Temné stíny

Příčinou přeplácanosti, kterou lze ignorovat nejdéle do finále ve stylu „neboť nevíme, jak to elegantně utnout, raději všechno podpálíme“, není nadbytek postav. Jít jenom o komické figurky, jejichž výstřední chování bude generovat doprovodné vtipy, nechť jich je třeba dvakrát tolik. Problém spočívá ve snaze nabídnout každé z postav důstojný prostor, ve stručnosti objasnit, v čem tkví její problém a jak jej hodlá řešit. I to by se jistě dalo na ploše dvou hodin vyřešit. Se scénářem, který jednotlivé dějové linie prováže a odůvodní například, proč titulková sekvence (která by dle mého konzervativního přístupu měla být směrodatná) slibuje, že budeme do tajemství rodů Collinsů zasvěcováni nezúčastněným pohledem návštěvnice zvnějšku, ačkoli se hlavní hvězdou večera vzápětí stává pobledlý elegán. ___ Cíle protagonisty i ostatních víceméně jenom tušíme, než aby byly zřejmé z toho, co ony bytosti konají. Každou chvíli je kladen důraz na jiný motiv, čemu se podřizuje jednání postav. Barnabáš zřejmě prahne po pomstě, proč na ni ale na chvíli nezapomenout, když se nabízí možnost obohatit film pár lascivními záběry Evy Green, přesněji jejích nohou a jejího výstřihu. Podle stejné logiky – máme atrakci, teď ještě vymyslet, jak ji napasovat do děje – byly do Temných stínů včleněni duchové, zelené zvratky, Chevrolet Impala nebo Alice Cooper. Vše jakoby v autonomních epizodkách, bez vnitřního řádu, bez organičtější provázanosti. ___ Vinou vyprávěcí nesevřenosti jsou dobré dvě třetiny filmu akorát vyčkáváním, kdy se věci konečně dají do pohybu. Tvůrci nedokáži skrýt, že předlohou byla dvanáct set epizod trvající mýdlová opera, tedy dílko z televizního žánru, jehož modem operandi je nekonečné rozřeďování ničeho. ___ Burton pravděpodobně chtěl na plátně oživit dobu svého dětství tak, jak ji optikou outsiderského dítěte sám vnímal. Tím by byla objasněná tabuizace bezpochyby pozoruhodného politického kontextu, protože v deseti letech vás víc zajímá Scooby-Doo než bombardování Kambodže. Není to ale omluva pro degradaci goticky přestylizovaného vizuálu ve snadno obchodovatelnou značku. Hlavně, ať to vypadá „burtonovsky“ a ať to kamera v dějově nepodstatných, ale barevně vyladěných záběrech hezky prodává. Výborně prodejným produktem je rovněž nalíčený, nepřirozené pohyby vykonávající Depp. Netřeba, aby jeho upíra charakterizovaly jiná gesta a jiné grimasy než několik tuctů filmových upírů před ním nebo aby trousil opravdu vtipné hlášky, úplně postačí vymyslet dostatek situací, v nichž bude působit jako ryba vylitá z akvária, což je další z Burtonových mechanicky opakovaných trademarků. ___ Nepatřičnost se bohužel netýká jenom situací, v nichž se ocitá Barnabáš. Scény vhodné pro seriózní gotický horor, případně veletragickou romanci dělají společnost scénám hraničícím s exploatačním brakem nebo parodií. Někdy se přechod od komického k vážnému dokonce odehraje v rámce jedné scény (posezení s hipíky). Nejistota, co přijde v příštím záběru, nachází paralelu v nejistotě, jak vlastně vnímat Barnabáše (jít ještě hloub, jde o odraz nejistoty celospolečenské, charakteristické pro léta sedmdesátá stejně jako pro dnešek). Chvíli je to legrační panák, následně se zachová jako regulérní hororové monstrum, s nimž při nejlepší vůli nelze sympatizovat. ___ Temné stíny díky/kvůli tomu neodpovídají pohádkovému rozdělení rolí na dobré a zlé. Nejde už přitom o burtonovsky převrácený fantasy svět, kde dobrými jsou ti tradičně zlí. Matoucí skutečnost, že dobro ani zlo nemá jasné vymezení a stálou podobu, je projevem nedostatečné autorské kontroly. Nad filmem, který by bez uspěchaného konce možná obstál jako seriálový pilot, ale sám o sobě jen lákavým povrchem odvádí pozornost od kostry vyprávění, jejímž jediným smyslem není nic víc než tu pohlednou kůži nést na trh. 60% Zajímavé komentáře: NinadeL, Vitason, ScarPoul (16.05.2012) (méně) (více)