Letiště

Poslední půlhodina má naprosto neskutečnou, dechberoucí, pětihvězdičkovou gradaci. Nebudu prozrazovat detaily, ale natočené to bylo mistrovsky. Ovšem film má přes dvě hodiny a to celé dění předtím je prostě příšerná nuda. Ano jsou tu slavní herci i herečky včetně zaslouženě oskarové Hayesové, ale film řeší milion nezajímavých věcí. Vedoucí letiště se rozvádí, má milenku, bojuje s inspektory, na dráze má letadlo, pilot podvádí manželku s letuškou, která je těhotná, letiště řeší co s chronickou černou pasažérkou, probíhá odhalování potencionálního psychopata. Vše velice pomalu, popisně, telenovelně a člověk čeká kdy už se něco začne dít. Tady se tvořili klišé všech katastrofáků 70. let včetně 2-3 pokračování a vznikal žánr, který mě narozdíl od bráchy nikdy moc nebavil. Z úcty k originalitě a vzhledem k poslední půlhodině se zavřenýma očima 4*, ale musím přiznat, že béčkovější pokračování mě bavily více. (13.12.2022)

Katastrofický snímek který v podstatě odstartoval tu velmi úspěšnou éru katastrofických snímků ze sedmdesátých let jako Dobrodružství Poseidonu, Zemetřesení, Skleněné peklo, Čelisti atd. Na tehdejší dobu tedy snímků skutečně na velmi kvalitní úrovni. Režisér Henry Hathaway si myslím že tomuto příběhu vtisknul jak patřičné a potřebné napětí, tak i místy vskutku dokonalou atmosféru a hlavně na výrazné lidské typy. Hlavní postavy ztvárnily skutečné herecké známé hvězdy ať už Burt Lancaster jako Mel Bakersfield nebo známý zpěvák Dean Martin jako velitel letadla. Děj filmu je ze začátku lehce chatrný a nepřehledný, až později do do sebe jakžtakž všechno zapadá, některé pasáže jsou skutečně únavně zdlouhavé, ale na druhou stranu zde nechybí ani špetka dobrého humoru, chvílemi jsem si připadal jak když sedím někde v kabaretu (možná ta hudba), a nebo jako když sleduji povedenou komedii. (15.09.2007)

Zaujmem mierne opozitný postoj voči tunajším názorom, keď si dovolím povedať, že hľadieť na Airport ako film katastrofický, a teda zadať priestor na zrovnávanie s modernou tvárou žánru je prinajmenšom chybou, ak nie až ignoráciou previazanosti s kontextom a knihami Arthura Haileyho. Nijako sa netajím, že práve Haileyho romány sú mi spomedzi diel amerických polofaktických literátov vsádzajúcich na investigatívnu prácu v obore, ktorému sa práve venujú, najbližšie. A i keď ani jeden nepostráda náboj a dramatické vyhrotené situácie, len ťažko by sa dalo označiť akýkoľvek román vrátane Letiska za katastrofický. Haileyho rukopis spočíva v obratnom vytvorení vlastného komplexného jazyka, ktorý pracuje v plánoch. Tým prvým je vždy pestrofarebná mozaika ľudí na rozličných spoločenských priečkach, čím sa mu darí získať si široké publikum, sympatizujúce s hrdinami z ich prostredia - máme tu napríklad zľahka idealizovaného (typický predstaviteľ Haileyho ústredných hrdinov) riaditeľa letiska, jeho sekretárku, hrdinského pilota, šikovnú a vtipnú starú čiernu pasažierku, zúfalého bombového atentátnika a ďalších. Tým druhým je ostrý kritický tón, ktorý zväčša prechováva k biznisovému modelu, politikárčeniu a moci peňazí, dolovaných z pracujúcej triedy; vždy tu ponecháva priestor aj trpkému humoru, hraničiacemu so satirou. Až v treťom, poslednom pláne je sledom udalostí, ktoré plynulo prechádzajú v napínavý súboj s časom v jedinom momente, kde sa pretnú osudy jeho postáv. Bohužiaľ, George Seaton zvolil zlý prístup, keď ustúpil hollywoodskym konvenciám, nechal námet prejsť vzťahovou melodramatizáciou a premenil ho na látku omnoho bližšiu klasickému katastrofickému filmu, pričom tú pravú esenciu Haileyho zahodil a vymenil za zvučné mená hereckého osadenstva. Ona kritika sa tu vyskytuje len veľmi zriedka a je zatlačená do úzadia (citeľný ústupok štúdiám, ktoré nechcú rozvíriť hladinu kontroverzie a pálčivých diskusií na túto tému), dôraz sa kladie len na zopár nosných motívov a prvkov (jedna búrlivá noc zo života riaditeľa, podnebné podmienky, bomba v lietadle a milenka, kam sa pozrieš), do popredia vystupuje zručná práca s dejovou dynamikou, ktorá však pri 137 minút trvajúcom filme, ktorý prakticky stojí na dialógoch, vyznieva ako paradox a pôsobí trochu nemiestne, plus nie vždy vychádza podľa predstáv. Obsadenie je zvolené tak, aby prilákalo čo najširšie publikum, hudba Alfreda Newmana vždy správne podkresľuje aktuálnu situáciu. Osobitne zaujme kamera a vkladanie záberu do záberu pri diaľkovej komunikácii, ktoré je nestále a využíva rôzne spôsoby, od klasického predelu na pravú a ľavú stranu, cez okrúhly výsek v strede až po štvorzáber. Nedostatky tým však nanešťastie nemiznú, ani dostatočne neblednú na to, aby som mohol vyjadriť akúkoľvek spokojnosť s týmto pojatím a jeho tunajším hodnotením. A že, i keď to niektorí tvrdia, je z toho Haileyho cítiť kvôli početným ústupkom komerčnému hitu len minimálne. 65% (24.08.2014)

Natolik legendární film, že na něj byla natočena dokonce skvělá parodie připoutejte se prosím...Bohužel dnes je ta zápletka už sama o sobě parodií - opatření na letištích se natolik zpřísnila, že jak známo se kontroluje vše a vždy a nesmí se s sebou na palubu brát ani pití, natož pak tajemný kufřík, kouřit během letu, být černým pasažérem a pod. Film má ale i po těch padesáti letech celkem působivou atmosféru a dobré herecké výkony, snad jen, že je příliš dlouhý...70% (22.01.2020)

Myslel jsem si, že mě tohle drama dostane trochu víc, ale spíše mě překvapilo, jak moc prostoru je tu věnováno postavám, které nejsou vždy až tak zajímavé. Snímku se ale musí nechat, že i po těch letech máte z některých scén skutečně dechberoucí pocit, jako kdyby se to skutečně dělo, jako kdybyste seděli v tom letadle. (27.10.2016)