Muž ve stínu

Atmosféra, která hrdinu pomalu opřádá stále více citelným ohrožením, chladná a pustá krajina, která umocňuje hrdinovu osamělost, ve světě, kterému nerozumí, a který je k němu lhostejný. Pro ně je jenom psacím nástrojem, který začne být na obtíž ve chvíli, kdy se projeví jeho zvědavost.____ K čemu ale je napínavá atmosféra a dobře ji popisující kamera, když rozuzlení příběhu vypadá, jako kdyby ho napsal ten ujetý matematik z Čisté duše, když měl zrovna manickou fázi? Legrační a přepísknuté._____ Kulinární tečka na závěr: Kdybych byla hlavní postavou tohohle filmu já, tak by skončil jinak. Pokud by mi každý den při pobytu v luxusní supervile řekla profesionálně sexy asistentka: K obědu dostanete, jako vždy, sendvič, tak bych ji nejspíš už po týdnu prohodila tou obří skleněnou stěnou rovnou na pláž. A za ní by hned letěla neschopná čínská kuchařka, která se z kulinárního mistrovství svého národa nenaučila ani uvařit rýži, takže dokáže jen položit plátek šunky mezi dva chleby. /13. 5. 13./ (13.05.2013)

Polanski tematicky poněkud usnul v době studené války. Supertajnou informaci, uvedené v knize, kvůli které se i vraždí, najde mladý náhradník anonymního spisovatele memoárů bývalého britského premiéra, jen tak na internetu, a pokud jde o stopy a vodítka, existují jen dvě fotky na celém světě, které dokazují určitou propojenost mezi osobami. Navíc informace, že někdo někoho zrekrutoval pro CIA a politicky toho využil, podle mne není nijak nosná, vzhledem k tomu, že tajné služby spolu už delší dobu spolupracují. A ta teroristická omáčička kolem je skutečně jen na aktuální ozdobu. V první půli jsem ještě měl pocit, že si Polanski dělá z podobných thrillerů legraci. Avšak ve chvíli, kdy se humor zttratí a nastoupí ona rádoby thrillerová akce, je to směšné už jen samo o sobě. Nutno ale přiznat, že Polanski má cit pro atmosféru, nádherně vybrané lokace, dobře je použitá hudba a ruchy a někdy i ticho. Avšak celkově to zpočátku slibuje víc, než nakonec naservíruje, a je to škoda. Zkrátka - těšíte se na rybí polévku, a dostanete sendvič. Stejně jako hlavní hrdina. ---- P.S.: Polanski asi je na Američany pořád hodně naštvaný, že ho nechtějí pustit do země, když z toho udělá jedno z podtémat filmu, byť naruby postavené. (26.07.2010)

Polanski natočil filmařsky úžasný dílo, ve stylu Scorseseho nebo Hitchcocka. Pochmurný počasí, který dodává neuvěřitelnou atmosféru a hudba, která zrychluje tep jakmile se přihlásí o slovo (esteticky mi Ghost writer připomněl Prokletý ostrov). Ewan McGregor se navíc po pár letech zase dostal do něčeho pořádnýho, což rozhodně potřeboval. Musim říct, že to byly skvělý 2 hodiny. (27.08.2010)

Až na tu trapnou snahu ukázat, jací jsou Bush a Blair zloduši, kteří neváhají nechat mučit hodné pakistánce s britským pasem, je to docela dobrý thriller, který kupodivu ani nemá zas tak moc logických děr. Moc se mi tu líbila Olivia Williams, fakt moc. Pokud nesnášíte Ameriku, věříte, že 9/11 je spiknutí CIA a tak podobně, přičtěte si prosím k mému hodnocení jednu až dvě hvězdičky. (26.07.2012)

Příběh spisovatele, který dostane práci napsat paměti bývalého britského premiéra po smrti jiného spisovatele, který měl ten samý úkol, vypadá zajímavě a lákavě vypadá i herecké obsazení. Hned od začátku to ale přinese mnohem temnější atmosféru než se mohlo zdát. Vila na ostrově, kde momentálně bývalý premiér přebývá je neustále pod šedivými mračny a chmurnou atmosféru rozjasňuje jen typicky anglický humor do každé situace. Ewan McGregor a jeho postava to berou silně s nadhledem, ale brzo to začíná houstnout podobně jako v režisérově Deváté bráně, se kterou mi přišla podobná i hudba v tomto filmu. Zápletka navádí diváka různými směry kdo by mohl stát za tajemstvími, kterými se má hlavní hrdina probírat, a postupně vede až k jiným a nečekaným odhalením, až nakonec náš nebohý spisovatel zjistí do čeho se to vlastně dostal. Od druhé poloviny se z toho stává velmi silně napínavý politický thriller, jehož rozuzlení je, až na jednu z posledních scén, tak trochu ne zrovna příjemným způsobem "reálné", ale tak to chodí vlastně u všech Polanskiho filmů :). Jeden takový trochu podivný prvek z posledních scén filmu to zatím srazil jen na silnou čtyřku, takže s pětkou by to možná bylo až na druhé kouknutí, každopádně ale je to překvapivě hodně napínavý "oldschoolový" thriller, na který jsem mezi nejnovějšími filmy posledních let zrovna často nenarážela. A některé záběry byly zvlášť se závěrečným vyzněním filmu velmi působivé. :) (06.08.2010)

Kdybych chtěl být naprosto arogantní děvka, tak bych prohodil něco o tom, že Ghost Writer je v přítomnosti Tonyho Gilroye na filmovém poli již naprosto zbytečným a anachronickým artefaktem.Jeho zastaralost vyniká právě ve srovnání s Michaelem Claytnem, jehož mi, převážně zpracováním (a Tomem Wilkinsonem), Writer dost připomínal. Polanski se snaží jít s dobou - technika hraje ve filmu silnou roli, k zásadnímu objevu dojde skrze GPS navigaci atd, ale v době společenství uvnitř společností, projektů ukrytých v jiných projektech, korporačních fúzí a krytých propojů mezi sférou státní a komerční je Ghost Writer prostě krokem zpátky. Nemluvě o haprující logice, přilítnout v mundúru s bouchačkou jak kráva na střechu letiště, kam právě přilétá jeden z nejsledovanějších politiků světa... to fakt sorry. Polanski dominuje na tom bodě, který mu vždycky šel. Práce s prostorem (k vile, kde se odehrává první polovina filmu bych byl schopný s přehledem nakreslit detailní nákres půdorysu i s rozvody vody a elektřiny), prostupující paranoia hlavního hrdiny (zejména brilantní scény jsou odjezd trajektu ze kterého unikl hlavní hrdina a návštěva člena ochranky v hotelovém pokoji) a ukázková práce s herci a mizanscénou. Fajn, akorát Polanski se fakt drží toho, co umí a ničeho víc se od něj už asi nedočkáme. PS: Olivia Williams je zde silně stylizována a la Tilda Swinton v Claytonovi (srovnejte poslední scénu obou postav v těchto filmech) a přiznám se, že o jejím komiksově videoherním hereckém výkonu moc nevim, co si myslet -) (27.10.2011)

Na Polanskiho dlouho tak trochu nemastné neslané, roztahané. Konec je ale dokonalým skvostem. Aspoň ty čtyři to potom teda jsou. :) 80%. (31.07.2010)

Polanski je jeden z mála reřisérů, kteří mě zatím nikdy výrazně nezklamali (dodnes 9 celovečeráků). A Ghost writer z řady rozhodně nevybočuje. Skvělé zamračené retro v hypermoderních kulisách. Ta hudba, ta atmosféra, ten vizuál... navíc skvěle obsazené včetně nejmenších rolí - Belushi, Wallach. Vždycky mě potěší, když někdo dokáže takhle nabušit film, aniž by potřeboval jakoukoli okázalost či miliardy doláčů. Roman halt jen potvrzuje, že je klasou, které šly mj. komorní napínáky vždy na výbornou. Tady navíc do vší té tísně nenásilně narouboval hned několik slušných vtipů. (02.08.2010)

For me 82% (26.07.2012)

Ghost Writer mě zklamal svou nejednotností, kterou vedle scénáře snažícího se maximálně se přizpůsobit žánru ještě silněji zředila i překvapivě nevnímavá, a tedy i nepromlouvající, a tak i nic nevyjadřující ani nikoho neoslovující, kamera: jako by byl zrak čímsi zanedbatelným, když „nám“ jde hlavně o „film“, tedy o „příběh“, tedy spíše o „sujet“, jak často (a vždy bezděčně, tj. podvědomě) zaznívalo v uplývající dekádě při „diskusních“ střetech nad formou, tj. tvarem záznamu filmu. Polanského „thriller“ od samého začátku (nemile) překvapoval a unavoval (jako špatný rukopis, zaplněný konvenčními frázemi) svou odosobněností (vždyť hrdina je „duch“), posléze se jevil být invenčním (byť úvodem značně vychýleným) filmem o architektuře (jako kniha, která neztratí ani v elektronickém přepisu svůj imanentní tvar a řád), přičemž právě zde nejvíce selhával ten stereotypně nahlížející, ani nezřící, ani nešmírující, zrak, později se změnil ve film o světě, v němž se tělesná (smyslová) zkušenost střetává se zprostředkovaným, elektronickým přepisem skutečnosti, potažmo s mediální “pravdou“, a nakonec se vše soustředilo k ohnisku vlastního příběhu a vyhaslo v banální, byť efektní, pointě: tělesný a lidský rukopis svářící se s internetovou všudypřítomností nakonec promluví svou vlastní matérií. Nedialogická tříšť různých hledisek sice výmluvně vyjevila, jak osamoceny jsou naše cesty v temné době promíšených pravd a lží (zvláště těch politických, potažmo „politických“, ale film se tím rozložil a zbyl jen jako varovný hlas při cestě, který nepovšimnut odezní, poněvadž ani ona cesta se nezdá být skutečnou, tj. „pravdivou“. Spoiler: Akrostich. (25.02.2017)

Má to tajuplnú atmosféru, dobrých hercov, obľúbené Polanského momenty, no poslabší scenár a blá-blá-blá... Hej, hej, pravda je to! Čo však z Ghost Writera robí pozoruhodný film, je jeho záver, ktorý sa dá vnímať dvojako... a tu asi bude ten problém. Ak sme totiž dovtedajší vývoj udalostí sledovali ako realite sa približujúcu kritiku súčasnej politickej klímy, film v tomto momente prestáva fungovať definitívne - nedáva zmysel, narýchlo doklepáva, čo sa nám skoro až vulgárne snaží nahovoriť celý čas, a nezanecháva práve najpozitívnejší dojem. Ak ho však sledujeme v rovine vzťahu hlavného hrdinu k hlavnej ženskej postave, potom je zrazu z Ghost Writera zoširoka sa uškŕňajúce poštuchnutie do oboch pohlaví! A to aj vďaka výkonu Ewana McGregora, ktorý v mojich očiach definitívne potvrdzuje, aký je nie iba dobrý, ale jedinečný herec. Svoj inštinkt a sympatický civilný prejav tu rozvinul asi ako ešte nikdy a medzi všetkými tými hviezdami a legendami okolo seba uhral bez zaváhania, čo uhrať mal. Polanski to s hercami vždy vedel ako málokto, aj preto fajn zážitok! (03.06.2011)

Polanskiho režijní kumšt zadělal na pořádně zajímavý film s výborným McGregorem. Ke spokojenosti mi ale chybí jisté věci a možná i díry ve scénáři, což mě dost mrzí. První polovina filmu je navíc poměrně nudná, ale zase to vyvažuje posledních 40 minut. Tehdy se divák opravdu nenudí. Konec ať posoudí každý sám. Za mě 3 a půl hvězdičky. (24.07.2012)

'Příběh spisovatele, který píše paměti jistého politika...' - taková anotace vzbuzuje oprávněné obavy ba přímo hrůzu z životu nebezpečné ba přímo vražedné nudy. Ale velká chyba lávky - Polański natočil brilantní "oldschoolový" film, který se mi líbil snad ze všech hledisek a ze spousty důvodů: Stísněná a místy hodně zlověstná atmosféra, precizní kamera (která je většinou na stativu a ne v ruce), fantastická hudba(!), dobří herci (beru namilost i mně protivného Ewana McGregora), krásné exteriéry, interiéry, působivý závěr... a já už nevím, co všechno ještě bych pochválil. A navíc si chytře vyřídil účty s těmi zatracenými Američany, kteří ho stále chtějí zabásnout za prc... za pedofilii (i když jak jsem četl, ty nezletilé flundry včetně nezletilé Nastassji Kinské mu do postele lezly samy a dobrovolně). Ale zpátky k dílu - jsem strašlivě rád, že i v dnešní povrchní, konzumní a komerčně orientované kinematografii stále vznikají takovéhle nádherné filmy. The Ghost Writer mi (a jistě nejen mně) připomněl filmy Alfreda Hitchcocka, kriminální a špionážní filmy 70.let, nebo třeba Scorseseho též příjemně oldschoolový Shutter Island, který vznikl ve stejném roce. P.S.: Jak si potvrzuju v titulcích, ten dědek v domku na pobřeží opravdu byl Eli Wallach! (11.09.2013)

Deštivé, sychravé, výborně zahrané a svým způsobem i glosující aktuální či nedávné politické dění. Polanski to zkomponoval velmi zručně a prakticky až do konce mě nechával v nejistotě, ačkoliv poskytl poměrně jasné vodítko. Ale to jsem si uvědomil až později. Víc než slušná práce. 90% (30.07.2010)

Dvě hodiny poctivé nudy. (15.06.2010)

Ako už bolo povedané, v tomto filme prevláda forma nad obsahom. A ten obsah vážne niekedy pokulhává. (24.07.2010)

Preciznost, s jakou Ghost Writer (Polanski ;-) narušuje typická žánrová schémata, mi připomíná současnou tvorbu jiného filmového veterána, a to Wernera Herzoga. Herzog to má samozřejmě postaveno trochu jinak. Jako zkušený hacker se nabourává do konceptuálních struktur svých kolegů a nechává je mutovat do nepředvídatelných tvarů a forem. Krásně je to vidět například na jeho symbióze s Davidem Lynchem (My Son, My Son, What Have Ye Done). Polanskému k tíženému efektu, dosáhnout postmoderního nadhledu nad dílem, stačí pohrávat si se zažitými stereotypy žánru a sarkasticky je používat k narušování kontinuity díla, tudíž proti sobě samým. Další věc, která dva výše zmíněné spojuje, je velmi specifické vedení herců. Nevím, jestli je to jenom můj dojem, ale všechny postavy mi připadají tak, jakoby sami nevěřily v zakotvenost svých charakterů v dotyčném fikčním světě a nechápaly tak úplně, co se vlastně děje. Jakoby na ně působil zlomek režisérova božství a ony si na podprahové úrovni uvědomovaly, že jsou jenom postavy ve filmu, ale zároveň že na kvalitě jejich „výkonů“ závisí jejich existence. Napětí z toho, jak to dopadne, tak nahrazuje napětí z toho, jak to režisér nechá dopadnout. A je neuvěřitelně zábavné sledovat, jak Polanski na mistrně vyfabulovaný 90 minutový základ, usadí poslední, chtělo by se říct, „čistě žánrovou“ půlhodinu. (18.06.2011)

Opravdu dobrý thriller, plný zvratů a hlavně napětí. Je zde i chytrý příběh se zápletkou, která vás nenechá přestat myslet na všemožné záhady ohledně příběhu. Celý film byl dokonale laděn s hubou a hereckými výkony které tento film dohnali skoro k dokonalosti. Závěreční zvrat, který se prostě ani nedá čekat, celý film tušíte že něco není v pořádku a když si to přestanete myslet tak se to stane. (13.08.2011)

Roman Polanski je sice v osobním životě velice podivný člověk, avšak filmy točí jednoduše skvělé. Knihu jsem sice jako obvykle nečetl a možná to tak je i dobře. Dusná atmosféra, opravdu kvalitní herecké výkony a ona zmiňovaná potemnělá stylizace dělají z Muže ve stínu vskutku napínavou podívanou. Možná bych vytknul mírně "šablonovitý", či chcete-li prvoplánový konec, avšak to nemám problém přehlédnout. Stejně jako ve Wall Street 2, mne i zde potěšila menší role Eli Wallacha. A vila na větrné pláži? Nepopsatelně nádherná! Vcelku by mne zajímalo, co na film asi říkal Tony Blair? (07.11.2010)

Kvalitný film od majstra režiséra. Nuda je neznámy pojem. Dĺžka absolútne neprekáža, ba dokonca by som uvítal aj rozsiahlejšiu stopáž. A ten záver... (18.11.2010)