Orbis Pictus

Slovenská porevolučná filmová realita sa zmietala v neistote a hlbokom útlme. Každý z toho mála natočených filmov pokračoval v ťažkom žánri, divácky určite menej atraktívnym, a to bol tiež dôvod nižšieho záujmu. Šulíkov film sa opiera o umeleckú "realitu", civilnosť príbehu sa vytráca zvoleným žánrom. Má však svoju vnútornú silu, snaží sa do svojho poetického sveta vtláčať aj závažné témy. (13.03.2021)

Orbis Pictus. Schola Ludus. DonQuijotovský pikareskní román v obrazech o putování čisté duše po světě, o hledání ... hledání vlastních kořenů, které je snad lepší neznat, hledání vlastního já, jež nalézt je třeba, aby bylo možné vyrovnat se s vlastním údělem. Snové, groteskní, láskyplné, někdy i kruté, obrazy, vytvářející Labyrint Světa, aby se hlavní hrdinka mohla dobrat Ráje srdce. Zajímavý počin slovenské kinematografie a Dorotka Nvotová už od raného mládí ukazující slibný herecký potenciál. (11.11.2014)

Stále váhám nad tím, jestli mám dát tři nebo čtyři... film byl divný, přesto svým způsobem zajímavý... vyzdvihl bych zvláště pasáž s Labudou. Orbis Pictus zajímavě tematizuje tabuizovaná témata jako pedofilie či obchod s bílým masem, popřípadě dětskými orgány, ale asi tím způsobem, jako vztah Simpsonovi, mimozemšťané a zaprášená kuchařka: (Jak vařit lidi... jak vařit PRO lidi... jak vařit čtyřicet lidí - jak vařit PRO čtyřicet lidí - v angličtině to vyzní líp). (07.01.2011)

V momente, keď Terezka nastúpi do auta ku Labudovi, nejako som sa prestal baviť. Dovtedy krásne jednoduchý a čistý príbeh s prvkami, ktoré mi veľmi učarovali v Záhrade, sa teda neskôr mení v zmesku lepších momentov s tými horšími. Nakoniec je z toho lepšia nuda bez výraznejšieho a silnejšieho rozuzlenia. Pre mňa niečo medzi 3-4, skôr však dole. (03.12.2008)

V polistopadovém - nejen slovenském - kontextu stále nadprůměrný film režiséra Šulíka sice nezklame, ale také nadměrně nepotěší. Při jeho sledování se mi vybavují dva jiné - rovněž slovenské - filmy. Uherovo SLNKO V SIETI a rovněž Šulíkova ZÁHRADA. Společným jmenovatelem těchto pohledů je fascinace jakoby znehybnělým časem a znejistěnými základními konturami i tahy zvoleného příběhu. Toto napolo dětské, napolo dospělé vnímání světa probouzejícím se lidstvím dívčího věku však také vymezení tohoto pomyslného společného jmenovatele ukončuje. Zdá-li se někomu výkon Doroty Nvotové toporný, nechť si ho srovná s o téměř padesát let starší kreací Jany Belákové v SLNKU V SIETI. Scénář i režie po zdařilém a mnohoslibném počátku nicméně postupně ochabují a vícerozměrově založený příběh v druhé části filmu retarduje do řetězce ne příliš vzájemně na sebe navazujících scén. Samoúčelnost Terezčina imaginativního rozhovoru s matkou (skvělá Milka Vášáryová) předchází nic neříkající závěr. Stejně podivný je ovšem i vstupní motiv: 16letá dívka propuštěná ze sociálního ústavu pro mládež prochází bez jakéhokoliv dozoru a kontroly zemí, v níž se osobní bezpečnost stávala stále pomyslnějším pojmem, do rodiny, jež jejímu stále zranitelnému dospívání mohla prospět jen nanejvýš problematicky. Hluchých míst v původně velkoryse koncipovaném "komenizujícím" námětu je přesmíru. Nelichotivých odpovědí na nepříliš uctivé otázky, vyvolané jejich relativní početností, rovněž. (12.02.2009)