Režie:
Čeněk DubaKamera:
Josef StřechaHudba:
Jiří ŠustHrají:
Josef Bek, Svatava Hubeňáková, Jiří Vala, Jaroslav Vojta, Vladimír Řepa, Miloš Nesvadba, Miroslav Polach, Jaroslav Rozsíval, Vladimír Hlavatý (více)Obsahy(1)
Příběh o přátelství na život a na smrt zachycuje skutečnou událost, ke které došlo v zasněžených Krkonoších v roce 1913. Aktéry dramatu byli Bohumil Hanč, jeden z našich prvních lyžařských závodníků, a jeho přítel Václav Vrbata. Děj filmu se odehrává mezi roky 1912 a 1913 a je zarámován dvěma mezinárodními závody v běhu na 50 km. Bohumil Hanč chce po vítězství v roce 1912 na prosby své ženy Slávky závodění zanechat. V roce 1913 se na závody přihlásí silní zahraniční soupeři, proto Bohumil podlehne prosbám kamarádů a rozhodne se naposledy jet. Při závodech se však změní počasí. Začne vát silný vítr a sněžit, přijde krutý mráz a pro závodníky to znamená boj o holý život... (Česká televize)
(více)Recenze (87)
Půvabná a neokoukaná Svatava Hubeňáková v roli manželky Hanče. Bek mohl pro roli profiběžkaře a vítěze závodů na 50 km trochu zhubnout. Perfektně nasnímaná vánice. Vojta: „Maso jsme neměli od Vánoc. Však jsou taky Velikonoce!!“ Komunističtí filmaři 50. let tyto „křesťanské“ svátky vzorně propagují. Velikonoce všichni slaví jak o život. „Šťastné svátky!“ si popřejí minimálně desetkrát. Okultismus: čarodějnice pomocí skleničky vyvolává démony. Nechybí politika v podobě hry o hodných Češích a zlých Němcích a o tom, jak je dobré se pomstít. „Ještě by nám to mohli zakázat!“ Jinak film žádné národnostní třenice nepodporuje. Během závodu si Češi i cizinci příkladně pomáhají. Symbolika: Bek: merkel sign. ()
"Krkonošské hory, hradba země, kraj hlubokých lesů, tvrdých skal a statečných srdcí. Zde se před 1. světovou válkou odehrál podivuhodný příběh..." Film dokumentující počátky běžeckých závodů na lyžích a první sportovní aktivity v Krkonoších. Zároveň výpověď o obrovském přátelství, pro nějž je člověk ochotný bez váhání přinést nejvyšší oběť. Pro své téma a záběry přírody a života v horských vesnicích se jedná o perlu archívů české kinematografie. Jako nadšený turista, co má celou trasu onoho tragicky proslulého závodu roku 1913 důkladně prochozenou, neváhám udělit 4 hvězdy. K plnému počtu by filmu pomohla absence několika málo ideologických pasáží, kterými je (naštěstí jen lehce) zatížen. ()
Hlavně ze začátku trochu schematické se silnou nacionální nótou (těžký život chudých tkalců z Krkonoš), ale závěrečná část se samotným tragickým závodem je velmi dobrá. ()
Chcete-li si v českém filmu užít zimu, máte na výběr Krakonoše a lyžníky anebo o poznání drsnější znázornění v tomto filmu. Ocenění zaslouží zobrazení nelehkého života tkalců v horách, což jim však nebere chuť do angažování se na poli sportovním, divadelním či ve vlasteneckém buditelství. Samotný osudný závod je zfilmován mistrovsky, párkrát jsem si vzpomněl, zda by specialistům na nízkorozpočtové katastrofické filmy ze společnosti Asylum neprospěl tento film jako samostudium. Jak už tu mnozí psali, byla mi zima i v roztopeném obýváku. ()
Tak jsem si původně myslela že to zas bude nějáká budovatelská propaganda když jsem viděla ty veselé obličeje, ale poté jsem se ošklivě zmýlila a když jsem viděla ten pomníček, tak se mi vybavilo že už jsem ho někde na internetu viděla a teď čtu na čsfd obsah a hle! Je to ono. Ale bylo mi líto té mladičké manželky která by se pro svého muže rozdala a nakonec to skončí nešťastně. :-( ()
Zajímavý film, poplatný době svého vzniku. Historie se odehrávala poněkud jinak - závodníci startovali v půlminutových intervalech, takže Hanč i ostatní kroužili po okruhu v naprosté většině doby sami. Hanče našel a zachránil Němec Emmerich Rath - nejprve ho odtáhl asi půl kilometru na nejbližší chráněné místo a pak urychleně doběhl pro záchranný tým. Ten Hanče živého dopravil na Labskou boudu, kde Hanč zhledem k tehdejším lékařským "zkušenostem" (tření podchlazeného těla sněhem a.p.) po několika hodinách umírá... ()
Zajímavý snímek. Není to bůhvíco, ale jako obraz doby je natočeno dobře. Řekl bych, že velmi dobře. 201209278130/8152 ()
Vzhledem k tomu, že znám film Poslední závod, dám to zde za tři. Film je natočen s atmosférou a kvalitními herci, v tom si filmy nemohou konkurovat. Problém nastává ve vykreslení česko-německých vztahů, které právě způsobily fakt, že se Hanč naposledy přihlásil. Zde jen naznačeno, v novějším zpracování celkem věrně vykresleno. Sám Emerich Rath, po premiéře filmu prohlásil, že snímek neodpovídá skutečnosti. Tradičně v 50. letech se tvůrci v první polovině zaměřili na vykreslení sociální situace chudších vrstev obyvatelstva. Doba se na tomto filmu podepsala, byť hodně podobná situace nejspíš skutečně panovala. Film je chvílemi lehce melodramatický, ale na svou dobu, v níž se točily podstatně jiné ideologické filmy, pořád ještě lehce nadprůměrný. ()
Nevim proc,ale temer cely film jsem myslel na Andela na horach, velmi slaby snimek, ktery jsem videl poprve asi pred 20 ti lety a vim, ze se mne nelibil ani tenkrat. To co si prectete na wiki je mnohem zajimavejsi a da vam vic, nez cely film. ()
Velmi silný film o skutečné události a o přátelství!! ()
Tak to bylo něco úžasného. V tom filmu bylo všechno. Naděje, napětí, přátelství, odhodlání... těžký život horalů. kteří milují místo, kde žijí. Sonda do více než sto let nazpět... kdy sedáme k jednomu stolu s chudými tkalci, proháníme se po podkrkonošských lukách a uvědomujeme si, že výhra.... byl jen obrázek nazeď a přesto Ti lidé závodili. Oproti dnešku.... to byl záááázrak :-) ()
Úžasné, jedinečné a důstojné zpracování krkonošské legendy o síle přátelství. Bez zbytečných hesel, bez slz a patosu. Ačkoliv je film přes půlstoletí starý, stále je velmi koukatelný a aktuální. ()
Krásné, vcelku poetické vyprávění s kulisou Krkonoš a s nádherným představením života horalů a obyvatel krkonošských vesniček a samot v době, kdy měli lidé k sobě blíž a přes všechny těžkosti a chudobu se dokázali smát. V závěru však poetiku vystřídá dramatické vyvrcholení, když hory odhalí naplno i svoji drsnou a krutou tvář. Jeden z těch filmů, které i po mnoha letech osloví a zaujmou. 80%. ()
Po shlédnutí Posledního závodu jsem neměla ani tucha, že existuje jiné filmové zpracování této tragédie. Pro srovnání jsme si pustili vzápětí a za mne jsou Synové hor mnohem zdařilejší a mnohem emotivnější. Film byl natočen pár let předtím, než se odehrává "současná" dějová linka Posledního závodu (kde Ratha hraje Oldřich Kaiser), ale necítila jsem z něj vyhraněný nacionalismus ve smyslu sporu Češi x Němci a "závod za žádnou cenu nesmí vyhrát Němec". Naopak mi bylo naservírováno přátelství ve sportu navzdory národnosti, včetně moc hezké scény zapůjčení vázání. Kromě toho pak zobrazení lásky k horám a krásy krajiny, které jsem z nového zpracování příběhu vůbec neviděla. Vrbata v podání mého oblíbence Valy tu má mnohem víc prostoru a neznalý divák tak spíše pochopí, proč ti dva umrzli jen kousek od sebe. Stejně tak víc prostoru dostal vztah mezi Hančem a jeho ženou, i když zde chyběl motiv ztráty prvního děťátka. Celkově jsou zde postavy podány mnohem sympatičtěji a divák si je mnohem víc oblíbí než v novém snímku. Porovnávám-li tedy tyto dvě verze mezi sebou, navzdory jisté archaičnosti (např. v hudebním podkreslení) mi z toho Synové hor vychází mnohem líp. ()
Skoro zapomenutý film mapující tragický osud Hančeho a Vrbaty. Jasně, filmaři v 50.letech neměli takové technické možnosti, jako ti o 65 let později při natáčení Posledního závodu, přesto se jedná o zdařilý film s podobně tísnivou atmosférou. ()
Velice, velice solidní tři hvězdičky. Člověku je u toho až fyzicky zima (to natáčení vánice jim vůbec nezávidím). ()
Proč točit Poslední závod když existují Synové hor? ()
nevidím důvod, proč by mělo být toto zpracování lepší než to nové z roku 22....tady horalé v Sudetech nemluví německy?... ženská postava je stejně jalová jako ta z nové verze, nevidím žádný rozdíl...líbí se mi rozhodně víc nová verze, navíc je více podle pravdy... ()
První tři čtvrtiny filmu je mix Babičky s F.L.Věkem a poslední čtvrtina horský drama. Těžko posoudit kvality tohodle flicku při srovnání se soudobou západní evropskou filmovou tvorbou... ()
Příběh o počátcích sportu, odhodlání a nadšení, obrozeneckém vlastenectví, těžkém životě na horách i vzájemné solidaritě, opravdovém přátelství a opravdové lásce. Ale také příběh o sportovní posedlosti, která stála život dva lidi. Zhruba hodinu je film takřka bukolická idyla z podhorské vísky natočená velmi líbivě a zobrazující zdejší život možná až příliš, možná zčásti i oprávněně ideálně. Divák si ovšem užije pohledů na nedotčené hory s roubenkami a bez sjezdovek, turistických středisek, aut a všeho, co je dnes hyzdí, a je to pohled vskutku krásný. V posledních dvaceti minutách je idyla vystřídána dramatem a očekávanou tragédií. Tři, možná tři a půl hvězdy, film se mne totiž nedotkl tolik, jak jsem předpokládala, snad zčásti proto, že rozuzlení jsem znala dopředu. Druhým důvodem je pak fakt, že mi je po shlédnutí postava Hanče (zahraného jinak dobře Josefem Bekem) trochu nesympatická. Muž, který ve své umanutosti vyhrát opustí těhotnou ženu (a ve filmu ani není řečeno, že jde o druhé těhotenství, protože o jedno dítě už tragicky přišli) a podcení své síly navzdory tomu, že má jít o jednoho z nejzkušenějších horalů. Vrbata je zde naproti tomu představen jako skutečný přítel, který ač je zamilován do stejné ženy jako Hanč, přeje jim oběma upřímně štěstí a vzájemné přátelství nikdy nezradí. Ve vánici pak daruje příteli vlastní oblečení, a poté, co slyší jeho volání o pomoc, se pro něj vrátí oblečen jen nalehko, a následně za to zaplatí vlastním životem. A když ho pak najdou, nikdo ho nezná, a ve filmu pátrači působí téměř zklamaně, hledali svého lyžařského mistra a ta neznámá mrtvola není až tak důležitá. Nakonec mi tak víc než Hanče bylo líto právě Vrbaty, a pak Hančovy ženy a Vrbatovy staré maminky, která alespoň ve filmu očividně nikoho jiného než jeho neměla. Tak strašně zbytečná smrt. Ironií je, že možnost záchrany se naskytla při nejmenším dvakrát, jen mít trochu víc soudnosti, a tragédií, že oba zemřeli vlastně velmi blízko chaty, aniž by to tušili. Snímek pro mne tak není ani tolik příběhem hrdinství dvou přátel, jako spíše kontrastem dvou typů činů, jednoho vedeného egem vs. dvou nezištných a nesobeckých skutků v případě Ratha a Vrbaty, u druhého zmíněného za cenu sebeobětování. Možná, že to ve skutečnosti bylo ještě trochu jinak (a Hančovo špatné posouzení situace krátce před smrtí už mohlo být reakcí organismu na extrémní podmínky a podchlazení, kdo ví), ale při nejmenším film ve mně vyvolal tento pocit. Asi jsem málo sportovec a příliš žena, a tak je mi holt svět sportu a vzájemného mužského soupeření cizí, a pro zbytečné dokazování si čehosi nemám pochopení, ne ve chvíli, kdy běží o věci mnohem zásadnější a důležitější jako život a zdraví vlastní i mých blízkých. Role Ratha je ve filmu možná umenšena, ale to je také asi jediná stopa nějaké ideologie, protože jinak ze snímku čiší spíše poctivost a fair play, kdy jdou v těžkých podmínkách soutěživost a národnostní a jazykové rozdíly stranou, a prim hraje nakonec přece jen čestnost a sportovní duch. I ti Němci jsou tu vlastně vylíčeni kladně, což je téměř s podivem a hodno ocenění, vzhledem k tomu, že byl film natočen teprve 11 let po válce. Kromě Beka a Valy zde pak vyniká zejména Vojta v obvyklé roli starého dobráka a představitelka Hančovy manželky Svatava Hubeňáková. Film je natočen dobře, kromě výše zmíněných detailů i dost věrně, vánice na konci je pak skvělá. Když to shrnu, jde o pěkný, ale smutný film, který lze bez problémů shlédnout i dnes, protože jeho podstata nezestárla. Hory jsou krásné, ale umí být kruté. () (méně) (více)