Sofie a ukradený poklad

Jedna z mála nových televizních pohádek, která opravdu stojí za shlédnutí. Dobrý příběh, herci v dobré formě, žádné zběsilé scény s čerty, prostě taková ta správná uklidňující pohádka pro nedělní odpoledne. Co více si přát? Škoda jen asi od půlky filmu stále se opakující otravné hudby. Hudba: Miroslav Kořínek (04.09.2011)

Jako o podobné pohádce z téže dílny 100+1 princezna lze i o Sofii a ukradeném pokladu říci, že realizace zůstala hluboko pod úrovní sympatického záměru, v tomto případě koncipovat pohádku quasi grotesku. Na jedné straně je to pouze tato grotesková koncepce, která ospravedlňuje příšernou dějovou naivitu (a některé herecké nevýkony), na druhé straně je groteskovost pouze nepříliš odvážně naznačována (nejvýrazněji asi hudebním doprovodem), tudíž zůstávají nezhodnoceny i mile groteskní stylizace Hrušínského a bří Rašilovů či královské sídlo jako panská lovecká chata. Z ostatních Kříž, Příkazký, Kratina v pohodě, kdežto Töpfer a princezna (předabovaná) nic moc. Dlouhý jediný hraje kvalitně charakterně a to tak, že na sebe od začátku strhává pozornost, což je jednak smutné ve společnosti dřevěného komparsu hospodských karbaníků, jednak matoucí, protože nakonec má jeho postava okrajový význam a miniaturní prostor a vůbec celou tu vrchcábovou linku se nepodařilo hodnověrně včlenit do ostatního děje. (25.06.2016)

je hezké, že tu máme tvůrčí skupinku, která se snaží k pohádkám přistupovat trochu jinak, ale chtělo by to ještě trochu doladit - i když je to místy vtipné, děj se zároveň až příliš vleče. Hrušínského typ (bohužel ho zrecykloval v několika pohádkách) senilního krále je mnohem slabší než ten Nárožného, princezna je ošklivá, neumí hrát a navíc je ještě předabovaná. Příkazký dokazuje, že pohádkové klaďasy umí jen jedním, trošičku přituplým způsobem. Tradičně kvalitní je Dlouhý, ten ale zas pro změnu nemá co hrát. Recyklovaná je bohužel i hudba (Kořínek) která se navíc neustále opakuje. (25.06.2016)

Příjemná inovace v tom, že král nebydlí na honosném zámku, ale v jakési alpské horské chatě. Ze spousty pohádek vycházejí králové jako natvrdlíci, tady to ovšem Jan Hrušínský záměrně přehání až ke karikatuře sympaticky zdegenerovaného tydýta. Nemá to hlášky, nemá to ani pohádkové atributy, zato vtip a dokonce detektivní zápletku. K tomu bonusově vzácné setkání bratrů Rašilovových, kteří tu ovšem v kabátech vypadají jako parodie na estébáky:-) (11.11.2012)

Prostě mi to nesedlo. Ani ten humor, ani předabovaná princezna, ani dvojice kulišáků, ani přehrávající Kříž, který své rádce hraje ve všech pohádkách na jedno brdo, ani stále stejně udivený Hrušínský. Snad jen Kratina s Dlouhým to trochu svou střízlivostí a skutečným herectvím zachraňují, ale jinak na hodinovou pohádku zbytečně zdlouhavé a vlastně nevtipné. A ty zvukové rádoby komické jingly jim poradil kdo? (29.03.2018)