Milý Johne

S Hallströmem máme poněkud chladný vztah. Jeho filmy považuji za řemeslně zručně natočená, ale dějově ne moc odvážná melodramata. Ne jinak je tomu i v případě Milý Johne. Příběh se odvíjí v rámci žánru poměrně otevřeně a vždy je několik možných variant, jak se bude vyvíjet dál, ale zkušený divák je všechny zná předem a ani jednou není překvapen. Hallström to jako šikovný režisér mohl jistit určitou nadsázkou, bohužel ale svůj film byl nucen natočit pro americké diváky, a tak vše bere nesmírně vážně, ale přitom povrchně. Napadlo mě, jak by asi vypadala verze, kterou by natočil ve Švedsku - hutné drama o lásce, jejíž štěstí ústřední pár tak dlouho pokouší. Jako film pro příjemný večer s vaší drahou polovičkou ovšem můžu patálie prkeného Tatuma a zastydle pubertální Seyfriedové doporučit. (09.03.2010)

Řekl bych, že rozhodně nadprůměrné drama zabarvené událostmi kolem bushovské agresivní politiky, nicméně to v tomto filmu představuje pouze zátiší (kdo ví, co by s nimi bylo, kdyby "bushovská doktrína" neexistovala), které napomáhá jisté věci vysvětlit. Jde tu spíše o volbu a pohled na vlastní rozhodnutí a možná i o druhou šanci. Ústřední dvojice má mezi sebou chemii, které je snadné uvěřit a podlehnout. Báječný je výkon Richarda Jenkinse (a kdy není, že?). Celkově se dá říct, že první polovina filmu je dosti sladká a líbivá, ovšem to kvalitní přináší až druhá půle, kde se naplno projevuje dobře odvedená práce Lasse Hallstroma, který mě rozsekal po druhé v řadě (Hachiko to je prostě peklo!!). Rozhodně to není povrchní, rozhodně to není banální a rozhodně to není ani tak lehce průhledné, jak se může zdát. 9/10! (25.09.2010)

V posledním vydání Torquemadova bulletinu „Autodafé a jiné katolické slavnosti“, v článku zabývajícím se nejnovější kategorizací tortury, je mezi palečnicí a natahováním na skřipec uvedeno sledování romantických filmů s čuníkem Tatumem a mně nezbývá nic jiného, než tohle zařazení potvrdit. Zaplať pánbůh za numismatickou linku s Richardem Jenkinsem, ale i tak jsem se rozhodl, že panu režisérovi napíši pár řádků: „Milý Lasse, rád bych ti poděkoval za nádherný romantický zážitek, ale to by mě střídavě fackovali vkus a hanba. Vlastně jsem ti chtěl do obálky vložit dvacku, abys přestal točit tyhle uměle působící srdceryvy, ale byla už bohužel zalepená. P.S.: Nikdy ti neodpustím, že si ten krásný pár na konci nevzal Hačika z útulku.. (29.01.2018)

Nedokážu si představit větší slaďárnu než je tohle..John je pohledný voják z povolání, který dostal opušťák a na nějákou chvíli odjel domů za svým osamoceným otcem. Potkal tam ale slečnu Savannah a už to šlo ráz na ráz. Typický sled událostí, který by čekal snad každý romantik a pak to nejhorší co může být - odloučení..Po neskutečné době dopisování , kdy pro Johna tyto dopisy znamenaly duševní pohodu v neskutečné vřavě zbraní apod...ale Savannah nemohla zůstat sama a tak když se za ní vrátí zjistí, že je už s někým jiným...Bylo mi ho strašně líto a ještě když mu umřel táta.Krásný příběh ze života(amíků). (29.04.2012)

Milý Johne, jsi tak sladký, že bych tě hýčkala, pečovala o tebe s láskooou a oddaností o rozměru oceánu a síle zelených baretů. I kdybys jen hýbal brvou a napínal svaly na krku, jak ti to krásně šlo ve vypjatých situacích, pokaždé bych ti nasekala minimálně 4*, aniž bych hla brvou a svaly by mi ztuhly jak nedělní tatínkovy lasagne. Takhle nějak si představuji prodlouženou zastávku přírody na cestě štědrosti. Klidně bych byla jen vlnkou, na které tak elegantně surfuješ nebo ji brázdíš svým dokonalým hříšným tělem a klidně budu jen tím pitomým prknem. (15.12.2012)