Daleko od hlučícího davu

Hlavní hrdinka je asi dobrá hospodářka, ale to je tak asi jediné její pozitivum. Jinak je to stejná husa jako ty, kterými ona sama pohrdá a příliš nechápu dobračisko rovinu chlapa Gabriela či solidního Williama, co na ní takovou dobu vidí. Madam si představuje nezávislost tak, že všem řekne své mínění o nich, ale ať se nikdo neopováží říct jí to svoje o ní (i když je k tomu sama přímo vyzve). Dále disponuje přímo ukázkovou neschopností porozumět lidem a naopak snadno podléhá klamu, důsledkem čehož zničí život (minimálně) jednoho člověka, který se pro ni obětuje, jen aby ona mohla prozřít. Je to výborně natočené, ale k hlavní hrdince nespravedlivě shovívavé. Ta přízeň osudu měla potkat spíš nebohou Fanny, která příliš tvrdě zaplatila jen za takovou hloupou maličkost, že si spletla kostely. Asi za to mohou mé odporné sexistické ochranitelské instinkty, ale volit mezi těmi dvěma by pro mne bylo velmi jednoduché. (11.07.2015)

Daleko od Pepincovy komory. Předpokládám totiž, že mě to mělo zasáhnout hlavně do srdce, akorát že já teda zrovna nejsem zemědělská feministka. Měl bych se nejspíš dodatečně omluvit všem filmům, o kterých jsem kdy napsal, že se v nich nic nestalo, protože až tohle je to pravé - kamerou zachycené - nic jak má být. Děvčátek, která nevědí co vlastně chtějí, už mám plný kecky, proč na ně musím čučet ještě i v kině? (11.07.2015)

Viktoriánská romantika jak se patří. Ona je na svou dobu příliš samostatná a nechce se vdávat. On č.1 je prostě chlap se srdcem na pravém místě, on č.2 je bohatý stárnoucí statkář slibující jistotu a on č.3 je floutek od armády. A mezi nima se děvče točí a přemýšlí, který či jestli vůbec nějaký je ten pravý. Koukalo se na to hezky, exteriéry byly malebné, mezi Carey Mulligan a Matthiasem Schoenaertsem to klapalo na výbornou a zadařilo se i vedlejším postavám. Ideální lék na počínající vztahový cynismus. 80% (09.09.2015)

Kombinace Thomase Hardyho (Neblahý Juda a Trishna) a Carey Mulligan (Drive a Velký Gatsby) je naprosto skvostná. Samotný román je také něčím, co si ráda odsleduju i ve starších adaptacích a budu se rozplývat ještě dlouho. #čsfdprojekce (09.07.2015)

Vesměs souhlasím s úvodem Mattyho komentáře: ten film je zároveň feminní i feministický, a v obou případech zhruba stejně nedostačuje. Nevím, jestli jsem během pokrývání fotbalového mistrovství světa žen chytil až moc hutnou feministickou slinu, každopádně moje skromně emancipované já tu prostě zůstalo neukojeno. Bathsheba jako postava nezávislá? Dejme tomu. Ale k tomu i silná osobnost? Ani omylem. Snad veškeré silné ženské repliky zněly, jako by se psaly a nahrávaly čistě pro potřeby traileru (hlavně teda ta jedna, všichni víme...), a prvotní scéna s vyhazovem nakonec bohužel vůbec nebyla slibným warm-upem, za jaký jsem ji naivně pokládal, nýbrž obyčejným vrcholem hrdinčiny zarputilosti. Zbytek byl v jejím podání hlavně o nerozhodnosti, nevděčnosti a rezignovanosti na cokoliv víc než platonické něco. Takhle jsem to teda aspoň vnímal já osobně, ale budiž, beru (resp. hádám), že Bathsheba diváctvo rozdělovat měla, a v tomhle zase na druhou stranu Carey odvedla obrovský kus práce, když se její nesmělé úsměvy na všechny strany opětovně rovnaly univerzálně odzbrojujícím argumentům. --- S kým mám ještě větší problém než s hlavní postavou, to je pan režisér. Ten zaprvé vůbec neukormidloval proces sesekávání materiálu, ale opravdu vůbec. Zadruhé jeho vrchní záporák znovu působil hystericky, až nepříjemnym způsobem absurdně a zatraceně neuvěřitelně (stejně jako ta babka ze školky v Jagten). A konečně s předešlým bodem související zatřetí: připomeňte mi prosím ještě jednou, kde že se vzala ta Vinterbergova stěží opodstatněná aura "režiséra pravdy"...? --- PS. Armstrongova hudba je tady fakt *překrásná* a už teď mám dojem, že si v klidu rezervovala místo v top3 za letošní rok. --- PPS. Hodnocení dodatečně zvyšuju potom, co jsem se zamiloval do Let No Man Steal Your Thyme. Prostě Carey >>>>> (07.07.2015)