carter každopádně dostane 60% a moje doporučení zní: pokud vám stačí technické kategorie a máte rádi dobrodružství ve stylu Mumie, jděte do toho. Pokud vás iritují bledí modelové, kteří neumějí moc hrát, tak se rozhodně držte dál:) (13.06.2013)

Space Opera, aká nemá obdoby. Prastará klasika scifi žánru, ktorá ovplyvnila knižný a neskôr aj ten filmový svet pritom rozhodne nie je tak detská a naivná ako sa môže zdať a vyniká striedaním odľahčených a vážnejších nálad podľa potreby či nepolopatistickým dávkovaním informácií pre diváka. Aj ten nie úplne chronologický vývoj deja slúži príbehu a zo záverečnej pointy aj zásluhou fantastického Giacchinovho soundtracku žmýka maximum, pričom emócie fungujú aj v iných kľúčových scénach. Že John Carter prepadol ma vlastne vôbec neprekvapuje, ale veľmi ma teší, že som aspoň jedno dobrodružstvo mohol zažiť s ním. I keď nie je zďaleka pre každého, ja som sa v ňom našiel. (29.05.2012)