Milý Johne

Netvárme sa, že ZÁPISNÍK JEDNEJ LÁSKY bol veľdielo - klišovitá (a pri tom zdrvujúca) romantická záplatka obohatená o citlivú líniu zo starobinca. A tak podobne je to aj tu. Romantika je romantická, rodinná téma a téma autizmu je dojímavá. Tentoraz však škodí fakt, že tu ide aj o Afganistan a americké valstenctvo (čítaj: šírenie slobody). Napriek tomu "to niečo navyše" je pomerne zaujímavo podané a miestami tak trochu rúca zaužívané klišé romantických príbehov. Slabšie ako Notebook, ale nie zase o toľko... (21.05.2010)

Příznivci nádherné Amandy Seyfried a čerstvě zamilované páry, které spolu vyrazí do kina, si k hodnocení mohou s čistým svědomím přidat hvězdičku. Pro nás ostatní běžné smrtelníky není nový snímek výborného režiséra Hallströma ničím jiným, než přeslazeným bonbónkem, jehož pachuť doznívá na patře úst ještě několik dlouhých minut po konzumaci. Což o to, v kině mi půldruhá hodinka utekla mrknutím oka a tak hrozná nuda to nebyla - jenže co je to platné, když je snímek viditelně režírovaný pro určitou část publika, do níž já sám nepatřím. Pětiminutová "válečná" scéna to rozhodně nenapraví. Peněz za lístek rozhodně nelituji, ale Lassemu posílám mírný pohlavek. Dedicated to finx. (16.03.2010)

Romantika ve stylu Notebooku, akorát že tady mi absolutně chybí kouzlo nebo aspoň špetka originality. Film jede podle typického mustru. Tatum a Seyfried se zamilují, ale Tatum musí do války. Posílají si láskyplné dopisy, jenže jednoho to brzo přestane bavit. Načež se film protahuje a protahuje až skončí asi tak, jak každý čeká. Herci jsou sice fajn, i když Tatum se opět tváří jako ublížené štěně. Na jedno zhlédnutí to šlo, nicméně nejde o nic, co by zůstalo déle v paměti. (18.04.2010)

Keď som videl tento film prvý krát s prepínaním radil som ho medzi svoje najlepšie romantické filmy aké som videl, bol som zlomený v láske, cítil som sa sám a bol som veľmi smutný a tento film ma akosi vtiahol a dal pocítiť, že som ten John, naviac Tatum je môj obľúbený herec, takže som sa rýchlejšie vcítil. Začína a prebieha to pekne na pláži, v samostatných domčekoch. Ide o jednoduchú lásku, keď chlapík upúta dievča, navzájom sú si sympatický, sú v podstate rovnaké tiché a romantické povahy, tak im stačia dva týždne, aby sa zaľúbili. Ich láska prebieha potom skôr listovou formou. Po nečakaných udalostiach sa všetko zmení. Ukazuje to, ako človek niekedy ďaleko od svojich milovaných na nich zabúda a keď sa vráti vyčíta si, čo robil. Akosi sa však tento film vyhol spod kontroly, lebo odlúčenie a lásku po rokoch spojili pre šťastný koniec na tvrdo urobenou chorobou iného partnera, páčila sa mi však tá následná anonymná pomoc. Tento film nie je o prázdnych konverzáciách, prežíva sa srdcom, je tichý, ale pritom srdce hovorí a spoznávanie sa prebieha skôr cez intímne listy. Mimochodom pekne sa tu poukazuje na to, ako dokážu zblbnúť ľudí klamstvom, či patriotizmom, aby slúžili v armáde a plnili záujmy mocnejších. Ľudia si neuvedomujú, že keby nebolo vojakov, museli by si účty vybavovať vládcovia ako kedysi v dávnych časoch ako vo filme Trója a neumierali by a nezabíjali sa pre pomstu dobrí a nevinní ľudia na oboch stranách. Takisto vojaci zranení pre lásku a s rôznymi duševnými poruchami, či duševne zranení sa vybíjali priamo v bojisku, ale tu John pochopí, že je vlastne len opracovávaná minca, pešiak v rukách americkej armády presne podľa potrieb na ktoré ho chcú použiť. Avšak následne sa nepochopiteľne vracia do vojny, čo akoby pošliapavalo samotný film, lebo si odporuje. Toto je príbeh o tichej láske dvoch sŕdc, kde nie je nič nové, ale vyžiari to úsmev a príjemný pocit. (14.07.2012)

Dear John je snesitelná romantika. A není vůbec tak hloupá, jak jsem čekal. Jistě, mohl bych tomuto filmu vyčítat spoustu věcí (téměř nic vás zde nepřekvapí, některé scény na vás působí, že jste je viděli už milionkrát) nicméně tohle stojí především na hercích a skvělé hudbě, ne na scénáři. Jak jsem si kdysi o Tatumovi myslel, že neumí hrát, tak musím připustit, že není zas takové dřevo… O Amandě už vím, že umí hrát, takže o ni jsem strach neměl. A příjemná hudba jen podtrhovala atmosféru. Dokonce jsem místy uvažoval i o čtyřech hvězdách, jenže tenhle film ve mně nic nezanechal. Opravdu, pět minut po jeho skončení a nemám pocit typu "to bylo fakt dobrý" nebo "to si musím pustit znovu!" A proto tomu musím dát "jen" tři hvězdy. (01.07.2010)