• Fr
    ***

    Největší sluneční erupce v dějinách lidstva. Malé otřesy, povrchové praskliny, destabilizovaná zemská kůra. Přijde obrovská tsunami a magnetické póly Země obrátí své pole. Zkáze podlehnou nejen kulturní památky, ale celá města a státy. Světadíly...... Emmerich se s ničím nesere. Za sedm minut jsme u prezidenta a za chvíli v roce 2011. A zjišťujeme, že v Yellowstoneském národním parku už není Méďa Béďa, ale Ch.Frost, jehož krátký film o konci světa považuji za předčasný vrchol tohoto snímku. Čekat od Emmericha něco jinýho může jen ignorant. Konec světa není o citech, ale o destrukci. Pocity a vztahy nikoho nezajímají. A když už se někdo má ,,jen“ utopit, tak ať je zároveň rozdrcen letadlovou lodí. Emmerich je mistr obrazu, efektů a je veliká škoda, že ne scénáře. Laciné napětí však přes veškerou trapnost pobaví. Bohužel debilní finále ubírá další body (hvězdy) a vnitřně mě to mrzí. 2012 je totiž mnohem lepší než 10 000 př. n. l., ale těžit emoce z toho, že se sedmiletý dítě přestane počurávat může jen idiot. Nebo Roland Emmerich. PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ *(7.2.2010)

  • imf
    ****

    Ideově zaseklé v devadesátkách, rozpité jako stopáží, tak ratingem (klidně na film vezměte babičku, bude se dobře bavit) s jako obvykle civilním Cusackem v hlavní roli. Emmerich si ale spirálovitý sestup ke stále absurdnějším scénářům, nebo spíš chatrně maskovaným záminkám k likvidaci planety, plně uvědomuje, a tak diváka bombarduje ohranými klišé, často dotaženými ad absurdum, kdy se odněkud vynoří hláška nebo řešení, které byste čekali spíš od Toma a Jerryho. O občas vrávorajících tricích a okaté docukameře (digitál prosvítá jen na některých místech) už tu řeč byla, ale 2012 je většinu své mamutí stopáže dechberoucí, zábavná a předvídatelná tak akorát, aby se udržela v mantinelech přihlouplé zábavy pro eskapisty, nasteroidované egem německých puntíčkářů za kamerou. K bezkrevnému techdemu má Emmerich daleko, k opravdovým devadesátkám taky, ale touhle opožděnou letní petardou byste na velkém plátně pohrdnout neměli, i přesto, že posledních třicet minut budete víc zkoumat dno popcornového kýblu, než dění na plátně. :) 7/10(5.11.2009)

  • Anthony
    **

    Mám rád katastrofické filmy. Film mě často dokáže uspokojit čistě útokem na první signální tím, že mi nabídne strhující záběry, kde něco vybuchuje nebo se něco bortí. Při letmém pohledu na to, o čem vypráví film 2012, jsem byl v očekávání skvělé podívané. Přestože se v tomto novém počinu Rolanda Emmericha mnoho velkolepě destruktivních scén objevuje, jsem spíš z výsledku zklamán. Kromě úžasných výbuchů potřebuji také hrdiny, o které se mohu bát, příběh nebo aspoň nástih příběhu, který mě strhne a není za hranicí parodie. Tento film hranice parodie překračuje většinu své hrací doby. Abych byl dobře pochopen: nehledám ve filmech podobného ražení nutně logiku, pravděpodobnost a nevadí mi jestli se dozvím, že nevídané katastrofy vyvolalo cosi jako zmutovaná neutrina. Problém je v tom, že kdykoli nějaká postava otevře pusu, je to jako z filmu bratří Zuckerů z osmdesátých let. Říct, že se tu lidé chovají nesmyslně, je ještě hodně slabé. Většině postav jsem vlastně přál, aby umřely co nejrychleji a já už je nemusel poslouchat. Všechny ty různé nablblé loučící telefonáty mi už lezly krkem. A akční scény - jsem opravdu velkolepé (za to ty dvě hvězdy), ale - jednak jich není tolik, film je příliš dlouhý a většinu doby tak právě různí nezajímaví lidé plácají kraviny a jednak jejich přemrštěnost je tak velká že je to dost na škodu. Kdyby Emmerich trochu ubral plyn, ještě by mě to mohlo strhbnout, ale takto... Jeden příklad: mám velmi rád destrukční scénu v Dnu nezávislosti, jak vybuchují mrakodrapy, auta létají kolem, letadlo odletí na poslední chvíli a pak je tam pes, který na poslední chvíli skočí do bezpečí - ten psí závěr této scény ve mně vyvolal úsměv a bral jsem to snad za vědomé pobavení od režiséra. Teď o tom pochybuju. Scéna několikanásobně utíkající rodiny Johna Cusacka (auto, letadýlko, další auto, letadlo) je jako ta přemrštěná scéna se psem z nezávislého dne natažená na dvacet minut. A když už jsou meze, kdy se člověk o hrdiny bojí a kdy se už směje stupidnosti toho, co se před ním odehrává, překročeny po třicáté, člověk už to nemůže brát vážně ani trochu, čímž ztratí celé ty úžasně vypadající scény na zajímavosti. A závěr je moc dlouhý, bez napětí, když už jsme předtím viděli velkolepé scény bortících se kontinentů, tak poslední půlhodina je vlastně nicotná záležitost uvnitř zaplavovaných chodeb. Podobně do ztracena třeba vycházel i Den poté, úžasné efekty ze začátku (tornáda, vlny, zamrzlý vrtulník), aby byl pak závěr zcela o ničem - o putovaní zasněženou plání. A hudba Haralda Klosera je zcela průměrná, škoda, že už dávno Emmerich nedělá s Davidem Arnoldem.(26.1.2010)

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • - Pro doplnění efektů bylo použito zelené klíčovací plátno 12 metrů vysoké a 180 metrů široké. (oje)

  • - Roland Emmerich se nechal slyšet, že 2012 bude poslední katastrofický film, který natočil. (HellFire)

  • - V některých kinech je film uváděn v 20:12, v souladu s názvem filmu. (Benjamin-L)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace