poster

Hranice ovládání

  • USA

    The Limits of Control

  • Slovensko

    Hranice ovládania

Krimi / Drama / Mysteriózní / Thriller

USA, 2009, 116 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • gudaulin
    ****

    Jim Jarmusch patří k legendám americké kinematografie a má ve světovém měřítku takové jméno, že prakticky nemusí přijímat nějaké kompromisy s divákem a distributorem a může naopak stvořit film k obrazu svému. Na Hranici ovládání je to znát, protože je to absolutně nedivácký film, který udělá radost poučenému fanouškovi, který ví, co od svého oblíbence očekávat a v čem je jeho silná stránka. Tím je vytváření atmosféry kombinací hudby a kamery - tím se podobá např. jinému americkému režiséru Lynchovi. Naproti tomu děj a tempo jsou podružné, naopak se dá říct, že Hranice ovládání je tak pomalá, že může nepoučeného diváka a nedejbože fanouška akční tvorby přivést na hranici šílenství. Na druhou stranu dost dobře nerozumím nelítostným odsudkům a odpadům těch, kteří dokázali nadělit jinému Jarmuschovu filmu Ghost Dog 4 nebo 5 hvězdiček, protože ty filmy jsou prakticky o tomtéž a nasnímané podobným stylem. Jarmusch jenom lehce změnil priority a víc zvolnil tempo. Místy vytváří až hypnotickou atmosféru a směřuje neodvratně k rafinované pointě. Třešničkou na dortu je přítomnost řady slavných herců v epizodních rolích, naopak musím zkritizovat kvalitu dialogů, které opravdu místy zavání pseudointelektuálním žvástem, je to holt taková sebestředná tvůrčí manýra, a stejně tak celé to spiknutí má nereálné rysy, je zkrátka zjevně umělé. Celkový dojem: 75 %.(25.2.2012)

  • Traffic
    ***

    Parodie na 007, (pseudo?)intelektuálské cvičení na toto téma, nebo snad ještě něco jiného? Seznamte se s bezejmenným zabijákem, který si zásadně objednává dva šálky pressa naráz, doslova nikdy nespí, nesnáší mobilní telefony a bouchačky, v pouzdru na kytaru nosí skutečný nástroj, odmítá obšťastňovat roztomile naservírovanou bondgirl ("Nemáš rád sex?" "Ne když pracuju.") a do přísně střežených prostor proniká silou mysli. Švanda k popukání? Rozhodně ne. Emocionální chlad, řada na první pohled banálních, matoucích motivů a výroků, minimalistický vrchol filmu v momentě, kdy ústřední postava vykročí ze dveří v náhradním obleku a do strun se opře post-rockový soundtrack? Rozhodně ano.(16.7.2009)

  • swamp
    ***

    Režie Jim Jarmusch, v hlavní roli Isaach de Bankolé, ve vedlejších se mj. objeví "nečekaně" Bill Murray, Tilda Swinton, dále Gael García Bernal, John Hurt a další.. Řekl bych typický Jarmuschův film, s důrazem na estetično - přesto mě zprvu minul. Ty dvě hodiny v kině byly na mě trochu moc. Neustále se opakující alternativní stereotyp, který člověka sice neukolébal, ale nebylo to pravé ořechové. Po odchodu z kina se však snímek ve mně asi týden vstřebával a myslím, že jsem pochopil, oč šlo.. doporučuji příznivcům art filmů a samotného Jarmusche - jinak ruce (oči) pryč.(4.10.2009)

  • T2
    *

    Rozpočet $-miliónovTržby USA $426,688Tržby Celosvetovo $1,395,030║ Veru bola snaha o nejaký originálny pokus z minimom dialógov, pomalým slimačím príbehom (čo nič konštruktívne neponúkne), to hej, to sa musí nechať, ale nakoniec z toho bola len a len pretrpená uspávanka. Jim Jarmusch vie aj lepšie a pútavejšie točiť.... veľké sklamanie /videl v kine: 20%/ (videl na festivale Cinematik 2009)(16.9.2009)

  • fauxthum
    *****

    Isaach De Bankolé jako černý ninja se (podobně jako černý samuraj Ghost Dog) pohybuje subjektivním prostorem zrcadlícím svojí pravidelnou uspořádaností symetrického labyrintu „skutečný“ svět, který obývají „živé bytosti“. On sám se mezi „živé bytosti“ nepočítá – „mezi námi jsou ti, kteří mezi námi nejsou“ avšak on „není mezi nikým“. ___________ To, co Jim Jarmusch předvádí, je volné interpretační pole, ne úplně nepodobné filmům pracujícím s vyprázdněným narativem. Z hlediska narace tedy nepřináší nic nevídaného, ovšem on svým specifickým způsobem samotnou formu vyprázdněného narativu posouvá někam mimo hranice reálného – do snového prostoru labyrintů a metasvětů, do světů „na okraji“ (jestliže okraj ani střed neexistují, mohou se jejich zdánlivé obrazy nalézat kdekoli). Na rozdíl od Guse Van Santa (Gerry) nebo Bruna Dumonta (Twentynine Palms) aj., kteří vypráví příběh z „reálného“ světa pomocí obrazů, které porušují kauzální souvislosti vyprávění (není jasné co je pro děj relevantní a co ne, takže divák je neustále maten tím, že jsou mu předkládány pouze neurčité záhyby příběhu), se Jarmusch dotýká světů mimo, existence za horizontem – Jim Jarmusch překračuje zrcadlo. ___________ Film na vzdory své volnosti není vyprávěn svévolně – hlavní hrdina (a spolu s ním i děj) se pohybuje na základě logického systému, který je utvářen cyklickou hrou propojených znaků a (divákem) nerozluštěných šifer. Divák na základě toho všeho může film „číst“ různými způsoby, avšak nikoliv jakkoli libovolně. Film je přes svoji interpretační otevřenost pevně svázaný svojí logickou strukturou (třebaže se jeho logika rovná spíše logice cesty zenu), bez které by jeho hra byla nehratelná. Podobné postupy můžeme najít v literatuře např. u raných děl Michala Ajvaze nebo v žánrových labyrintech Jeana Echenoze. Ať mi tedy nikdo nevykládá, že to byla pseudointelektuální nuda a podvod na diváka a že se Jarmusch umělecky vyčerpal! U některých filmů by mělo být upozornění non-midcult, aby bylo jasné, že u něj duševně tupozrací měšťáci a kulturní snobové mohou zažívat silné okamžiky sebestředného utrpení.(24.11.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace