Vřískot 4

Čtvrtý Vřískot je překvapivě mnohem chytřejší než bych čekal. Je to dokonalá reflexe dnešní doby, kdy (nejen) hororový žánr ovládají remaky, restarty, rebooty apod. Desetiletý odstup od závěrečného dílu původní trilogie navíc dává prostor si do původní vřískotové trilogie rýpnout (aneb "postmoderní geekovské kecy patří do devadesátek"). Strašidelná atmosféra tentokrát chybí, ale nespatřuji v tom chybu, protože důležitější než vraždy a strašidelná atmosféra je motivace vraha, která je logická (podobně jako byly motivace vraha v předchozí trilogii). Celé je to podvratná variace na geniální jedničku (která i po patnácti letech od své premiéry funguje dokonale) a tento čtvrtý díl jí úžasným způsobem skládá poklonu. A nezapomeňte, že první - a nejdůležitější - pravidlo remaku zní: Neser se sakra do originálu! (05.05.2011)

To zas byla slátanina, nechápu co se na tom může hororovým fandům líbit. Že Hayden Panettire vyjmenuje v jednom zátahu asi 20 hororů je fajn, že se tu neustále připomínají jiné horory je poměrně zajímavé, že tam jsou pěkný holky je samozřejmost, že tam jsou staré známé postavy je velmi důležité, ale co ten samotný film? Hrozný slepenec nejrůznějších hororových klišé. Já vím, že to je tak udělaný naschvál a že to má působit spíš jako parodie než vážný horor, ale tohle se mi prostě nelíbí. Už to tu jednou bylo, tak proč dělat to samé znovu a znovu. První díl měl aspoň nějakou atmosféru, tady ty napínavější scény vůbec nefungují, protože si z toho v ostatních scénách dělaj spíš prdel nebo to tak rozhodně vyznívá. Tohle já neberu, tohle mě nebaví. Nutno dodat, že některé momenty byly povedené a daly vzpomenout na předchozí díly a chvilkové napětí se taky dostavilo. 50% (25.08.2011)

Dost překombinované, pokud u nějakého dílu nešlo odhadnout zápletlu, tak tady je to na beton. Příjemným překvapením je několikrát se rozbíhající začátek, Anthony Anderson ve vážné roli a Anna Paquin, která se stala neskutečnou kočkou. 4. díl se moc zdaleka netvářil zase tak moc jako remake, jak bylo avizováno. Hlavní hrdinové sice notně zestárli, ale stále ještě umí. Ghostface se tady činí více než kdy jindy a prakticky na jeho noži krev neuschne. Myslím že se jedná o docela příjemné vzpomínkové rozloučení, podobně to kdysi zažil Halloween H20. Takže natáčet další díly Screamu by asi nebylo šťastné rozhodnutí. 55% (24.09.2011)

Statistický úřad v městečku Woodsboro musí mít asi hodně trpělivé vedení, protože tyhle neustále klesající počty obyvatel musí neuvěřitelně vytáčet.. Jedno je ale jisté, feeling prvních dvou pokračování je nenávratně pryč. Tedy alespoň ten feeling z druhé poloviny devadesátých let, kdy ještě tak náramně fungoval. Třetí zadýchané pokračování už bylo solidním krokem vedle, čtyřka je sice viditelně lepší, ale na staré dobré časy rozhodně nemá. Tehdy se Craven rozhodl, že nás nejen vyděsí, ale i pobaví. Natočil poctu žánru, plnou odkazů a stylových hlášek pro znalé. U čtvrtého Vřískotu je tu jeden velký problém – už ničím nedokáže překvapit!! Hlavní hrdinové jdou víc s dobou, ale výsledek vypadá … unaveně, řekl bych. I když tvůrci nabízejí hned několik potencionálních vrahů, nakonec nepřekvapí. Člověk by si řekl, že po deseti letech pořádně promažou divákovy závity a začnou přepisovat hororovou historii, ale oni si jen jedou v tom svém a opisují to, co jsme milovali v roce 1996. A to není dobrá cesta.. scénář se tváří býti vychytralým, má řadu poznámek k dnešnímu stavu žánru, ale sám jen lenivě postává a.. pak jen v klidu odkráčí do zapomnění. A divák už (i kvůli nevyváženému tempu) pomalu zívá.. stejné pocity má i s ohledem na vyšeptalou ústřední trojku, která nemá absolutně co hrát. Nadsázka, nenadsázka, já se prostě nudil a s nostalgií vzpomínal na výše zmíněná léta páně 1996.. (29.05.2011)

Čtvrté píchání silikonových barbín dvaceticentimetrovým žabikuchem je, až na dynamické vyvrcholení, unylým pokusem vetchého starce o znovuztopoření jeho dávno zvadlých ambicí. Následkem je pouze předávkování viagrou a tenisový loket režiséra a na světě je další sériová Cravina. Ač se Wes snaží vřískat sebevíc, žánrová vyčpělost a zoufalé vykrádání sebe sama jsou znát v každém zaboření čepele do sexy těl tupých, šestnáctiletých figurantek, které se v "hereckých" rychlokurzech bezesporu naučily daleko lépe předstírat orgasmus, než vlastní smrt. A moc tomu nepomůže ani exhumace těch několika "přeživších" ze staré gardy. Napatlat takové Courtney Cocks obličej natolik, aby vzhledem unikla blížící se padesátce, muselo stát minimálně kamion botoxu a smrt únavou několika balzamovačů a výsledek je natolik rozpačitý, že jeden místy žasne, jak nenuceně se povedlo z teenagerské vybíjené udělat zombie flick. (20.07.2011)