Quiet room ni jókoso

Taká japonská variácia Girl, Interrupted, ale podaná samozrejme v tom ich bláznivom štýle. Lenže aj napriek odľahčenému tónu a pár infantilným vtipom, sú tragické príbehy všetkých tých pacientiek na psychiatrii aj dostatočne smutné. Hlavná hrdinka si dlho nechce priznať, že ta skončila oprávnene, takže až kým si to neuvedomí, tak tam zažije kopu vtipných a aj smutných príhod. Bavilo ma sledovať všetky pacientky a celkom by ma zaujímalo, ktorá ďalšia z nich sa odtiaľ niekedy dostane, ale to sa samozrejme už nikdy nedozvieme. Celkovo to je po každej stránke vydarený film. 8/10. (30.12.2021)

Je to dosť dobrá komediálne ladená dráma z psychiatrického prostredia. Má celkom dobrý príbeh o mladej novinárke, ktorá sa preberie na samotke v psychiatrickej liečebni a snaží sa zistiť, prečo sa tam dostala, keďže neverí tomu, že by sa skutočne pokúsila spáchať samovraždu, ale zatiaľ sa zoznamuje s novým prostredím a jeho obyvateľmi. Spracovanie sa mi páči, síce filmy z prostredia psychiatrickej liečebne moc nevyhľadávam, keďže podobné zápletky a aj toto prostredie ako celok mi neprídu práve najatraktívnejšie, ale toto mi sadlo. Hlavná hrdinka pôsobí už od začiatku dostatočne zaujímavo, aby som bol zvedavý, ako sa s takýmto nečakaným stavom vysporiada. Tentoraz aj toto prostredie pôsobí výborným dojmom, mnoho zaujímavých pacientov, pričom sa ani moc nejedná o nejaké extrémy, ale skôr sympatické postavy, rovnako aj personál sa vydaril a všetky tie vzťahy medzi nimi, toto ma skutočne bavilo. Viac než dobre zvládnuté sú aj situácie mimo liečebne, kde sa postupne odkrýva celá pravda o hlavnej hrdinke, poteší viacero vydarených scén a tak ma to väčšinu času skutočne bavilo. Jedine až tá posledná štvrtina sa o niečo zhorší, celá predchádzajúca časť ma bavila rozhodne viac, ale ani s týmto nemám väčší problém a u mňa prevládajú dosť dobré pocity. Sadlo mi aj žánrové zaradenie, tu neprevláda ani jeden žáner, neustále sa to drží niekde medzi komédiou a drámou, pričom samozrejme občas prevláda jeden a potom zase druhý, navzájom si neprekážajú, ale pôsobí to tak prirodzene. Preto sa tu nájde dostatok zábavných scén, kedy sa dá zasmiať, ale aj tých vážnych. Herecké obsadenie je na tom dobre, veľmi sympatická hlavná hrdinka, ktorá tu skvelo sadla, k tomu správne uletený jej priateľ a plno vydarených, takmer výhradne ženských postáv, toto zloženie liečebne mi prišlo až prekvapivo príjemné. S réžiou a technickou stránkou som nadmieru spokojný, dobrý vizuál, kvalitné zvládnutie žánrov a tá správna dávka uletenosti, tu nemám problém. Čiastočne podobný I'm Cyborg, but that's ok z juhokórejskej produkcie tiež nebol najhorší, ale Welcome to the quiet room mi prišlo o triedu lepšie. Vydarená zábava, ktorá vylepší náladu. 75% (18.09.2013)

Občas citově kruté, ale také i bláznivě komediální, s výborným příběhem, který mi místy připomínal Přelet nad kukaččím hnízdem, takový je pro mě Welcome to the Quiet Room filmový debut, ve kterém si zahrála velkou hlavní roli Yuki Uchida. Zase trošku jiné pojetí prostředí psychiatrické léčebny, než u jihokorejského filmu I'm Cyborg, But That's Ok . Díky velkému množství komediálních prvků, je vážná atmosféra příběhu z psychiatrické léčebny pojata zajímavou uvolněnou formou, na kterou se příjemně dívá. 85 % (18.01.2010)

Myslím, že není na místě srovnávat tento film s korejským I'm Cyborg, But That's Ok jako s filmem, který je mu podobný, ale když už, tak tyto filmy srovnat jako naprosto rodílné. Protože krom prostředí - psychiatrické léčebny - mají jen málo společného. I'm Cyborg, But That's Ok byl pro mě naprosto šílený film, ve kterém od začátku až do konce nebylo jasné, co je výplod šílené mysli pacientky a co je skutečnost, a bylo těžké v tom všem hledat nějaký smysl. Takže ve výsledku mi tento film nic neřekl a stal se pro mě jen bizarní záležitostí bez skutečné myšlenky. Naproti tomu, když sledujeme v Quiet room ni yôkoso postavu Asuky, můžeme být zpočátku možná trochu zmatení, co se s ní stalo, jestli je skutečně šílená nebo ne, ale brzy chytíme nit. A i když se ve filmu vyskytují i mírně podivné scény, vždy jde rozeznat, co je skutečnost, a o tom to právě je. Jen takhle se filmu podařilo divákovi něco říct, vyjádřit nějakou myšlenku, a to originálním, zábavným, chvílemi i trochu dojemným způsobem. Ať už by dokázalo podivné prostředí psychiatrické léčebny jakkoliv přirůst k srdci, ať už bychom si jakkoliv zvykli, a možná si udělali i nějaké přátelé, je to jiný svět. A pokud máme skutečně žít, musíme se od tohoto světa odpoutat, vzít svůj život do vlastních rukou a vykročit směrem k realitě. To je to, co mi film řekl, a je možné, že stejně jako já by se s postavou sžilo i více diváků. Protože to není ani tolik film o šílených lidech z léčebny, jako spíš film o životě, tak jak ho může vidět každý z nás... Líbilo se. Líbilo se hodně. ~(4,8★)~ (10.09.2010)

Probudí se takhle holka v pokoji bez oken, k posteli je připoutaná a vůbec nic si nepamatuje. Zdravotní sestra jí řekne, že se pokusila o sebevraždu, holčiny přítel jí barvitě popíše, jak ji ráno našel přiotrávenou. Jenže něco tady smrdí... a nebude to jen Tsetsuova travka, kterou schovává v matrjošce. Jen nechápu, proč, když to vlastně bylo drama, proč to celé chvílemi vyznívalo spíš jako parodie na podobné filmy z psychiatrických léčeben... (17.06.2012)