Dva na cestě

Jako jo, zahrané (navíc tu hraje Audrey Hepburn, tu mám hodně rád) a natočené je to skvěle, navíc to celé je i dostatečně promyšlené a retrospektivní děj tu je kupodivu obrovským kladem nejen svojí promyšlenou návazností. Navíc i ten humor je zde mnohdy funkční a skutečně vtipný, nejedna věc mě tu dokázala nahlas pobavit, což jsou jen další body k dobru. Po téhle stránce se mi Dva na cestě líbilo fakt hodně. Blbý ale je, že to je úplně zbytečně natažené na dvě hodiny (přičemž to na ně fakt nevystačí), takže jsem se u toho místy docela nudil a navíc žádné silnější dojmy z toho taktéž nemám. A mrzí mě to, protože objektivně si ten film minimálně slabé 4* zaslouží určitě. Možná je sem časem dám, třeba mi to časem v hlavě utkví jako docela dobrý zážitek, ale v tuhle chvíli i s přihlédnutím na všechny klady bohužel nemůžu dát víc, jak lepší 3*. (29.07.2021)

Tvůrci tohoto nevšedního britského romantického filmu nezapřou silnou inspiraci Claudem Lelouchem, jehož filmy Muž a žena a Žít a užít aktuálně slavili obrovský úspěch po celé Evropě i za oceánem. Ještě i ta Manciniho hudba silně připomíná Francise Laie. A byť mě Lelouchův zmíněný film ze stejného roku oslovil o něco víc, i zde ono vyprávění vztahového příběhu na přeskáčku ve dvou vrstvách funguje krásně a navíc jde svou vlastní cestou. Komedie z minulosti hlavní dvojice, tvořena příběhem mladého zamilovaného páru, jejich veselých zážitcích kolem seznámení a společných radovánek na cestách, se zde působivě prolíná s dramatem z jejich současnosti po více než 10ti letech společného života. V obou rovinách režisér s oběma hercema (velmi vydařené spojení Audrey Hepburnové a Alberta Finneyho!) doslova naplnil film silnými emocemi, aniž by tlačil na pílu a stejně jako u Lelouchových snímků, i Donenův film ve vás místy vyvolává ten dojem... že nesledujete hraný film, ale jakoby kousek nafilmovaného života samého. 80% (03.01.2021)

Tuto spíše dramatickou road movie jsem stále odkládala, dobře si vědoma toho, že to bude bolet, a taky že jo. Ne že bych si dělala nějaké iluze o manželství, ale oba hlavní představitelé tu nádhernou chladnost, nevraživost a odcizenost zahráli tak dobře, že mě popadla deprese. A z té deprese mi ještě vosk ze svíčky vytekl na postel a já teď zaboha nevím, jak/jestli to půjde dolů.. prostě dráma, ale vraťme se k filmu. Líbí se mi příznačný název, život jako cesta, dva lidi, kteří ví, že k sobě patří, ale musí si stavět do cesty různé překážky a... úžasně propletené dějové linky minulosti a přítomnosti. To poslední bych vyzdvihla asi nejvíc, neustálé střídání děje, jak manželé rekapitulují svůj život, hledají místo, od kterého to šlo do háje.. a přitom cítí, že nikoho lepšího k sobě nenajdou. Protože stejně tak, jako neexistuje bod "a žili spolu šťastně až do smrti..", neexistuje ani bod "a tady už to bude jen zlé a horší.." Tak to vidím já a Mancini to dopoví ;-). (12.01.2014)

Třetí spolupráce Audrey Hepburn a Stanleyho Donena působí tak trochu jako variace na stokrát viděné. Krizí zmítaný manželský pár mapuje vývoj svého vztahu, což nám režisér předkládá prostřednictvím náhodně seskupených časových rovin. Nápad jistě originální, ale ne zcela funkční. Každý zajímavý moment ze života dvojice totiž skončí dřív, než stačí v divákovi výrazněji rezonovat. Také tvrzení, že láska je nejkrásnější na začátku a po složení manželského slibu jde všechno do kopru, není ničím novým. Nepřekvapivý dějový vývoj vynahrazují herci, především civilně a nestylizovaně obsazená Audrey, po jejímž boku se neztratí ani Albert Finney v roli manžela. 6/10 (04.12.2009)

Film to byl bezesporu zajímavý, bavilo mě, jak si tvůrci hráli se všemi časovými rovinami, jejichž prolínání bylo zvládnuté tak dokonale, až mě občas mátlo, ale ani tak jsem nebyl ušetřen negativních dojmů. U některých pasáží jsem se totiž musel velmi snažit, abych se na ně dokázal soustředit, protože jsem se začínal lehce nudit a mé myšlenky jevily snahu o to, aby se mohly volně potulovat. Pokud jde o obě hlavní postavy, působil na mě Mark občas tak trochu jako blb a Joannu hrála Audrey Hepburn, takže by mi byla sympatická, i kdyby na těch cestách vraždila a rozpitvávala malá koťátka. No, a kdyby se právě takovým způsobem postarala o malou Ruthie (a její vypatlané autory), byl bych štěstím bez sebe. / Poučení: Na vtazích je třeba neustále pracovat. (25.03.2023)