Sherlock Holmes

Já osobně jsem nadšen. Především vizuální pojetí filmu má u mě za výbornou. Rozestavěný Tower Bridge to je do slova prezident všech filmovejch nápadů. Opravdu pěkně se mě na ten starej temnej London plnej chudoby a špíny koukalo. A nejen koukalo. Ono se to dobře i poslouchalo. Vtipu, sarkasmu a ironie bylo v dialozích tolik, že by zaplnili celý Paroubkovo břicho. S hercema jsem problém taky neměl, možná, až tak neseděl Jude Law a Strongování by mohlo být určitě více, ale zase, kdyby hrál Watsona třeba Putin, bylo by to nejspíš horší a dát 128minutový záběr do tváře Stronga a nazvat tento záběr Sherlock Holmes by asi taky nebylo až tak pistáciový. Za zmiňku stojí i hudba, tady potěším hlavně mistra Zimmera, protože do jeho soundtracku jsme ochoten investovat svou těžce vydřenou, tvrdou českou euroměnu. No a nakonec nikoli japonec, ale děj. Během celého příběhu mě něco jakoby vyrušovalo a bohužel to nebyla ta krásná holčina sedící vedle mě. Nedokázal jsem se do příběhu ponořit na max, nohy a prsa jsem v něm měl, ale palice mě pořád čouhala ven a to byla velká škoda. Jak Guy Ritchie pojal Sherlocka Holmese neřeším a plně podporuju režisérovo právo na vlastní zpracování. Pokud vznikne pokračování a já snad poprvé v dějinách filmu doufám, že ano a bude se věnovat vyšetřování klasickýho zločinu, říkám už teď, sem s tím Gáji ! (21.01.2010)

Boys will be boys. I když Downey hraje znovu Tonyho Starka, i když na Ritchiem Madonna napáchala zřejmě nenapravitelné škody, přesto je Holmes uvědomělým popcornem, který neztrácí kontakt s předlohou ani s cílovým publikem. Akční scény střídá pomrknutí na čtenáře, kočkování hlavních hrdinů (zní to gay, ale... však uvidíte) táhne diváka skrz pomalejší pasáže a starý dobrý (skrz naskrz neviditelně digitální) Londýn vás vtahuje do svých ulic se stejnou elegancí, s jakou Holmes střílí z rukávů své dedukce. Je to lehké, trochu povrchní, ale s rafinovanou příchutí, dlouhým ocasem, který žádá opakované zhlédnutí. K čertu s pobouřenými holmesology, tenhle update jiskří jak obloha o Silvestru a když Zimmer hrábne do synťáků a Downey v hlavě zkalkuluje, jak poslat protivníka na šest měsíců do nemocnice, je vám jasné, že tenhle Sherlock má nejen pohnutou minulost, ale i světlou budoucnost. (11.01.2010)

Bych nepích, že Sherlock tak dobře boxuje.. Slavný detektiv z Baker Street se chová jak pradědeček Jamese Bonda, v zápase bez rukavic by v klidu zřezal cigoše Pitta, ženami až na výjimku pohrdá a ke psům se chová takovým způsobem, že ten z Baskervillu už raději dobrovolně skočil s traverzou na hřbetě do blat. Podivné vykreslení krále dedukce s lulkou, řeknete si, ale ze všech těch minulých má nakonec možná nejblíže k pravdě.. Film o střetu racionální mysli se (zdánlivým) nadpřirozenem nese všechny znaky Ritchieho tvůrčího rukopisu, obsahuje pár opravdu zajímavých scén (výbuchy na jatkách, veškerý Strong, závěrečný boj na rozestavěném Tower Bridge) a těží z Downeyho nepopíratelného charisma, přesto si však myslím, že příběh o britském hrdinovi v digitálním Londýně se celou dobu tak trochu tváří příliš americky. Především ten "Verbinského" konec vypadal, jako by Guy příliš často poslouchal píseň své exmanželky Material Boy.., ehm… teda vlastně Girl. Závěrem si neodpustím suchý vtípek, trefně charakterizující obě hlavní postavy. Holmes s Watsonem si vyrazí na výlet do přírody, navečer se utáboří na kraji lesa a jdou spát. Uprostřed noci se Sherlock náhle probudí, šťouchne loktem do svého přítele lékaře a ptá se: „Nerad vás budím, drahý Watsone, ale co usuzujete, když se podíváte nahoru?“ Ten si rozespale prohlédne noční oblohu a říká: „Díky velmi dobré viditelnosti všech hvězd a panujícímu bezvětří lze říci, že nás zítra čeká jasný den, i když vzhledem k tomu, že se již nyní třesu zimou, očekávám velmi chladné ráno.“ Na to Holmes uznale pokývá hlavou a praví: „Brilantní dedukce, drahý Watsone, ale co jsem od vás chtěl slyšet je to, že nám někdo ukradl stan..“ (24.05.2010)

Trestuhodne nevyužitý Mark Strong, strata tempa v prostrednej tretine a absencia scény z traileru, v ktorej Rachel v podväzkoch kope Downeyho do rozkroku. Toľko k negatívam, zvyšok už iba chválim. Je to štýlové, dobovo atmosférické, veľmi dobre natočené (hlavne v akčných scénach) a ústredná dvojka srší slušnou buddy chémiou. Niekomu sa môže zdať, že chýbajú hlášky, čo je v podstate pravda, ale dialógy sú napriek tomu svižné a vonkoncom nie nudné, práve naopak, najväčšiu dynamiku čerpá film práve z nich. No a z muziky. Hans Zimmer vykradol Hapkovu Perinbabu a Tisícročnú včelu, skombinoval ju s Morriconem a zvučkou z Dextera a teraz machruje, že skomponoval soundtrack roka ;-). Lenže ono je to pravda, hudba je snáď najvýraznejšou zložkou filmu. Spokojnosť a okamžite chcem dvojku. (08.01.2010)

Guy Ritchie je jedním z těch režisérů, kterým přiznávám vysoké kvality, ale jejichž filmy mě nechávají chladným. A když to trochu přeženu: Sherlock Holmes mě přímo zmrazil. Nenudil jsem se, nebavil jsem se ... prostě jsem ho jenom viděl a dál už mě vůbec nezajímá. Vypouštím z hlavy, že existuje. Sherlock. Guy. (20.01.2010)