Muž a jeho pes

Krásny a dojemný film. (17.09.2009)

Pre niekoho možno prvoplánový a citovo vydierací film, pre iného pomalá a kultivovaná snímka o priateľstve a ľudskej chamtivosti a zlobe. Belmondo na staré kolená dokazuje, že nepatrí do starého železa a možno práve v tejto polohe je mi omnoho sympatickejší. Smútok v jeho očiach bol ťahúňom vlastne celého filmu. Nejedná sa o geniálny film a Huster nedáva do filmu absolútne nič osobné a vlastné. Len sporadicky natáča scény, ktoré nie sú síce ničím výnimočné, ale ani nie sú zlé. Tá hodinka a pol čo som strávil pri pozeraní tohoto filmu mi bola veľmi príjemná a len ma mrzí ten otvorený koniec, pretože ktovie prečo ale Charlesové osudy by som veľmi rád sledoval aj naďalej. Film, ktorý sa nesnaží byť dokonalý ale ľudský. A v tomto smere mu to vyšlo. (01.02.2010)

Jean - Paul Belmondo si ve svém věku zahrál ve filmu o stáří a starostech kolem něho. Přišel o vše a vlastní jen jednoho psa. Docela smutný film, který nás donutí zamyslet se nad tím, co dál, když budeme až moc staří a život nás přestane bavit. Smutek ve filmu podporuje i hudba, kterou " stvořil " Philippe Rombi. Zazní zde i mimo jiné kompozice Ave Maria v podání Natalie Dessan... http://www.youtube.com/watch?v=spG4-Mudd3g (03.02.2010)

Není to sice zrovna příjemné zamyšlení a bilancování, ale rozhodně z kina neodejdete nedotčeni. (01.05.2009)

Bohužel je také někdy třeba si nalít čistého vína a přiznat nepříjemnou pravdu. Chvályhodný úmysl dát opět jednou hereckou příležitost Belmondovi sám o sobě nestačí na to, aby vznikl dobrý film. Je třeba připravit i pořádný scénář. Věřme, že to nebylo Belmondovo rozloučení. (16.11.2009)

vykastrovaný neorealismus, vykastrovany film (20.05.2009)

Jedině díky Belmondovi jsem dokoukala až do konce, nic víc film nenabízí. Jako remake Umberta D. to neobstojí, filmu se nedaří přenést pocit beznaděje a bezútěšnosti z původního snímku. Umberto D. je jeden z mých top filmů a i dnes má co říct, předělávka nebyla nutná. Nepříjemný pocit z kopy na sebe nalepených scén, které nefungují samy o sobě, natož dohromady, mě neopustil až do konce. Na původním filmu jsem nejvíc ocenila, že se nesnažil být prvoplánově dojemný; šlo mu o to co nejreálněji zachytit situaci stařečka i jeho okolí (služebná Maria), bez náznaků vyumělkovanosti...s o to větší intenzitou diváka zasáhl a přiměl k přemýšlení. Muž a jeho pes nic z toho nezvládá. Klíčové scény demonstrace, žebrání ani ta závěrečná nefungují (naopak na mě působily neupřímně), "odfláknuté" vedlejší postavy jsou jen do počtu, k negativnímu dojmu přispívá i přecitlivělá hudba. Ne, tohle se mi nelíbilo. (14.10.2012)

Trochu se toho filmu musím zastat, protože jsem na jeho adresu již četl pěknou řádku výtek. Náhodou, podle mě dobře vystihuje takový ten okamžik v životě, kdy už jste staří a chcete už jenom zemřít. Příběh je citlivě pomalu odvyprávěn a to malé citové vydíraní se zde skousne. Já si zde nebudu hrát na drsňáka, protože jsem k mému velkému šokojícímu zjišťěni zjistil, že jim nejsem.Většinou stačilo, strašně málo a já už se málem rozbulil.. Ono taky jde o to jaký vztah máte k Belmondovi. Když tohoto člověka milujete a naplno obdivujete jeho osobnost, film vás může položit už na začátku. A navíc budete obdivovat to jak se dokázal vypořádat s nemocí a opět natočit film. A tak mistrovsky v něm zahrát. Za chvilku už zapomenete, že ten Charles je vlastně Belmondo. Pro fanoušky Belmondo, je zhlédnutí Muže povinnost. A vy ostatní si to rozhodně užijete, tak napůl. Každopádně ten film, má své mouchy. Bylo zde pár míst, které jsem nepochopil a pár klišé současné kinematografie, ale celkově to je hezké drama a hlavně přenádherná pocta přenádherné osobnosti. Taky s velmi povedenou hudbou, která místy dělá divy a výborně dokresluje atmostféru a působivost scény, která díky ní často vyzní mnohem dojemněji. Jo a jinak Francouzi nezapomněli své výborné závěry. Závěr, byl opět nejlepší chvilka z celého filmu. A nejenom proto, že už je konec.:-) Hezký komentář: VMa, Enšpígl. (11.02.2017)

Miliónkrát videný námet starého pána a domáceho miláčika. V japonských snímkach a takisto v talianskom neorealizme však nevsádzali na kartu známej hviezdy, ako po rokoch úspešnej kariéry precitli do nových emočných sfér, ale vypovedali o niečom úplne inom. Ako Belmondova rozlúčka bez väčších ambícií stráviteľná a príjemná jednohubka. (09.03.2018)

Vysoce umělecké dílo režiséra Francise Hustera. Jean-Paul BELMONDO zde vynikajícím způsobem ztvárnil stárnoucího muže, který se dostal do těžké životní situace, kde nikoho nezajímá jeho osud. Jediným přítelem, ale též odpovědnost za živého tvora mu zůstal jeho pes. Nádherný baladický příběh, kde už není Belmondo rošťák a bonviván (jak jsme jej znali), ale dokázal, že je vynikajícím a charismatickým hercem i ve svých 76 letech. Kdo umí, ten umí. Velmi zajjímavé na filmu je ten fakt, že zde dostaly úlohu všechny bývalé velké hvězdy francouzského filmu, které též zestárly. Všechny - zdůrazňuji v š e c h n y jsem je poznala (ačkoliv někteří byli k nepozáni). (15.12.2009)

Film s prostým a nic neříkajícím názvem, za kterým se skrývá velké osobní drama člověka na sklonku života, který o všechno přišel a čeká v podstatě jen na to až si pro něho příjde zubatá s kosou. Tenhle film je tak tísnivý až mě z něho rozbolelo srdce, i kámen by se musel na Charlesem ustrnout. Akorát si nejsem si nejsem jistá, jestli jsem udělala dobře, když jsem tenhle příběh viděla. Chci si Belmonda uchovat v hlavě jako silného muže, který dokáže ve svých filmech srovnat francouzské podsvětí na jednu hromadu a tenhle film ty vzpomínky vyhodil do povětří. (07.07.2011)

Celou dobu film sleduje Charlese, ale ve výsledku je právě jeho postava to, co člověk sleduje nejmíň. Charles je jen situace, která nutí jednat postavy okolo. A my jen pozorujeme tu dekadenci, strach a slabost, zrcadlící se v průměrných lidských charakterech. Nakonec i ten pes má v sobě více morálky a charakteru, než jeho lidští protějšci. (27.05.2009)

Emocionální vydírání par exellence. 1) Jednu hvězdičku za vynikajícího 71letého Bebela. Další za "filmovost" snímku, vyprávění beze slov. Poslední za fakt, že mě film nakonec přece jen dostal. 2) Dát plný počet tomuto pravděpodobnému epitafu Belmondovy tvorby mi brání nejen zřejmé citové vyděračství díla, ale i zoufale nudná pomalost příběhu. (02.08.2011)

Hrozně nudný, špatně natočený film s nepříjemnou tklivou hudbou. Je to také divné, prázdné, rozpačité. Viděl jsem většinu Bebého filmů, mám mnohem raději jeho bezstarostnou, frajerskou polohu. Tady nemá moc co hrát - stačí se jen smutně koukat - a evidentně, podle jiných komentářů, to spoustě lidí stačí. To já si radši pustím podesáté Bezva fintu. (17.04.2023)

Film, který má furt stejný tempo a Belmondovi jsem jeho roli vůbec nevěřil, až na konci se oboje trochu změní. (20.02.2011)

Kdybych se nepodíval na film o filmu, ani by mě nenapadlo, že to má být remake skvělého italského filmu Umberto D. Osamělý starý chlapík a roztomilý psík ve mně nedokáží vyvolat žádné velké emoce. Tedy v tomto francouzském provedení. Takhle šíleně tlačit na pilu a snažit se ždímat slzy, to se moc nevidí. Belmondo dokáže být skvělý dramatický herec, ale v tomto filmu dostal roli, která byla sice docela dobře zahraná, nicméně hrozně napsaná. Nejspíš dělal, co se po něm chtělo, ale na mě nezabral ani detail na slzu kanoucí z oka. Jen si na některé scény vzpomenu, je mi líto zmarněného námětu. (09.11.2009)

Smutný příběh s vynikajícím Belmondem v netradiční roli. Pokud se jedná o jeho poslední filmovou roli (a je to více než pravděpodobné), tak se jedná o rozloučení více než důstojné. V tomto filmu se Belmondovi po herecké stránce nikdo nemohl rovnat a obzvláště Hafsia Herzi předvedla v jedné ze scén jeden z nejhorších hereckých projevů, jaký jsem za poslední dobu viděl. Jean-Paul je zkrátka PAN herec. On a poměrně slušná hudba vytahují tento film z šedého průměru. (23.06.2010)

Přijde na to, co máte jako diváci rádi. Jestli Belmonda, pravdu, melodrama... Melodrama to je, Belmondo v tom hraje a pravda je taková, že je na něj smutný pohled. Mrtvičně ochablý obličej, podivný nemizící úsměv a nekonečné čekání na každé další slovo. Tím více je s podivem, že mu to ještě pořád docela sekne, ale o tom doufám ten film být neměl. I když těžko říct, o čem vlastně být měl. O stáří? O naději v člověka nebo v život? Má to diváka za každou cenu rozplakat, nebo to nese i nějaké poselství? O co vlastně šlo tomu nezodpovědnému, tu důstojně hrdému, tu dětinsky nerozhodnému staříkovi? Co za vztah to měl se svou bývalou milenkou, jež jej s tak velkodušným výrazem vyhnala na ulici?            Některé ty pomalé, zajímavou hudbou podkreslené scény se starým mužem, hledícím oknem do noci, by vskutku mohly v jiném případě aspirovat na filmový zážitek pololetí, ale tady ne. Pro mě je tu nejzajímavějším poselstvím, že francouzskému vysloužilému vojákovi asi nestačí penze ani na slušný podnájem. Takže to beru tak, že Belmondo si ještě chtěl zahrát v solidním filmu, což se mu jakžtakž povedlo, ale až do svých pětasedmdesáti si Muže a jeho psa asi znovu nepustím. (26.09.2010)

Po mém soudu se tohle ani nemělo natočit. Smutný pohled na Belmonda by se dal lehce přejít, kdyby nebyl smutný pohled na celý film. Nudná sentimentální story, bez výraznějšího nápadu, obsahuje dost nic neříkajích scén a ještě je podtržená nedotaženym koncem. Historik to popsal ještě trefněji. (09.01.2011)

Film se až upjatě drží tradičního starého vyprávění filmových příběhů, bez prolínání různých jiných dějových linek, bez flashbacků a podobných trendy scénáristických vylepšenin dnešního polouměleckého dramatu. Trochu tak navazuje na italské neorealistické filmy o chudých či společností vyvržených jedincích. Smutný film to jistě je, však je také o stáří a to veselé nebývá. Ale také je to snímek velmi sentimentální a klišovitý. Belmondo se však loučí se svými diváky tak, jak by si to zasloužil každý velký herec. Kdyby byl méně nudný úvod a trochu jiný i závěr filmu, neváhám se čtyřimi hvězdičkami! (23.05.2009)